Policie Hvar, napsaná více scenáristy a režírovaná Tomášem Pavlíčkem s Kryštofem Hanzlíkem, po svém zhmotňuje představu, že v Chorvatsku - konkrétně na tomto jeho oblíbeném ostrově - se v létě nachází snad půlka Čechů i Slováků.
Kriminalista Michal hraný Jakubem Štáfkem rychle zjišťuje, že tady vše funguje podle zvláštních pravidel. Už proto, že žena, kterou trefil "snubákem", což vedlo k pádu jejího telefonu do moře a následné uštěpačné výměně poznámek, je jeho kolegyně Ivana. Ztvárnila ji Alžbeta Ferencová, známá jako zpěvačka Zea.
Úvodní hašteření napovídá, že o požitek z kriminalistických postupů půjde až na poslední místě, neboť vyšetřovat se příliš nebude. Na seriálovém Hvaru je vše podivně šejdrem. Nové kolegy zaškoluje "Chorvat", tedy Bořek Slezáček, který v roli šéfa chorvatské policie mluví více méně česky s legračním tvrdým přízvukem. Což se alespoň odbude poznámkou, že je sice místní, ale umí česky. Dál se s podobnými drobnostmi už tvůrci příliš zaobírat nebudou.
Například ve čtvrté epizodě hraje důležitou roli beachvolejbalový ženský tým, jenž má sice na dresech české vlaječky a trénuje na účast v české reprezentaci, ale nejen trenér, avšak i některé hráčky jsou Slovenky. Budiž, lze si to představit. V rámci celkově chatrného vyprávění i výstavby jednotlivých dílů jsou takové drobné národnostní úkroky, zjevně dané koprodukčními okolnostmi, podružné.
Horší je, že seriál zkouší kombinovat žánr detektivky s letní komedií, avšak neumí se zabydlet ani v jedné z těchto poloh, natož aby usiloval o nějaký ozvláštňující mix.
Většina vtipů cílí na stereotypy, což podtrhuje služebně starší slovenský kolega, který je tak trochu rasista a dost hodně na ženské, jakkoli by údajně měl být šťastně ženatý. V záplavě košilatých poznámek a hezkých dronových záběrů na okolní zalesněné kopce se bohužel nic jako krimi zápletka nestíhá odvíjet.
Policie Hvar stojí na klasickém modelu samostatných epizod. Na prázdninovém ostrově až příliš často někdo umírá bez vlastního přičinění, každý případ je v daném díle uzavřen, ale chybí vodítka k tomu, aby byl divák napnutý. Jakmile dojde k odhalení mordu, většinou se záhy objeví první a druhý podezřelý, o nichž lze tušit, že to nebudou ti praví.
Cestu ke skutečnému pachateli obvykle nelemují žádné indicie. Takže nezbývá než čekat. A leda sledovat, jaká řádka podivných epizodních postaviček tráví na Hvaru dovolenou tentokrát. Jednou je to partička dobrodruhů, co se zabavují různými úkoly, jindy jsou to kouzelníci nebo spisovatel detektivek.
Lehce pošahané chování výletníků představuje skoro jedinou zábavu, kterou seriál nabízí. Konkrétně třeba to, jak písničkář Xindl X nepříliš dobře hraje sám sebe, kterak maminka kriminalisty Michala v podání Vilmy Cibulkové podlehla hypnóze nebo nakolik cholerický je trenér volejbalistek. Případně si divák může všímat, zda jsou vůči sobě nevraživější iluzionisté honící se za přízrakem v podobě velkolepého triku, nebo ambiciózní sportovkyně.
Vše se odehrává v letním oparu, který jako by hrdinům spolu se šploucháním vln vymyl mozek.
Když režisér Tomáš Pavlíček točil komediální krimi Případy mimořádné Marty, měl alespoň k dispozici francouzský originál stojící na geniální hrdince, která je ztřeštěnější a o dost méně sociopatickou verzí Sherlocka Holmese z populárního seriálu BBC.
Nyní dostal scénář, kde jsou povahy kriminalistů, včetně ústřední dvojice Michala a Ivany, sotva načrtnuté.
On je trochu buran, který bere věci až moc s nadhledem a blbě vtipkuje, i když se to nehodí. Ona je temperamentní a lehce pohrdá mužským kolektivem. Hašteření pozvolna přechází v jiskření.
Hereckou chemii bohužel spolehlivě zabíjí leckdy nechtěně bizarní dialogy, jako by jedinou ambicí bylo natočit seriál s mnoha mrtvolami z míst, kde šplouchá moře a svítí sluníčko.
Režisér občas zúročí cit pro vedení herců, který prokázal ve svých filmových komediích jako Chata na prodej nebo Přišla v noci. I jeho snaha o drobné záchvěvy absurdna či větší porci nadsázky ale maximálně chvilkově zpestřuje celkově bezradný tvar.
"Tak to jsi zabil, kámo," zpívá v refrénu titulní písně Xindl X. Otřepaná průpovídka je bohužel skoro nejúdernější hláškou, jaká v prvních čtyřech dílech Policie Hvar zazní.
