Rozhovor - Výběr nového ředitele Národní galerie nechá ministr kultury Václav Riedlbauch na svého nástupce a doporučí mu tři kandidáty: bývalého šéfa Sbírky starého umění NG Jiřího Fajta, současného ředitele Moravské galerie Brno Marka Pokorného a ekonoma Vladimíra Rösela.
Podle informací, které ministr minulou středu na tiskové konferenci konečně potvrdil, mu poradní sbor mu doporučil jmenovat ředitelem historika umění Fajta v jasném poměru 10:2. Jméno nástupce Milana Knížáka, který galerii vede téměř 11 let, ale není známo ani osm týdnů týdnů po zasedání mezinárodní výběrové komise.
"Absolutně netuším, co bude dál. Zrušení konkurzu a vypsání nového bude podle mého soudu až poslední možností. Záležet bude na stranické příslušnosti nového ministra a síle jeho osobnosti. Ustát všechny tlaky není nic jednoduchého, jak jsme viděli," říká Fajt v druhé části rozhovoru pro Aktuálně.cz - první část si přečtěte zde.
Pokud se přidržíme teorie, že za vaším nejmenováním stojí hlavně Milan Knížák, co by tím sledoval, čili jaký je jeho ideální scénář? Že bude mít pořád v NG vliv, nebo je za tím spíš osobní animozita?
Na tu může odpovědět nejpřesněji jen on sám. Nesporně by rád ovlivňoval výběr svého nástupce, což nakonec veřejně potvrdil. Milan Knížák by si podle mě prostřednictvím nového ředitele nejradši ponechal rozhodující vliv na chod a směřování celé instituce, kterou považuje de facto za svoje vlastnictví. NG mu dnes slouží jako tribuna pro zbytnělou sebereprezentaci, bez ní by ztratil vliv na kulturní i politické scéně a oslábla jeho přítomnost v mediálním prostoru. Milan Knížák by tak přišel o podstatnou část své identity.
A jestli mě nesnáší? Nejspíše ano - a živočišně. Patrně nemůže zapomenout, když po výběrovém řízení vypsaném i na moje místo ředitele Sbírky starého umění hodlal před zaměstnanci v únoru 2000 slavnostně předat (staro)novým ředitelům dekrety. Mezi nimi také mě - a to mu tehdy ani nevadilo, že jsem krátce předtím „NG finančně zruinoval", jak dnes tvrdí.
Dekret jsem však tehdy odmítnul a veřejně vysvětlil proč. Od jeho nástupu v červenci 1999 jsem očekával, že nás seznámí se svou představou směřování instituce. Očekával jsem , že ředitelé pro něj budou partneři. Nic z toho se ani za několik měsíců nestalo. Proto jsem ohlásil ukončení pracovního poměru.
Proč má stále tak silnou pozici? A bude ji mít i teď, když se mění vedení ODS?
Je veřejně známo, že Milana Knížáka podporoval vždy pan prezident Klaus. Lze snad ale doufat, že právě nová politická kultura, kterou vehementně proklamuje právě se rodící vládní koalice, by takovým tlakům nemusela nutně podléhat.
Jak podle Vás bude vše pokračovat? Zruší nový ministr konkurs? Mimochodem už se spekuluje i o tom, že právě Milan Knížák by mohl šéfovat resortu kultury…
Absolutně netuším. Zrušení konkurzu a vypsání nového bude podle mého soudu až poslední možností, tím by se nic nezískalo. Záležet samozřejmě bude na stranické příslušnosti nového ministra a síle jeho osobnosti. Ustát všechny tlaky nebude nic jednoduchého, jak jsme viděli. Snad lze očekávat větší otevřenost vůči změnám v NG u ministra delegovaného některou z menších stran.
A pokud by mělo dojít k obsazení pana Knížáka na post ministra kultury, okamžitě bych založil v Berlíně azylový dům pro ty příslušníky české kulturní obce, kteří se vyjadřovali kriticky k činnosti NG. Tedy vážně - tuto variantu snad může navrhovat jen člověk, kterému je kultura bytostně cizí.
V předchozím rozhovoru jste řekl, že muzejní instituce by dnes měly iniciovat debaty o kulturních identitách i národních mytologiích. Mám pocit, že konkurs toho o české společnosti a identitě odkryl poměrně dost...
Bohužel ano. Ukazuje se, že v Čechách se projevuje sklon objevovat specificky česká řešení, která jsou se zvyklostmi v demokratických západních společnostech poměrně nekompatibilní. Stále jako bychom se řídili rčením „co je české, to je hezké". Uzavřenost vůči světu provázená komplexem ochrany nedefinovaných národních zájmů se pak daří prolamovat jen obtížně.
Podívejte se do Polska - do čela varšavského Národního muzea byl správní radou a nikoli stranickým sekretariátem vybrán jeden z nejrenomovanějších výtvarných kritiků posledních desetiletí. Ve Varšavě bylo nedávno založeno také nové Muzeum moderního umění, staví se pro něj velkolepá budova od zahraničního architekta a do jeho čela byla postavena někdejší kurátorka pařížského Centre Pompidou. A objektivitu, transparentnost a rychlost, s níž nedávno proběhnul výběr nové ředitelky slovenské Národní galerie, lze jen závidět.
