O přátelství a nepřátelství žen. Šmouhami od rtěnky si vymezují území, píše Atwoodová

Hana Ulmanová Hana Ulmanová
19. 9. 2022 17:45
Kočičí oko je vzácná skleněná kulička, která hrdince stejnojmenného románu Kanaďanky Margaret Atwoodové sloužila v dětství jako amulet. Měla ji ochránit, ale neochránila. Její příběh se točí okolo traumatu, z něhož se stává noční můra, načež přichází alespoň částečné odpuštění a soucit.
Margaret Atwoodová je v těchto dnech hostem Berlínského literárního festivalu.
Margaret Atwoodová je v těchto dnech hostem Berlínského literárního festivalu. | Foto: Monika Skolimowska / AFP / Profimedia

Próza, kterou ve zdařilém překladu Kateřiny Klabanové nedávno vydalo Argo, nemá klasický děj ani zápletku. Je to spíš filozofická, citová i poetická meditace o dospívání a stárnutí, o tom, jak se mění vztah k místu, lidem či minulosti. A kromě skleněnky v něm hraje roli jak zrcadlo, do kterého se dívá mladá protagonistka Elaine, když řeší, co na sebe, tak motiv očí. Hrdinčina někdejší nejlepší kamarádka Cordelie má "kovově lesklé, šedozelené oči, z nichž se nedá nic vyčíst". A jedno románové oko najdeme též na rádiu v 50. letech minulého století.

Elaine sledujeme v průběhu bezmála půl století, od druhé světové války do konce 80. let. Mění se nejen ona, ale také její vlast: nadšení z návštěvy tehdejší princezny Alžběty v době, kdy Kanada byla součástí impéria, nahrazuje nový, samostatný stát, a Toronto se mění z provinční díry ve světovou metropoli s mrakodrapy.

Jako dívenka si Elaine zoufale přeje hrát "holčičí hry". Když pak začne studovat umění a archeologii, z čehož kopat v zemi je podle rodičů lepší, navštěvuje kurz nazvaný Život v kresbě. Následně sama maluje hlavně ženy. Zjišťuje, že díky obrazům se dokáže povznést nad ponížení a ublíženost - a také jejich prostřednictvím nám v první osobě, na základě dojmů a epizod, vypráví svůj osud.

Samozřejmě by to nebyla Margaret Atwoodová, dvaaosmdesátiletá autorka Příběhu služebnice, kdyby textem nerezonovaly feministické podtóny včetně ženské sexuality. Zatímco spolužačka z kurzu ještě podstoupí nelegální potrat, těhotná Elaine si dítě nechá. To v ní probudí vzpomínky na ženy svého dětství či domácí předměty, které začne ztvárňovat - a jako mladá malířka s potomkem také vystavovat.

Na nezávisle smýšlející ženu, jež opustí svého prvního milence i prvního manžela, svede být nezvykle sebeironická až cynická. Když jí někdo na plakát její retrospektivní přehlídky, kterou glosuje výrokem "Nejdřív retrospektiva, potom márnice", přičiní knír, pomyslí si, jakou mají chlapi výhodu, že jim "pouhá regulace porostu umožňuje zamaskovat se, skrýt".

Hrdinčiny postřehy vůbec stojí za to. Některé se týkají přírody (kytice v tanečních jsou "svazečky rostlinných nebožtíků nebo spíš mumifikovaných hlav popravených květin"), jiné doby nedávné a civilizace (třeba když si všimne, že se mezi mládeží pohybuje spousty androgynů). Ty nejlepší kombinují oboje: lidé se podle ní chovají jako psi, neboť ti si dělají teritoriální značky na hydrantech, zatímco ženy šmouhami od rtěnky na polštářích.

Všechny Elaininy osudy se však odvíjejí od dětství - a Atwoodová exceluje v líčení holčičí krutosti. Konkrétně hierarchického, až sadistického chování dívek přerůstajícího v šikanu, včetně dnešním termínem toxického vztahu mezi obětí a agresorem. Podobně jako hoši v románu Pán much od Williama Goldinga zde děvčata touží, aby někam patřila, a panicky se bojí vyloučení. Ocitnou-li se mimo kolektiv, uchylují se k sebepoškozování typu trhání si kůže kolem nehtů, případně rovnou uvažují o sebevraždě.

Situaci nijak nelepší fakt, že když hlavní postavy Kočičího oka dospívaly, matky s nimi moc nemluvily. Čili si dívky kupříkladu představovaly, že chlapci mají mezi nohama mrkev, a která načerpala z této oblasti větší znalosti, neváhala je zneužít ve svůj prospěch. Neboli kdo ví víc, je in, a nejvíc ví vůdkyně party.

Právě proto Elaine v žádném případě nechce na čistě holčičí školu a často se jí zmocňuje panika. Postupem času začíná být sebejistější: na rozdíl od kamarádky Cordelie, která ztloustne a nedostuduje, má "prořízlou pusu" a umí se pohybovat mezi chlapci.

Pasáže zachycující přeskupující se dynamiku vztahů patří k absolutní špičce: jsou plné bolesti, přesně popsané a následně také analyzované. Skvěle ilustrují, že Kočičí oko začala autorka psát roku 1964, ale brzy ho odložila - a vrátila se k němu až koncem 80. let, kdy byla její dcera v pubertě. Až tehdy měla Atwoodová jak patřičný odstup, tak s rozvojem moderní psychologie adekvátní slovník.

Kočičí oko je její sedmý román. Anglicky vyšlo roku 1988, tedy až po dystopii Příběh služebnice a před postmoderně uchopenou historií Alias Grace. Próza se probojovala do užších nominací na prestižní Bookerovu cenu, kterou později Atwoodová obdržela hned dvakrát: poprvé roku 2000 za Slepého vraha, podruhé před třemi lety, napůl s Britkou Bernardine Evaristovou, za volné pokračování Příběhu služebnice nazvané Svědectví.

