Dvaasedmdesátiletý Nedoma nyní deklaruje, že ukončuje svou práci v oboru. "Nemusím být celý život kurátorem. Je čas změnit zaměstnání. Nerad bych se dočkal okamžiku, kdy se s úctou k mé bílé hlavě ke mně donese: ‚Bejval dobrej‘," říká.
Významnou uměleckou instituci spadající pod Českou filharmonii, která je takzvanou příspěvkovou organizací ministerstva kultury, Nedoma vedl třicet let. Příští rok uvolní své místo Angličance Julii Tatianě Bailey.
Podcast s Petrem Nedomou si můžete poslechnout zde:
Nedoma v podcastu vysvětluje své uvažování, které by se dalo označit za protestantskou spořivost. K ní se ale podle něj rovněž váže odpovídající etická rozvaha. "Z mého pohledu je výtvarné umění především prostředkem komunikace a galerie místem přemýšlení, setkávání s novými myšlenkami, peníze pak jsou pouhým prostředkem, který to umožňuje," říká. Velká loga sponzorů už jsou podle něj minulostí. "Nenazval bych to kultivací, ale pochopení ekonomických zákonitostí. Že nebudu vyhazovat peníze za logo, kterého si stejně nikdo nevšimne."
Někdy býval kritizován, že Galerii Rudolfinum vede stylem "one man show" a značnou část výstav připravuje zároveň jako kurátor. Nedoma namítá, že tímto způsobem instituci šetřil peníze. "Vstupné do galerie zůstane i za nové ředitelky zdarma," ujišťuje. Instituce nicméně plánuje představit model financování běžný v Británii nebo v USA, kdy mají návštěvníci možnost stát se pravidelnými podporovateli, byť by přispívali jen třeba nepatrným obnosem.
"Rok nebo dva už o tom uvažujeme, já jsem se k tomu nikdy nerozhoupal. Nemusí jít o milionové částky. Jde o to, že návštěvník má možnost, nikoli povinnost, podílet se na chodu galerie. Je to věc, která chce čas. Myslím, že v devadesátých ani v nultých letech nebyl v hlavách českých diváků usazený pocit, že jsem něčeho součástí, protože za bolševika jsme slýchali, že všechno je všech. Teprve po třiceti letech jsme dospěli do bodu, kdy můžeme vztah k institucím kultivovat ve smyslu západní Evropy," vysvětluje Nedoma.
Pro galerii chce i po svém odchodu pracovat jako fundraiser, tedy shánět pro ni v Česku i zahraničí peníze.
V rozhovoru pro podcast i mimo něj je zřejmé, jak podstatná je pro Petra Nedomu jeho sounáležitost s evangelickou církví. Na podobnosti mezi světem umění a víry v rozhovoru narazí několikrát, třeba když uvažuje o tom, že umění nabízí návštěvníkům možnost zpomalit a zpozornět, tedy stav blízký meditaci. "To je cesta, kterou osobně žiji a pohybuji se v ní velmi rád; ztišení se a vnitřní mlčení, naslouchání tomu, co přichází v reálném čase. S tím jsme začali už výstavou Andyho Warhola Motion Pictures," zmiňuje Nedoma projekt z roku 2009. "Nejvíc mě fascinovalo, že většina jeho filmů byla natočená v reálném čase. Což je hodnota, s níž dnes neumíme pracovat, nechali jsme si ji vzít z ruky, puzeni touhou po vzrušujících pitomostech, které lezou z těchhle krabiček; podotýkám, že jej mám teprve poslední tři měsíce," ťukne do obrazovky "chytrého telefonu" ležícího na stole.
Zvlášť při uvádění zahraničních umělkyň a umělců je podle Nedomy téměř nemožné vyhnout se občasnému nepochopení, danému odlišným kontextem a historií. "V devadesátých letech u nás ještě byla poměrně silná jazyková bariéra. Přivážel jsem věci, které byly současné na Západě, jenomže lidé si s tím tady nevěděli rady, neměli žitý kontext k situacím, které třeba v Německu zrály dvacet, třicet let," vzpomíná končící šéf galerie.
Jako příklad uvádí výstavu německého performera a fotografa Jürgena Klaukeho, kterou uspořádal roku 1998. "Klauke na konci 60. let vystupoval často na ulici, jenomže u nás málokdo věděl, že německý rok 1968 znamenal vypořádání se s nacismem, nikoliv pražské jaro, podobně jako ve Francii ten letopočet taky představoval něco úplně jiného. Takže tu Klauke nezabral, ale přidal se rovněž resentiment vůči všemu německému. Slyšel jsem nepěkné poznámky na adresu těch 'skopčáků'," vzpomíná galerista.
S dnes osmdesátiletým Klaukem je stále v kontaktu. "Mám za to, že co tu ukazoval, daleko přesáhlo dobu i souvislosti německého jara 1968 směrem k dnešku. Tématem byl gender, změna pohlaví. A bylo to hodně ironické. Což Češi od Němců, ke své vlastní škodě, obvykle neočekávají."
Vítejte u podcastu Na dotek. Hostem Petra Viziny je končící ředitel Galerie Rudolfinum a kurátor Petr Nedoma. K poslechu na platformách: SoundCloud, Spotify, Spreaker, Google Podcasty a Apple Podcasty.