Jak vůbec probíhalo vaše slyšení u ministerské komise?
Na každého kandidáta měla komise 30 minut. Prvních pět minut měli uchazeči pro sebe a mohli představit základní teze své koncepce. Pak následovaly tři otázky od předsedajícího komise, které byly zřejmě shodné pro všechny, závěr byl vymezen otázkám z pléna. Celý průběh byl paralelně tlumočen do sluchátek. Původně mělo totiž celé řízení s ohledem k zahraničním členům probíhat v angličtině. Pohovor probíhal v příjemné atmosféře a měl jsem z něj vysloveně profesionální dojem.
Jak byste shrnul ve „volební zkratce" to, co jste komisi nabídl jako svou vizi?
Tak opravdu jen volebně: transparentnost, otevřenost a komunikativnost, odbornou kompetenci, mezinárodní zkušenosti a hustou síť zahraničních kontaktů.
Teď už budeme spekulovat, že nakonec budete přece jen jmenován. Pokud se tak stane, chystáte se představit svůj „program revitalizace" veřejnosti?
Samozřejmě, to je přece základní povinnost ředitele každé instituce hrazené z veřejných prostředků. Lituji jen, že neproběhla veřejná diskuze třeba v České televizi, při níž by se představili kandidáti a nastínili své vize. Ministerstvo kultury také mohlo zveřejnit koncepční materiály uchazečů na svých stránkách.
A spekulativně o „the Day After" - těšil bych se na veřejné diskuze o smyslu kultury a umění v globalizující se společnosti 21.století. Chtěl bych iniciovat rozhovory o měnící se roli muzeí a galerií a doprovodit je přednáškovým cyklem s prezentacemi představitelů důležitých muzejních institucí z celého světa. Pochopitelně bych se snažil představit a obhájit vlastní plány změn pražské NG.
Kdy myslíte, že by byl výsledky patrné pro návštěvníky?
Otočit kormidlem tak velké instituce automaticky neznamená, že bezprostředně poté dojde k vizuálně postižitelné změně. Výsledky strukturálních změn se dostavují během několika let. Každopádně by veřejnost pocítila změny během prvního roku v oblasti vnější komunikace.
Pro dosažení jednoho z hlavních cílů - estetické, kulturní a vzdělaností kultivace společnosti - by bylo vstupné do objektů s dlouhodobými sbírkovými prezentacemi stanoveno jako doporučené, nikoliv povinné. Po zkušenostech z anglosaských zemí dokáže toto opatření vytvořit vstřícnou atmosféru podněcující k opakovaným návštěvám.
Máte už v hlavě nějakou „velkou kvalitní" výstavu, které podle vás NG chyběly?
Příprava velkých projektů je dlouhodobá záležitost. Mnohem rychleji lze převzít hotovou výstavu. Reálně by bylo možné domluvit se s frankfurtským Städelem a vídeňským Kunsthistorisches Museum a dovézt do Prahy mimořádnou výstavu o umění počátku 16.století v Podunají, která bude v těchto prestižních institucích k vidění v letech 2013 - 14.
Rozhodně bych rád vyjednal i výstavu některé ze zakladatelských osobností světového moderního umění, nebo některého ze současných hvězdných umělců, jako třeba mého oblíbeného Gerharda Richtera.
Současně by se určitě rozjela příprava vlastních připravovaných výstav; dramaturgie by vznikala týmové práci galerijních i mimogalerijních českých i nečeských kurátorů.
V jakém stavu byste přebíral galerii? Máte představu i o personálních změnách?
Přesný stav hospodaření NG se dá zjistit až po získání veškerých podkladů, které dnes nejsou a pro výběrové řízení většině kandidátů nebyly k dispozici. Z výročních zpráv NG si nelze udělat potřebnou představu o ekonomice, organizační a personální struktuře. Zcela pomíjeny jsou informace o probíhajících investičních akcích.
Představu o personálních změnách mám. Nesporně bych si přivedl vlastní manažerský tým včetně finančního a provozního ředitele, zásadně bych posílil úsek obchodu, vnější komunikace a marketingu. Pokud jde o odborné vedení sbírkových útvarů, nejproblematičtější situace se mi jeví ve Veletržním paláci: tady bych kromě kvalitních kurátorů do vedení rád získal některého ze špičkových zahraničních odborníků.
Mluví se o tom, že NG by měla mít jiný status, aby nebyla tak závislá na politicích. Zasazoval byste se o to?
To je existenčně důležité. Proces odpolitizování je třeba řešit v několika rovinách. Prakticky hned by se měla zřídit Rada NG složená z odborníků a zřizovatele, které by ředitel předkládal k diskuzi strategické a koncepční materiály. Po jejich přijetí by Rada patrně jako statutární orgán zajišťovala veřejnou podporu při jejich prosazování. V další etapě by bylo důležité vytvořit jiný právně-ekonomický model pro činnost příspěvkových institucí včetně NG. To je ale na celý rozhovor.
