Recenze - Čeští vydavatelé v poslední dekádě pilně umazávali dluh, který máme vůči klasickým dílům amerického i evropského alternativního komiksu. Domácí čtenáři tak mohli v ruce potěžkat to nejzásadnější, co se zatím událo v žánru tzv. grafických románů od Strážců přes Love & Rockets až k Pod dekou.
Spustit se ještě o jedno patro níže - do světa komiksového undergroundu - se ale zatím našim vydavatelům z celkem pochopitelných důvodů příliš nechce. Tak například největší legenda komiksového podzemí Robert Crumb byl sice před třemi lety s velkou slávou hostem Festivalu spisovatelů, ale v češtině jsme si zatím nemohli přečíst žádné z jeho autorských děl.
Ujetý humor a láska k zdeformovaným obličejům
Jednou z prvních vlaštovek na tomto poli jsou aktivity malého vydavatelství Aldente, které se v roce 2005 uvedlo halucinačním dílem Daniela Clowese Jako sametová rukavice odlitá ze železa. Pak se na šest let odmlčeli a vloni se vrátili povídkovou sbírkou amerického kreslíře Charlese Burnse nazvanou Na oko inspirovanou brakovými komiksy z padesátých a šedesátých let. Teď k nim přibylo i pět groteskně bizarních příběhů maskovaného detektiva El Borbaha kombinujících surreálný humor s estetikou noirových filmů.
Letos šestapadesátiletý Burns je známý hlavně grafickým románem Černá díra, který u nás vyšel v roce 2008. Za lynchovsky temný obraz dospívání na americkém maloměstě sedmdesátých let posbíral řadu ocenění a o jeho zfilmování se velmi ucházel třeba David Fincher. Klíčem k uhrančivé atmosféře jeho románu je černobílá kresba stylizovaná do pseudorealistického stylu superhrdinských komiksů padesátých let. Na ně ostatně navázal už ve svých raných povídkách, které v osmdesátých letech kreslil třeba pro avantgardní komiksový sborník RAW založený Artem Spiegelmanem (slavný Maus).
Třem povídkám z alba Na oko vévodí Burnsův ujetý humor a láska k malování zdeformovaných obličejů, jejichž panoptikum zdobí první strany obou českých překladů. Vážná témata Černé díry ještě ustupují groteskním hříčkám, jejich příběhy jako kdyby opsal z šestákových magazínů či horrorových filmů béčkové provenience. A tak se to v nich hemží mezidruhovými výměnami tělesných orgánů či obskurními náboženskými sektami.
Hlavní hrdina Čokl z Psích dnů podstoupí transplantaci psího srdce a učí se žít se svými novými živočišnými pudy. V povídce nazvané Hoř znovu sledujeme životní osud Billa „Bliss" Blastera, jehož hruď zdobí od útlého mládí obličej Krista, což ho jaksi předurčuje k tomu, aby se stal mluvčím Boha na zemi a vybudoval obrovské náboženské impérium podle Jeho plánů. A Manželství uzavřené v pekle pro změnu vypráví o neobvyklé proměně pohlaví na puritánském předměstí. Nejsou to okázale šokézní témata, která by chtěla za každou cenu bořit nějaká tabu, spíše dobrosrdečné hříčky, které si hrají s čtenářovým očekáváním.
Noirový detektiv ve wrestlingové masce
V druhé Burnsově knize ožívá soukromé očko El Borbah, detektiv poněkud neobvyklého zjevu i vyšetřovacích metod. Tlusťoch oblečený zásadně ve wrestlingovém elastickém trikotu a s gumovou maskou přes obličej je totiž přiznanou poctou mexickému filmovému a komiksovému hrdinovi El Santovi, jehož filmy jsou u nás známé díky Festivalu otrlého diváka.
Jejich aktérem je nepřemožitelný wrestlingový zápasník, který se přes den živí jako detektiv. Santovy filmové exploatace z šedesátých let plné mimozemšťanů, uprchlých nacistů, upírů nebo zombies dýchly na mladého Charlese Burnse kdysi neopakovatelnou atmosférou na hranicích surreálna a ze vzpomínky na toto okouzlení se zrodil detektiv El Borbah.
Na rozdíl od mexického národního hrdiny El Santa je El Borbah vulgárnější a místo estetiky „funky" šedesátých let zapadne spíše do meziválečných černobílých noirových filmů jako byl Hluboký spánek či Maltézský sokol.
I jeho příběhy jsou ale plné násilí a nečekaných zvratů, které se řídí vlastní švihlou logikou. Když se Borbahem zavřou ocelové dveře, prokopne si místo nich nový východ ve zdi. Pětici příběhů asi nejlépe charakterizuje původní anglický název alba Hard Boiled Defective Stories, který si hraje s vtipnou záměnou slov detektivní a defektní. El Borbah se s pomocí svých pěstí a důvtipu vydává po stopách šílených vědců, náctiletých posedlých touhou stát se roboty, renegáta ze spermabanky zalidňujícího svět svými klony a nebo divného kultu, který poskytuje svým členům prvotřídní sexuální služby.
El Borbah i Na oko možná na první pohled vypadají jako juvenilní díla autora, který ještě hledá vlastní vypravěčský styl a uchyluje se k parodiím či výpůjčkám. Jenže Burns už zde prokazuje, že je mistrem ve vykreslení bizarního světa, který jakkoliv působí „defektně", řídí se jakousi vnitřní logikou. Se scénáristy z brakových tiskovin padesátých let pak Burns rád soupeří v tom, kam až lze kormidlovat jednoduchý fantaskní nápad a neskončit na mělčině. A většinou vítězí na celé čáře.
Charles Burns: Na oko. Přeložil Feuer, 96 stran. 249 Kč. Vydalo Aldente, 2011. - Charles Burns: El Borbah. Přeložil Feuer, 104 stran. 279 Kč. Vydalo Aldente, 2012.
