Rattle novinku oznámil tuto středu v Praze. Liverpoolský rodák od sezony 2024/2025 doplní šéfdirigenta Semjona Byčkova a hlavního hostujícího dirigenta Jakuba Hrůšu. Na rozdíl od něj bude mít Rattlova funkce přívlastek "k poctě Rafaela Kubelíka". O spojení se jménem někdejšího šéfdirigenta filharmoniků z 20. století si sám řekl. Souhlasili s tím Kubelíkovi dědicové.
"Byl mým oblíbencem od chvíle, kdy jsem ho jako patnáctiletý poprvé slyšel v Liverpoolu, když tam Kubelík přijel se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu," vzpomíná Rattle na začátek 70. let minulého století. Český exulant měl tehdy na programu Beethovenovu Devátou. "Poprvé jsem viděl, jaké to je, když orchestr a dirigent dýchají jako jedno tělo," vybavuje si Angličan.
Později navštěvoval Kubelíkovy zkoušky a po pádu komunismu viděl jeho slavný návrat na festival Pražské jaro. V roce 1990 tam Kubelík po čtyřech dekádách v exilu symbolicky dirigoval Mou vlast od Bedřicha Smetany. "Jeho interpretaci mám díky té intenzitě a celému příběhu s ní spjatému dodnes v sobě jako vytetovanou," zmiňuje.
Nikdy nenašel odvahu Kubelíka oslovit. Český dirigent zemřel v roce 1996. Sir Rattle dnes na jeho odkaz navazuje coby šéfdirigent bavorského orchestru. "Jsou tam ještě hráči, kteří jej pamatují. A přežívá tam jeho duch," shrnuje, proč mu chce nyní vzdát hold také v České filharmonii. "Protože mi změnil život. Toto je způsob, jak mu poděkovat," dodává.
Dobře si vybírá
Rattle, manžel mezzosopranistky Magdaleny Kožené a dlouholetý propagátor české hudby, se do světového povědomí dostal v 80. letech jako šéfdirigent Birminghamského symfonického orchestru. Vedl jej téměř dvě dekády. V letech 2002 až 2018 šéfoval prestižním Berlínským filharmonikům, poslední roky řídil Londýnský symfonický orchestr. Nyní působí v Bavorsku. Dávno se stal celebritou, jež přesahuje hranice hudebního světa.
K hostování s Českou filharmonií jej chtěl přivést už Jiří Bělohlávek, když ji roku 2012 převzal a začal vracet na světová pódia. "Od prvního oslovení to trvalo sedm let, ale pak už to nikdy neskončilo," doplňuje ředitel orchestru David Mareček, jenž si přeje, aby pět let Rattlova hostování "byl jen začátek".
Mají naplánováno, kam by se spolupráce měla ubírat. "Chceme však, aby se vyvíjela organicky. Aby i muzikanti řekli, co by je těšilo společně uvést a nahrát. Jsme si jistí, že to půjde dobrým směrem," říká.
Podle Marečka je Rattlova kariéra hvězdná, ale také neokázalá, postavená na muzikalitě a dlouholeté práci s hudebníky, mladými i místními komunitami. "Už by nemusel hostovat nikde. Dobře si vybírá, kam jede a proč," zdůrazňuje.
Jeho spojení s Českou filharmonií považuje Mareček, jenž orchestru šéfuje od roku 2011, za završení třináctileté práce managementu a stvrzení kvalit hráčů. "Jsme šťastní, že jsme získali hvězdu první velikosti, jednoho z nejslavnějších dirigentů. Přispěl k tomu i přístup hudebníků na zkouškách a koncertech, díky čemuž se sir Rattle rád vracel," říká.
Jiná než ostatní
Rattle na tiskové konferenci vzpomněl, jak Českou filharmonii poprvé slyšel jako osmiletý z nahrávek s Karlem Ančerlem, které vydal Supraphon. "Nejen proto, že byly levnější než ty od západních firem, takže jsem si je mohl dovolit z kapesného," řekl.
Konkrétně mu utkvěly záznamy Glagolské mše a rapsodie Taras Bulba od Leoše Janáčka, nahrávka Šostakovičovy Desáté symfonie nebo méně obvyklé skladby jako Pavoučí hostina od francouzského autora Alberta Roussela a Kubánská předehra George Gershwina. "Všechny je spojovalo, že měly osobitý zvuk. Když jsem pak orchestr poznal blíž, potěšilo mě, že si tuto specifičnost udržel, aniž by působil staromódně. Česká filharmonie opravdu zní jinak než jakýkoliv jiný orchestr, což myslím jako kompliment," zdůrazňuje Rattle.
