S šestatřicetiletou Sevdalizou, která byla jedním z nejzajímavějších ohlášených hvězd Colours of Ostrava, to v pátek vypadalo nahnutě. Měla vystoupit v osm večer na hlavním pódiu, kvůli kolapsu IT systémů, který postihl mimo jiné i některé letecké společnosti, se ale z Rotterdamu do Česka nedostala.
Organizátorům se ale nakonec podařilo ji dopravit na závěrečný den festivalu. V pozměněném programu hrála až těsně před půlnocí, což se nakonec ukázalo jako štěstí v neštěstí - pozdně noční atmosféra seděla jejímu vystoupení mnohem víc než zapadající slunce, které doprovázelo Zaru Larsson. "Našli jsme způsob, jak se sem dostat. Tuhle show jsme totiž opravdu chtěli odehrát. Děkujeme, že nás vítáte s otevřenou náručí," ubezpečila hudebnice publikum.
Díky změně programu byl závěr festivalu mimořádně feministický. Jak Zara Larsson, tak Sevdaliza se k feminismu výrazně a otevřeně hlásí, i když jej každá praktikuje po svém. Švédka třeba tím, že do show nazvané Venus obsadila výhradně ženy, od basistky a bubenice přes vokalistky až po tanečnice. Sevdaliza se oproti tomu feminismem explicitně zabývá ve své tvorbě. Jedním z jejích výrazných gest bylo vytvoření vlastního AI alter ega pojmenovaného Dahlia, které ji má zastoupit, když nezvládá být tak dokonalá, jak to od ní jako od ženy očekává společnost.
A zatímco dlouhovlasá blondýna Zara Larsson zpívá v nadýchaném bílém korzetovém topu a stříbrných kraťasech veskrze bezstarostné popové songy, Sevdaliza publikum v podobně sporém černém kompletu stahuje do temnot experimentálního popu. "Pokud jste nepochopili tu zprávu, ukazuji vám svůj zadek, protože chci," vzkazuje publiku na adresu svého kostýmu.
Hudba předků z budoucnosti
Koncert začíná hlubokými beaty, do nichž se ozývá kvílení houslí. Jejich tóny postupně přecházejí do orientálně znějících zákrutů. Do tohoto už tak exoticky znějícího mixu se přidávají Sevdaliziny soulově jemné vokály. Zpěvačka, vlastním jménem Sevda Alizadeh, pochází z íránského Teheránu. Ačkoliv ze země s rodiči uprchla už jako čtyřletá, ve své hudbě čerpá jak ze západní, tak právě z blízkovýchodní tradice. Sama říká, že se v její tvorbě mísí moudrost předků s experimentálním futurismem.
Svou hudbu považuje také za výraz svobodného ženství a mateřství, které ji hluboce zajímalo jako koncept, ještě než se sama stala matkou. Fascinuje ji ve filozofickém slova smyslu jako proces, který ženě dodá i odejme sílu zároveň. Inspirativní je pro ni moment, kdy v těle ženy roste jiná bytost a ona nad tím nemá žádnou kontrolu. Zároveň do určité míry nemůže ovlivnit ani to, jaký člověk z něj vyroste a zda ji bude mít rád.
Během těhotenství také do hudby vůbec poprvé zapojila své alter ego Dahliu. Trpěla totiž bolestí kloubů, což jí nedovolovalo tvořit. Obecně je používání umělé inteligence v muzice velmi otevřená a obavy z toho, že nad lidstvem převezme kontrolu, podle ní krmí především filmový průmysl. Ona tvorbu s AI považuje za další rozměr své umělecké svobody.
Její dílo zároveň silně ovlivňují ideje feminismu. Sevdaliza čte odbornou literaturu a přemýšlí o genderových stereotypech či nerovnostech, jimž ženy ve společnosti čelí. "Je skvělé, když se mohou ženy vyjadřovat, jak chtějí. Já jsem jako dítě uprchla s rodinou z Íránu a kvůli své hudbě, tomu, jak se oblékám a že chodím ráda nahá, se tam nemůžu nikdy vrátit," říká.
Tiktokový výbuch
Sevdaliza koncert otevírá spíše pomalejšími a zasněnějšími songy, v nichž jsou slyšet vlivy jazzu nebo R&B, jako je skladba Human z roku 2017, kde v minimalistickém textu zpívá "jsem maso, kosti, kůže, duše, člověk". Pro rozvážnější část repertoáru se jí ale hned nedaří nadchnout místní publikum tak, jak by chtěla, a tak se jej opakovaně snaží vyburcovat pokřikem "Ostrava", což po čase působí spíš rušivě.
Návštěvníci Colours nejspíš potřebují víc času, aby se na Sevdalizu naladili. Jak její repertoár postupně přechází více do elektra a hraje novější songy, obecenstvo se oddává tanečnímu rauši. Zatím největším úspěchem hudebnice je teprve před několika týdny vydaný singl Alibi, který se za tak krátkou dobu na platformě Spotify nekompromisně stal jejím hitem s největším počtem přehrání. A jak muzikantka upozorňuje, výrazně "trenduje" na síti TikTok. Je přitažlivý hlavně kombinací výrazné taneční basové linky spolu s orientálně znějícím mužským sborovým zpěvem v pozadí. Sama Sevdaliza část této skladby zpívá v perštině a ve videoklipu vystupuje i její AI dvojnice.
Je až k nevíře, že je Sevda Alizadeh samouk a pro hudební kariéru se rozhodla ve 24 letech poté, co skončila jako basketbalová reprezentantka Nizozemska a absolvovala obor komunikačních studií. "Řekla jsem si: proč ne. Zkusím to a uvidíme, co se stane," vzpomněla kdysi na své rozhodnutí.
Před publikem nezastírá radost z úspěchu posledních týdnů. Svůj další song Samsara opět uvádí s tím, že se "úplně utrhl na TikToku", jak říká. "Přijde mi to pořád šílené, ale jsem strašně vděčná," přiznává. Tato skladba je už čistě taneční a druhá scéna Colours of Ostrava se mění v půlnoční party. Dunivé beaty pravidelně přerušují zpěvaččiny tklivé vokály, když se ptá: "Jaké to je být mladá? Jaké je dýchat? Jaké je být skutečná?"
Kromě elektroniky se v některých skladbách ozývají výrazné kytarové riffy, jiné zní až orchestrálně. Koncert postupně graduje skladbou s výrazně popovým zvukem Nothing Lasts Forever. Ve videoklipu k ní Sevdaliza pózuje v plavkách typických pro závodnice bikini fitness a kritizuje posedlost krásou, mládím a zdravím, které se paradoxně stává až škodlivým. V Ostravě ji doprovází projekce jejích vlastních portrétů, které kompozicí připomínají autoportréty malířky Fridy Kahlo.
V závěru vystoupení Sevdaliza naprosto hladce přechází až k rockové poloze, prostor dostává především kytara a zpěvačka po vzoru rockerů klečí na kolenou a hází svou dlouhou kaštanovou hřívou. Vynucené přesunutí koncertu tak nakonec vůbec nebylo na škodu. Eklektická show íránsko-nizozemské hudebnice byla moc příjemnou tečkou za festivalem.
