Sedmá epizoda Star Wars Síla se probouzí byla především prohlášením, v němž se režisér J. J. Abrams distancoval od nové trilogie ze začátku století a naopak se pevně přimkl k té původní ze 70. a 80. let.
Právě takový redefinující film, jenž rozviklanou sérii nasadil na (staro)nové, ale především pevné koleje, byl rozhodně potřeba. Proto si Síla nakonec zaslouží respekt i přes rozpačitou reflexi, která se s odstupem od premiéry stále výrazněji vzdaluje prvotnímu nadšení.
Epizoda VIII s podtitulem Poslední z Jediů nyní stojí před nelehkým úkolem, jak tento znovunabytý status quo využít. Abrams splnil kvalifikaci a postavil Star Wars na novou startovací čáru, ale jaký výkon předvede příběh z předaleké galaxie v samotném závodě, záleželo až nyní na novém režisérovi Rianu Johnsonovi.
Jako v korporátním mraveništi
Naštěstí nejde o průšvih. Tedy pokud lze za dobrou zprávu považovat, že Poslední z Jediů je funkční blockbuster, který i při dvou a půl hodinách, během nichž jedou až čtyři akce najednou, zvládá udržet dějovou přehlednost i divákovu pozornost.
To je samo o sobě obdivuhodné, protože Star Wars samozřejmě nevznikají tak, že by si skupina scenáristů sedla ke stolu a pokoušela se vymyslet co nejlepší příběh.
Tvůrci předně zdědili obrovské množství postav, jimž museli přiřadit nějakou roli, i kdyby to bylo vypravěčsky nepraktické. Kdyby se zkrátka ve filmu neobjevili například C-3PO nebo Chewbacca, přestože pro jejich přítomnost není důvod, zástupy fanoušků by to autorům neodpustily. Důležité je to navíc i kvůli merchandisingu.
Psát scénář Star Wars se tak podobá dohledu nad mraveništěm. Kromě zaměstnání všech těch mravenců je pak úkolem filmařů přimět diváky, aby na korporátnost a mechaničnost zadání nemysleli.
Proto platí, že Poslední z Jediů rozhodně není nejlepší příběh, jaký by bylo možné ve vesmíru Star Wars odvyprávět, ale spíš nejlepší kompromis všech zájmů a úkolů, jež se na plátně střetly.
O čem to vlastně je? O sobě
I pouhé nastínění příběhu by čtenáři vnímali jako spoiler a pokažený divácký zážitek, na druhou stranu není mnoho co popisovat: nové Star Wars vlastně o ničem nejsou.
Každá postava má svou motivaci, cíl i úlohu a její akci následují reakce. Potud v pořádku. Jestliže však byla první trilogie příběhem Lukeovy cesty ke světlu a druhá Anakinovy cesty ke tmě, nejnovější trilogii takový jednotící prvek chybí.
Hrdinové opět balancují na hraně dobra a zla, ale protože nikdo není protagonistou v pravém slova smyslu, žádná volba nemůže příběh dovršit a zastřešit. Každá je jen dalším dílkem skládačky, ne celkovým obrazem.
Dějový oblouk nahrazují kusé otázky: Kdo jsou Reyini rodiče? Jak silný je Luke? Jak do toho všeho zapadá Snoke? Tvůrci se diváky paradoxně ani nesnaží uspokojovat odpověďmi, většinou jsou až podvratně nedostatečné.
Poselstvím Posledního z Jediů proto není pointa žádného dějového zvratu, ale samotný vzkaz divákům: Oprostěte se od těchto otázek, jsou malicherné. Vzhledem k tomu, že o mnoho víc než tyto otázky nenabízejí, je to však celkem zvláštní přístup.
Mnozí se, stejně jako v případě sedmé epizody, i proto budou snažit vytáhnout postmoderní kartu a označí za protagonistu nových Star Wars samotné Star Wars. Ztráta velkých příběhů i hrdinů a tendence komentovat sebe sama za chodu se ostatně v amerických blockbusterech projevuje stále častěji.
Jistě to není nic, co by šlo proti záměru tvůrců. Kylo Ren byl od začátku koncipován jako fanoušek Dartha Vadera, fascinovaný příběhy rytířů Jedi a Sithů. V klíčovém dialogu dokonce svou protivnici Rey oslovuje doslova jako "postavu v příběhu".
Tomuto přístupu nelze upřít určitou přitažlivost a aktuálnost, nicméně jde zároveň o docela lacinou berličku a tak trochu vykutálený alibismus. Nakonec je totiž nejsnadnější říct, že důvod, proč se místo budování silného nového příběhu zkrátka hází na hromadu povědomé trademarky a desítky postav, není objednávka z produkce, ale chytrý postmoderní metakomentář!
S různými úspěchy se stejnou cestou vydal i Abramsův Star Trek, poslední Blade Runner a Terminátor. Ukazuje se ale, že tato "meta" rovina takřka nikdy nefunguje, když se vedle ní paralelně nevypráví plnohodnotný příběh.
V osmé epizodě sice "nějaký" příběh existuje, jeho celková zaměnitelnost, nevýraznost a především přelidněnost z něj ale dělají druhořadé gesto ve stylu "aby se neřeklo".
Je ale třeba se vrátit k původnímu prohlášení, že Poslední z Jediů dopadl víceméně tak dobře, jak při realistickém očekávání mohl.
Star Wars: Poslední z Jediů
Americké sci-fi, 2017, 150 minut
Režie: Rian Johnson
Hrají: Daisy Ridleyová, Adam Driver, Carrie Fisherová, Mark Hamill, John Boyega, Oscar Isaac a další
Premiéra v ČR: 14. prosince 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 80 %
Výše zmíněné má především nastínit galaktické komplikace, jimž se Rian Johnson musel přizpůsobit, a také určité limity, v jejichž důsledku už dnes Star Wars nemohou být stejnou naivní velkolepou podívanou, jakou byly v čistších 70. letech.
I George Lucas byl sice obchodník a Star Wars koncipoval tak, aby vydělaly co nejvíc peněz, Disney ale tento aspekt dotáhl dál, než by Lucase napadlo.
Lucasova nová trilogie byla příšerná, ale zároveň plná odvážných a původních nápadů. V disneyovských Star Wars nic příšerného není - nějaký prvek je občas trochu přihlouplý a někdy až příliš podkuřuje fanouškům, všechno ale zůstává pod kontrolou a tvoří tak zábavný blockbuster s kadencí jeden ročně. Víc asi v tuto chvíli nemá smysl očekávat.
