Kniha, již v překladu Anny Kareninové publikovalo nakladatelství Atlantis, začíná v přímořském městečku v Normandii. Na obzoru plachetnice, vlny a mraky.
U hráze, kde se prostírá písečná pláň a lidé pouštějí draky, poznáváme dvojici stárnoucích milenců: pracovnici PR agentury Chantal, která má za sebou tragickou minulost, a Jean-Marca. Jejich rozkol zapříčiní nedorozumění. Aby se Chantal zbavila dotěrných otázek, zalituje, že o ni muži ztrácejí zájem. Větu ale nevysloví tak zlehka, jak zamýšlela, a navíc zčervená, což si Jean-Marc špatně vyloží. Zanedlouho začne Chantal dostávat listy od tajného ctitele.
Od tohoto bodu se odvíjí napůl vážná, něčím lehká próza, již uvozují zlé sny a která odkazuje k Cyranovi z Bergeracu i Franzi Kafkovi. Přestože pracuje s tématy od žárlivosti po voyeurismus, Milan Kundera od milenecké krize rychle přechází ke krizi identity. Uvažuje o tom, co utváří člověka. Nakolik se v soukromí chová jinak než v práci nebo ve společnosti, jakou tvář nastavuje světu a která je ta pravá.
Několikrát zobrazuje strach z toho, že si člověk splete fyzickou podobu milované osoby, již přitom považuje za nesrovnatelnou. Uvažuje, zda to jedinečné na člověku se skrývá v jeho tváři, či jiných částech těla. A protože je to Kundera, píše také o tom, jak ta těla pod pohledy druhých selhávají. Do jaké míry jsou lidé zajatci nejen neovladatelných tělesných pochodů, těch mrkajících víček a nevhodných zrudnutí, ale též davových instinktů, reklamních hesel, obecně nejrůznějších společenských tlaků - třeba na to mít děti. A kde ve všem tom velkoměstském shonu, v anonymních davech nekončících zástupů těl, všech stejně reagujících, všech "odsouzených k jídlu, k souloži, k toaletnímu papíru", jak tu říká jedna postava - kde v tom zbývá prostor pro svobodného, nikým a ničím nemanipulovaného jedince. Zda má jiné východisko než zoufalý útěk.
Proměna stylu
Někoho, kdo od Milana Kundery naposledy četl romány Žert nebo Nesnesitelná lehkost bytí, může první setkání s Totožností lehce šokovat. Namísto rozsáhlého vyprávění kniha čítá jen zhruba stovku stran. Příběh je maximálně zhuštěný, rozdělený na desítky kratičkých kapitol a stručné věty. Jindy mocný Kunderův vypravěč se drží zpátky. Letmo načrtnuté postavy sleduje v důkladně konstruovaných situacích, jež ilustrují jeho úvahy a umožňují o tom přemýšlet čtenáři.
Asi největší současný kunderovský expert Jakub Češka, který o spisovateli vloni vydal knihu a nyní napsal doslov k Totožnosti, to spíš než proměnou stylu vysvětluje pozvolným vývojem. "Nemyslím, že postavy ze starších románů jako Nesnesitelné lehkosti bytí byly výrazně prokreslenější než protagonisté Totožnosti. Možná tak jen působily na větší ploše. Také esejistická rovina byla v jeho prózách přítomná vždy. Podle mě hlavní rozdíl spočívá v tom, že v 90. letech začal Milan Kundera psát francouzsky a tyto jeho knihy už jsou mnohem kratší, kondenzovanější," srovnává literární vědec.
Kundera v roce 1975 emigroval do Francie, kde následující dekádu zaznamenal celosvětový úspěch s bestsellerem Nesnesitelná lehkost bytí. V češtině naposledy roku 1990 dokončil román Nesmrtelnost. A právě poté, kdy byl zhruba okolo sedmdesátky opravdu prvotřídní literární hvězdou, rychle po sobě napsal tři krátké francouzské prózy nazvané Pomalost, Totožnost a Nevědění. K nim ještě v novém tisíciletí přidal závěrečnou Slavnost bezvýznamnosti.
Tak jako předtím u Nesmrtelnosti také v Totožnosti opouští české reálie nebo dějiny, o nichž uvažoval dřív. "Totožnost je intimní román a postavy skutečně působí skoro vyjmuté z historie. Dobově je ukotvuje snad jen jízda vlakem pod Lamanšským průlivem," všímá si Jakub Češka scény, ve které protagonisté cestují do Londýna podmořským železničním tunelem. Zprovozněn byl právě v polovině 90. let.
Krátce nato začal Milana Kunderu navštěvovat Miroslav Balaštík, šéfredaktor nakladatelství Host a tehdejší vedoucí stejnojmenného literárního časopisu. "Poprvé jsme se viděli v roce 1997," vzpomíná, jak za Kunderou a jeho ženou Věrou jezdil každé léto do města Touquet na severu Francie, tedy zhruba do oblasti, kde začíná příběh Totožnosti. "Kunderovi tam měli letní byt, přesněji řečeno dva, kde jsem s nimi trávil čtyři pět dnů a kde jsme také domlouvali, že nám Milan Kundera pro časopis Host přeloží některé své francouzsky psané eseje. Do Brna je pak posílal faxem," popisuje Balaštík, jak začal autorův pozvolný návrat do Čech.
