Lubomír Zaorálek a Hana Burešová. | Foto: ČTK

Divadlo: Hana Burešová

Pro cenu ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla si přišla dvaašedesátiletá režisérka Hana Burešová. Od roku 1996 působí v pražském Divadle v Dlouhé s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem, s nímž spolupracuje 40 let. "Dlouhodobě se jí daří budovat silný herecký soubor divadla a žánrově pestrou tvorbou oslovovat různorodé publikum napříč generacemi. Z prostředků a postupů tradičního i moderního evropského divadla si vytvořila výrazný režijní styl a díky střídání žánrových poloh nepodléhá její tvorba stereotypu," zdůvodnila porota.

Burešová v Dlouhé režírovala adaptaci Dostojevského románu Běsi, Gončarova Oblomova, Konec masopustu od Josefa Topola, Soudné sestry a Maškarádu čili Fantoma opery od Terryho Pratchetta, Lháře od Carla Goldoniho, Znamení kříže a Lékaře své cti od Pedra Calderóna de la Barcy, ale také Senecovu Faidru či Lucernu od Aloise Jiráska. Kromě toho pravidelně hostuje v brněnském Městském divadle. Třikrát získala Cenu Alfréda Radoka a jednou Cenu divadelní kritiky za inscenaci roku.

"Při každém zkoušení se mi vybaví její vzpomínka na dětství na pražském Smíchově, kde si na pavlači s kamarádkami hrály na Tři mušketýry, a poté do adaptace tohle zakomponovala, takže celý příběh Tři mušketýrů byl vyprávěn očima devítiletých holčiček, které si v osmašedesátém hrají na mušketýry," vzpomněl herec z Dlouhé Jan Vondráček na inscenaci, jež měla premiéru roku 2012. "Vidím ji tak dodneška, když režíruje, jak v mušketýrském pláštíku bojuje s technikou, s hereckou bezradností, ale pořád se zaujatostí té devítileté holky, laskavostí, humorem," dodal herec.

Burešová na jevišti poděkovala všem, kdo jí pomáhali a důvěřovali. "Zejména své rodině, protože jsem měla velké štěstí na rodinné zázemí, a samozřejmě i přátelům a spolupracovníkům. Slušelo by se, abych vyjmenovala všechny, protože v divadle člověk sám nic nezmůže, ale napočítala jsem jen těch hlavních spolupracovníků přes stovku," řekla.