Čtyřiaosmdesátiletá spisovatelka žijící v Torontu debutovala roku 1961 jako básnířka. Osm let nato publikovala svůj první román nazvaný Žena k nakousnutí. Následovalo dalších přes šest desítek knih od próz přes povídky až po dětskou literaturu. "Jak asi napoví jejich součet, nejsem ten typ autorky, která by si věčně zoufala a psala jen s obtížemi. Mě psaní baví," říká Margaret Atwoodová.
Kanaďanka, která roku 2017 v Praze převzala Cenu Franze Kafky, minulý týden navštívila Dánsko. Tam obdržela další poctu, Literární cenu Hanse Christiana Andersena, pojmenovanou po slavném autorovi pohádek z 19. století. Jejími dřívějšími laureáty se stali Salman Rushdie, Haruki Murakami nebo Karl Ove Knausgård.
Na rozdíl od některých mladších kolegů se Margaret Atwoodová nebojí, že by ji o práci připravila umělá inteligence. "Spousta lidí z toho má strach. Já už jsem moc stará, ale kdyby mi bylo třicet, také bych měla obavy. Kdybych se živila jako grafička, určitě bych měla obavy," připouští.
Vloni v rychlosti prolétla několik básní a knih, které umělá inteligence napsala se zadáním napodobit její styl. "A musím říct, že zatím je umělá inteligence špatná básnířka. Dokonce hodně špatná básnířka. A moc nezvládá ani prózu," konstatuje.
Margaret Atwoodová se narodila roku 1939. Vyrůstala v době, kdy se na Západě měnilo společenské postavení žen.
V nedávné debatě vzpomínala, jak se začátkem 50. let americké a kanadské vlády snažily přimět ženy, co za války vypomáhaly v továrnách či loděnicích, aby se vrátily zpět do domácnosti a uvolnily místa mužům vracejícím se z války. "Tehdy ženám odepřeli možnost si vydělávat, čímž je nutili vrátit se k plotně. Dnes je podobně nutí otěhotnět nebo jim nedávají na výběr," srovnává.
Jako autorka zůstává nejsilněji spjatá s dystopickým románem o úloze žen Příběh služebnice z roku 1985. Prodeje knihy, v níž se USA promění v teokratickou diktaturu, rapidně vyskočily po zvolení Donalda Trumpa prezidentem v roce 2016. Její popularitu dále přiživil televizní seriál vysílaný HBO a knižní pokračování, které autorka vydala roku 2019 pod názvem Svědectví. Získala za něj svou již druhou Bookerovu cenu.
Vůči Trumpovým "autoritářským sklonům" zůstává spisovatelka kritická také nyní, kdy bývalý americký prezident v těsném klání znovu kandiduje na nejvyšší funkci. "Pokud nechcete zažít Příběh služebnice, volte Harrisovou a Walze. Nejsou dokonalí, ale jiní jsou mnohem strašlivější," vyzvala nedávno na sociální síti X.
Zatím naposledy před třemi roky vydala sbírku povídek, kterou v překladu Kateřiny Klabanové pod názvem A jestli umřeli, žijí tam spolu dodnes čerstvě publikovalo Argo. Knihu zabývající se tématy jako rodinou, manželstvím či ztrátou věnovala svému někdejšímu manželovi Graemu Gibsonovi, s nímž žila téměř půl století. Zemřel na podzim 2019.
"Já bych rozhodně nechtěla žít věčně. Je to pošetilý nápad. Navíc co přesně znamená věčně? V dějinách lidstva máme už tolik příběhů o lidech, kteří toužili být nesmrtelní, a nikdo z nich nebyl zvlášť šťastný," řekla nedávno deníku Telegraph.
Letos v angličtině vybrala výbor ze své básnické tvorby pod názvem Paper Boat: New and Selected Poems: 1961-2023. Letos v květnu přidala novou protiválečnou báseň, kterou vytvořila pro Benátské bienále a již nazvala podle známého grafického cyklu Hrůzy války od Francisca Goyi.
Nyní autorka pracuje na autobiografii. "Teď píšu paměti a ty budou. Dávám tam jenom pitomosti a katastrofy, protože všechno ostatní je nuda," žertuje.