Poprvé ji dirigoval roku 2019, kdy v Rudolfinu uvedli Dvořákovu symfonickou báseň Zlatý kolovrat a Píseň o zemi od Gustava Mahlera. Tu s tenoristou Simonem O'Neillem zpívala dirigentova manželka Magdalena Kožená. "Od první chvíle jsem si říkal: ano, tenhle zvuk museli mít skladatelé na mysli, když psali," popisuje Rattle, proč se pak s Koženou v sezoně 2022/2023 stali rezidenčními umělci sezony České filharmonie a mimo jiné připravili koncert k výročí 17. listopadu.
Angličan tvrdí, že se do filharmoniků zamiloval, a proto nyní vztah stvrdil písemně. "Hodlám sem jezdit, dokud tu budu vítaný. Začínám cítit právo být na tento orchestr hrdý. A to znamená, že jsme rodina," říká.
Společně třikrát vystoupí už tento týden. Na vyprodaných koncertech ve Dvořákově síni Rudolfina uvedou Rachmaninovův Koncert pro klavír a orchestr č. 3, jejž zahraje světoznámá pianistka Yuja Wang, a Symfonii č. 6 od Antona Brucknera.
V příští sezoně Angličana čekají dva programy. Na každém zazní jedna řada Slovanských tanců od Antonína Dvořáka, které natočí. První večer doplní Janáčkova Glagolská mše, ten druhý Sedm smrtelných hříchů od Kurta Weilla.
Sir Simon Rattle (69)
Britský dirigent Simon Rattle se narodil 19. ledna 1955 v Liverpoolu. Proslavily ho interpretace děl Gustava Mahlera a druhé vídeňské školy, ale také otevřenost vůči různým žánrům, důraz na vzdělávací projekty, solidaritu a společenskou roli umění.
V letech 1980 až 1998 vedl City of Birmingham Symphony Orchestra, přičemž těleso místního významu pozvedl na světovou úroveň. Od roku 2002 do 2018 byl hudebním ředitelem Berlínských filharmoniků, s nimiž připravil 40 světových premiér. Změnil jejich status na nadaci, inicioval vznik Digitální koncertní síně, edukačního programu a vlastní nahrávací společnosti. V Berlíně také představil řadu poloscénických a sociálně orientovaných projektů.
Roku 2017 se stal hudebním ředitelem Londýnského symfonického orchestru. Několik let po brexitu ale oznámil, že anglickou metropoli opustí, a zažádal o německé občanství. Od aktuální sezony vede Symfonický orchestr bavorského rozhlasu v Mnichově. Smlouvu tam má na pět let.
Natočil přes 70 titulů pro vydavatelství EMI, dnes známé jako Warner Classics. Získal spoustu cen včetně tří Grammy.
Přes klasiky k Adámkovi
Dle manažera orchestru Roberta Hanče má Rattle ve smlouvě, že České filharmonii každou sezonu věnuje dva abonentní týdny, což znamená šest koncertů pro veřejnost. "Už teď se ale bavíme o tom, že by to mohly být tři nebo čtyři týdny. Zároveň je tam možnost menších zájezdů, kdy pražský program třeba zopakujeme ve Vídni nebo dalších městech. A plánují se i koncertní nahrávky," vypočítává Hanč. Na delší cesty do zahraničí orchestr zpravidla doprovází šéfdirigent Byčkov.
Rattle je znám širokým rozpětím repertoáru od staré po současnou hudbu. V Praze chce uvádět jak tvorbu, která patří k základům existence České filharmonie, tak i skladby, na něž tolik zvyklá není.
Ze starší hudby by se konkrétně rád pustil do Josepha Haydna, z 19. století do Roberta Schumanna a Edwarda Elgara, ze skladatelů narozených ve 20. století jmenoval Witolda Lutosławského, Luciana Beria a Oliviera Messiaena.
Za jednoho z nejzajímavějších žijících tvůrců Rattle považuje pětačtyřicetiletého českého rodáka Ondřeje Adámka. Jeho kompozici Where Are You před třemi roky v Mnichově uvedl ve světové premiéře. "Jeho hudba se v Praze moc nehraje. Aby se do ní ale orchestr mohl pustit, musí nejdřív v tomto ohledu nabrat více zkušeností," varuje Rattle.
"O nejnovější hudbě jsme se dlouho bavili. Není v tradici filharmonie, že by ji hrála," přitakává David Mareček. "Zrovna Ondřej Adámek používá techniky hry a způsoby, se kterými se Česká filharmonie téměř nesetkává. Než bychom k tomu dospěli, musíme se tam dostat přes některé ty velké klasiky," uzavírá ředitel orchestru.