Zbloudilá ozvěna
Po roce 1968 komunisty zakázaný spisovatel nemohl v Československu publikovat, a tak některé jeho nejdůležitější romány včetně Nesnesitelné lehkosti bytí čtenáři dlouho znali jen z exilových vydání. Po sametové revoluci je Milan Kundera podle svých slov nechtěl zahltit, pročež se rozhodl uvádět tu své knihy postupně, v kontextu paralelně překládaných esejů vysvětlujících jeho myšlení o románu. Většinu otiskl nejdříve časopisecky Host, potom v útlých svazcích knižně Atlantis.
Jenže projekt se zadrhl. Romanopisec pečlivě hlídající každé slovo neměl čas redigovat své starší české prózy, protože psal nové ve francouzštině. A ty nestíhal převádět do češtiny, což ale zároveň nechtěl svěřit nikomu jinému. "Vidět se přeložen cizí rukou do vlastního jazyka mi připadá jako zvrhlost," vysvětloval Kundera nezvyklou situaci, kdy v 90. letech jeho knihy vycházely v nejrůznějších světových jazycích včetně angličtiny, jen ne česky.
Sám toho zřejmě litoval. "Moje romány se dnes vracejí do Čech nikoli jako součást živé české literatury, ale dvacet let zbloudilá ozvěna zbyvší po nemilované a neodvolatelně zmizelé době. Ať mě nikdo nepodezírá, že přeceňuji roli, kterou mohou hrát v mé někdejší vlasti dnes, deset, dvacet, ba třicet let po svém vzniku," napsal tou dobou třeba v doslovu k Nesmrtelnosti.
Protože do Česka se po převratu vracel zřídka a vždy inkognito, někteří mu vyčítali, že na rodnou zem zanevřel. Důsledkem byla občas kritika v tisku, někdy i naschvály. Například v 90. letech nakladatelství Votobia bez autorova souhlasu knižně vydalo interview s Kunderou, které pak muselo stáhnout z oběhu. V roce 2006 se na internetu objevil pirátský překlad právě románu Totožnost. Kunderu zastupující agentura Dilia reagovala podáním žaloby. Neznámého pachatele se nepodařilo dohledat.
Až v posledních letech života Milan Kundera seznal, že nebude mít sílu převést své francouzské knihy do češtiny, a najal respektovanou překladatelku Annu Kareninovou. S ní ještě stihl zkonzultovat Slavnost bezvýznamnosti a Nevědění, česky vydané v letech 2020 a 2021. Přesně před rokem spisovatel zemřel, bylo mu 94 roků.
Totožnost je tak nyní první, kterou překladatelka připravila bez něj. "Myslím, že ani čtenář důkladně obeznámený s psaním Milana Kundery by nepoznal rozdíl. Překlad Totožnosti působí stejně autenticky jako romány, které psal česky," chválí literární vědec Češka.
Kareninová si autorův styl důkladně nastudovala a rekonstruuje jej od příležitostného užívání přechodníků po občasnou volbu nečekaných slov - ve Slavnosti bezvýznamnosti to byl při popisu ženského těla pupek namísto pupíku, v Nevědění a Totožnosti zazní soplák namísto usmrkance. Oba pojmy brněnský rodák dříve využil v česky psaných textech.
Co vyjde a co zbývá
Nyní z Kunderových próz zbývá přeložit už jen Pomalost z roku 1994. I pak ale českým čtenářům bude oproti Francouzům pořád scházet čtveřice knih esejů Umění románu, Zrazené testamenty, Opona a Setkání. "Také by zasluhovaly vydat jako celky. Eseje, které přeložil pro Host a pak vycházely knižně v tematicky koncipovaných sešitech, měly svou logiku, ale zpětně viděno to v Kunderově díle udělalo trochu zmatek," konstatuje Miroslav Balaštík.
Literární vědec Jakub Češka by také přivítal knižní vydání esejů. "Třeba ze Zrazených testamentů mám zvlášť rád jeden, který se týká Franze Kafky a jehož název bývá překládán jako Cesty v mlze," zmiňuje text, jenž čítá několik desítek stran a ve kterém spisovatel vzpomíná také na zkušenost z doby komunismu nebo návrat do vlasti po roce 1989. Český překlad zatím neexistuje.
Od loňska funguje Knihovna Milana Kundery v Brně, kam se podle agentury ČTK podařilo převézt ze spisovatelova pařížského bytu téměř tunu knih. Nyní je zpracovávají badatelé pod vedením Jindry Pavelkové. A brzy se čtenáři s autorem alespoň zprostředkovaně setkají znovu. Už koncem příštího měsíce Miroslav Balaštík v nakladatelství Host zveřejní nový Kunderův životopis, který napsala uznávaná francouzská prozaička Florence Noiville.
"Není to vědecká monografie, spíš beletrizovaná osobní reportáž zohledňující fakt, že autorka se s Kunderou mnoho let přátelila a navštěvovala ho také v posledních měsících jeho života," říká Balaštík.
Podle něj svazek doprovázejí fotografie ze spisovatelova bytu a míst s ním spojených. Kromě krátkých rozhovorů s Kunderou jsou v publikaci důležité především vzpomínky a komentáře jeho manželky Věry i několika českých přátel, například skladatele Miloše Štědroně. "Z dosud vydaných knih o Milanu Kunderovi mi tato přijde nejliterárnější a nejčtivější," uzavírá Miroslav Balaštík.
Kniha
Milan Kundera: Totožnost
(Přeložila Anna Kareninová)
Nakladatelství Atlantis 2024, 136 stran, 330 korun.
