Miloslav Topinka. | Foto: ČTK

Literatura: Miloslav Topinka

Jako první si pro Státní cenu za literaturu přikráčel šestasedmdesátiletý básník a esejista Miloslav Topinka. "Nemá rozsáhlé dílo, je ale nesmírně koncentrované. Jeho předmětem není jazyk, ale předmětem jeho básnictví je cosi 'za', onen chaos, ze kterého se rodí jazyk. Proto u něj slova škobrtají, drhnou, nejsou samozřejmá, jsou jakoby objevovaná, uchopená a opět unikající," řekl o něm v předtočeném medailonku literární historik Jiří Brabec.

Topinka v děkovné řeči přiznal, že stále neví, co je poezie, zmínil ale, jak pro něj vždy byla důležitá astrofyzika. "Připomněl bych tady krátce důležitý vztah pro poezii, a to je otázka vzájemné souvislosti, otázka vnímání jednoty člověka a vesmíru. Astrofyzici mluví o nějakém vesmírném oceánu. Kdekoliv jsme na Zemi, jsme na jeho břehu. Zatím jsme si jenom smočili prsty, ale dobře cítíme, že z tohoto vesmírného oceánu jsme vyšli a že nás to tam zase vtahuje zpátky. Takže i člověk, který v životě nepřečetl jediný verš, večer někdy zvedne hlavu a podívá se na hvězdy," řekl Topinka.

Ten je také významný literární esejista. Dvě ze svých tří básnických sbírek dokončil ještě v 60. letech minulého století, ačkoliv druhé Krysí hnízdo už bylo za normalizace sešrotované. Třetí sbírku poezie Trhliny publikoval Topinka v novém tisíciletí. Pro jeho poezii je klíčový motiv trhliny, kterou proniká světlo.

"Odkazuje k jakémusi meznímu stavu, skoro rozšířenému vědomí přesahujícímu běžnou zkušenost. V Topinkově pojetí je smyslem poezie navodit citlivost vůči věcem, které člověk nevnímá smysly," napsalo o něm Aktuálně.cz.