Obal románu Kočičí oko.
Obal románu Kočičí oko. | Foto: Nakladatelství Argo

Vynikající básnířku, esejistku, literární kritičku a hlavně prozaičku v českém kontextu dobře známe, ostatně před pěti lety v Praze převzala Cenu Franze Kafky. Proto ani zdejší čtenáře nepřekvapí, že ve středu pozornosti Kočičího oka znovu stojí ženská těla a duše. A patrně ani to, že se jedná o text hned nadvakrát lehce autobiografický.

Je to za prvé svého druhu künstlerroman, jak se německy říká knihám uchopujícím zrání umělců. Za druhé nabízí scény z útlého dětství, kdy autorka stejně jako hrdinka trávila léta na severu Kanady ve stanu. Její otec, entomolog, v divočině prováděl terénní výzkum. Přičemž jen tak na okraj varoval před metanem, který dle jeho svérázného vyjádření "krkají krávy" a v jehož důsledku se Země začne oteplovat, až se promění ve skleník. Další vědecká pozorování, tentokrát o čase, v knize přidává Elainin bratr.

Kočičí oko má dost neuvěřitelně široký záběr. Přesto všechno jeho zásluha nespočívá v mapování vývoje výtvarných hnutí, nýbrž ve znepokojivém zachycení podstaty ženského přátelství a nepřátelství. S důrazem na to, jak mohutně osobnost utvářejí vzpomínky z dětství. Rozhodně je to jeden z vrcholů Atwoodové tvorby.

Kniha

Margaret Atwoodová: Kočičí oko
(Přeložila Kateřina Klabanová)
Nakladatelství Argo 2022, 448 stran, 498 korun.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Aktualizováno před 2 hodinami

Hurikán Ian má v USA stovky obětí, tisíce lidí čekají na záchranu, píší tamní média

Hurikán Ian si podle nepotvrzených zpráv ve floridském okrese Lee vyžádal stovky obětí na životech. "Nemám potvrzená čísla, ale vím určitě, že počet úmrtí je ve stovkách. Máme tisíce lidí, kteří čekají na záchranu," řekl stanici ABC šerif okresu Lee Carmine Marceno. Zastupitel sousedního okresu Charlotte Chris Constance stanici CNN potvrdil šest úmrtí.

V Lee se nacházejí města Fort Myers a Cape Coral, která dnes floridský guvernér Ron DeSantis označil za "zdevastovaná".

Bouře Ian ve středu udeřila na západní pobřeží Floridy silou hurikánu čtvrtého stupně s rychlostí větru až 241 kilometrů v hodině. K evakuaci přiměla přes 2,5 milionu lidí a podle guvernéra způsobila nejhorší záplavy ve státě za posledních 500 let.

Bez proudu je nyní na Floridě podle monitorovacího serveru PowerOutage přes 2,6 milionu odběratelů.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 3 hodinami

Šéf České pošty Knap měl odejít na konci září, ve funkci zatím zůstává

Generální ředitel České pošty Roman Knap, který měl odejít na konci září, ve funkci zatím zůstává. Ministerstvo vnitro po dohodě s odborníky vypíše výběrové řízení v říjnu, výsledky by mělo mít do konce roku. Knap do té doby ve vedení státního podniku zůstane. Informace, které ve čtvrtek na webu zveřejnily Hospodářské noviny (HN), potvrdil mluvčí pošty Matyáš Vitík.

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) HN potvrdil, že vláda nyní musí rozhodnout o tom, jaké služby bude Česká pošta provozovat, aby bylo možné udržet jejich financování. Nový ředitel má podle něj udělat z pošty, která podle něj není v dobré kondici, konkurenceschopnou firmu.

Vláda má o dalším směřování České pošty rozhodnout během podzimu Samotný proces transformace chce Rakušan nechat na generálním řediteli, který vzejde z výběrového řízení. Od původního záměru vypsat tendr už v létě upustil ministr po dohodě s experty.

"Odborníci nám tvrdili, že vypisovat řízení na takto exponovanou manažerskou funkci v letních měsících je úplný nesmysl. Podmínky budou zveřejněny 3. října a dokončeno bude určitě do konce tohoto roku," dodal ministr.

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

Šachová federace FIDE vyšetří Carlsenovo obvinění soupeře z podvádění

Mezinárodní šachová federace FIDE se bude zabývat výroky mistra světa Magnuse Carlsena na adresu Američana Hanse Niemanna, kterého norský šampion podezřívá z podvádění. FIDE zřídila tříčlennou vyšetřovací komisi, jež obvinění vyšetří.

"Nejprve prověříme, zda existuje dostatek faktů, které by ospravedlnily obvinění z podvodu. Pokud dojdeme k závěru, že tomu tak je, podáme odpovídající žalobu k etické a disciplinární komisi. Na druhou stranu ale také prověříme, zda se nejedná o křivé nařčení. Také to bychom museli nahlásit," uvedl pro portál t-online německý funkcionář Klaus Deventer.

Jednatřicetiletý Carlsen považuje Niemanna za podvodníka, který nekalé praktiky prováděl ve větším rozsahu a později, než veřejně přiznal. Dlouholetý vládce světového šachu s devatenáctiletým Američanem na začátku září překvapivě prohrál na prezenčním Sinquefield Cupu v St. Louis, načež z turnaje odstoupil. Vzájemnou partii na on-line turnaji prestižního seriálu Champions Chess Tour pak před týdnem nevídaně ukončil po prvním tahu.

Zdroj: ČTK
Další zprávy