reklama
 
 

Komiksy vyprávějí o režimu, jenž válčil proti svým

17. 11. 2011 13:00
Foto: Aktuálně.cz
Třináct příběhů o odboji v podání české špičky

Recenze - Lidé, kteří se zabývají historií  totalitního Československa, stojí často před zásadní  otázkou: jakým způsobem nasbírané informace předat nastupujícím generacím? Sdružení Post Bellum, které se věnuje orální historii (záznamům pamětníků) této doby, to zkouší různými způsoby, od článků po přednášky na školách. Nyní přibralo do rejstříku komiks.

A byl to nápad velice šťastný. Když  před lety vyšla Erbenova Kytice jakožto soubor kreslených příběhů, jásali recenzenti, že se konečně česká národní klasika dostane do rukou dětem. Totéž by se dalo v jistém slova smyslu říci o hořkých vzpomínkách lidí, které bota totalitní doby přišlápla k zemi.

Samo vyprávění může znít odtažitě, film je zase nákladná záležitost, ale komiks? Kniha Ještě jsme ve válce obsahuje třináct příběhů o odboji a vyšla příhodně krátce před 17. listopadem. Obrazy ukáží mnohé z toho, co by bylo jinak nepředstavitelné a těžko popsatelné. Navíc to jsou díla české a slovenské komiksové špičky, takže kvalita zpracování je mimořádná.

Doku-komiks je zde

Autorům textů (Mikuláš Kroupa, Adam Drda, David Bartoň) je třeba přičíst k dobru, že se krotili a snažili se být věcní, i když prostřednictvím scénářů  líčí nelidská utrpení. Také doprovodné texty jsou střídmé; líčí pouze okolnosti setkání s vypravěči zachycených příběhů a snaží se nemoralizovat, což je často spolehlivý filtr jak odradit ty, kteří zachycenou dobu nepamatují.
Po trilogii komiksů O přibjehi zpracovávající příběhy skutečných Romů tak můžeme skoro prohlásit, že do Česka dorazila vlna dokumentárního komiksu. Co na tom, že jsou to práce podpořené vůlí a penězi institucí, a ne spontánní autorská tvorba. Naopak nutnost držet se faktů vytvořila příznivou protiváhu vůči do fantazijních světů ulétávající představivosti mnoha domácích tvůrců.

Ještě jsme ve válce přitom nabízí velmi rozmanité postupy vyprávění. Některé příspěvky, zejména z první knihy, trpí tím, že jsou založeny na vzpomínkách, na toku řeči jednoho člověka; a tak se i komiks často omezuje na sled ilustrací k textům vznášejícím se v rámečkách nad jednajícími postavami.

Když to ale podklady nabízejí, jako třeba v komiksu Hurvínkovy příhody, který je vlastně sledem historek, odehrává se naopak vše podstatné v dialozích a komiks oživne. V tomto případě navíc zajímavě kontrastuje obsah vyprávění se „čtyřlístkovskou" stylizací výtvarníka s přezdívkou Vhrsti.

Autoři se snažili ukázat nejrůznější kombinace bezpráví a situace, v nichž vyvstávají smutné paradoxy minulých režimů a odhalují se charaktery. Hrdinové jsou vesměs „biti" v několika etapách, za války, po osvobození i po znárodnění, jako by si měli hořkost pozemského údělu vypít až do dna. Přesto vlastně všechny končí happy endem svého druhu - vypravěč navzdory přání „tamtěch" přežil a nyní nám o svém osudu podává zprávu. (Autoři některých vyprávění zemřeli nedlouho před vydáním knihy.)

Nechybí dříve tabuizovaná témata brutálního odsunu sudetských Němců. Je tu i neuvěřitelný příběh, kdy obětavá rodina Peckových skrývala ve své stodole antikomunistu Václava Jakeše po dlouhých 15 let.

Lidé - nebo zvířata?

Výtvarně nejvytříbenější je příběh Luboš Jednorožec od Václava Šlajcha a Ten kluk přece nic neudělal od výtvarnice Toy_Box. První z nich líčí pokusy neúnavného útěkáře se symbolickým jménem Luboš Jednorožec opustit zemi uzavřenou železnou oponou - povedlo se až na třetí pokus.

Šlajch využil hrdinova podivuhodného jména a zobrazil všechny hrdiny se zvířecími hlavami. Jako by chtěl přátelsky mrknout na Arta Spiegelmana, autora podobně pojatého legendárního komiksu Maus. Ten ostatně posloužil jako inspirace pro ředitele Post Bellum Mikuláše Kroupu k celému projektu.

Toy_Box zase zachází nejdál v osobním výtvarném gestu pohrdání vůči představitelům totalitní  moci - negativní hrdinové mají sice lidské  tváře, ale svými výrazy se nápadně blíží různým hospodářským zvířatům.

Ještě jsme ve válce - má být ten název platný až do této doby, která se nedokázala rázněji odstřihnout od předrevoluční doby? Je to smutné, smutné čtení. Dávkovat po kapkách. Ale užívat a šířit. Právě se bude konat zádušní mše za bývalého disidenta Ivana Magora Jirouse. Do téhle knihy by jeho příběh patřil také.

Ještě jsme ve válce - příběhy 20. století. Post Bellum, Argo a Ústav pro studium totalitních režimů. Editoři Jana Fantová a Jan Polouček. 179 stran. Praha 2011.

autor: Ivan Adamovič | 17. 11. 2011 13:00

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama