Kunderův román Nesmrtelnost: Nezáleží, kdo jsme, dnes rozhodují obrazy, hesla

Daniel Konrád Daniel Konrád
6. 5. 2019 18:10
Když začátkem 90. let minulého století vyšel román Milana Kundery nazvaný Nesmrtelnost, francouzský spisovatel Philippe Sollers prorokoval, že „v příštích měsících budou všichni opakovat“ slovo imagologie.
Nesmrtelnost, publikovaná roku 1990 francouzsky a tři roky nato v češtině, je posledním Kunderovým česky psaným románem.
Nesmrtelnost, publikovaná roku 1990 francouzsky a tři roky nato v češtině, je posledním Kunderovým česky psaným románem. | Foto: Catherine Helie © Éditions Gallimard

Novotvar, který Milan Kundera v knize používá, se příliš neujal. Teď však několik týdnů opět zněl českým éterem. Stalo se tak zásluhou Českého rozhlasu Vltava, který v režii Aleše Vrzáka načetl Nesmrtelnost u příležitosti Kunderových nedávných 90. narozenin.

Milan Kundera.
Milan Kundera. | Foto: © Gallimard

Zhruba 12 hodin četby na pokračování, namluvené Lukášem Hlavicou, už na síti bude viset jen do úterní půlnoci. To však není důvod Kunderův román, běžně dostupný v knihkupectvích, zase zapomenout.

Málokterá kniha brněnského rodáka žijícího ve Francii stárne tak pomalu jako Nesmrtelnost, tento příběh ze "světa, kde je den ze dne více tváří, které jsou si čím dál podobnější", kde se lidé ztrácejí za svými obrazy, trápí se tím, jak sebe sama ukázat světu, jak budou vnímáni, jakou získají pověst, přezdívku.

Přestože Kundera román vydal zhruba dvacet let před rozvojem sociálních sítí, v zárodku postihl trend, který světem hýbe dosud: tendenci zkracovat, redukovat čím dál složitější realitu do čím dál jednodušších hesel a obrazů. Oč jsou sugestivnější, údernější, chytlavější, tím víc roste šance, že přebijí skutečnost.

A tak si v románu francouzský rozhlasový novinář zoufá nad tím, že byl právě nazván "totálním oslem" a že se té nálepky už nezbaví, a postava jménem Paul, který nikdy nečetl jedinou knihu Ernesta Hemingwaye, nakládá slavnému nobelistovi, že byl "podvodník, lhář, megaloman, impotent, sadista, macho, erotoman, mizogyn" - vše, co se o Hemingwayovi dočetl.

Odsud Kunderův novotvar imagologie, zastřešující výraz pro dobu, kdy záleží jen na tom, jak se lidé "prezentují" nebo jak jsou "prezentováni": v jakých situacích, v čí společnosti, s jakými předměty, čemu přikládají význam, když chtějí ukázat sebe sama.

Milan Kundera.
Milan Kundera. | Foto: © Gallimard

Spisovatel pod pojem imagologie začátkem 90. let zahrnul všechny šiřitele obrazů a hesel, na které si jen vzpomněl: novináře, autory politických sloganů a průzkumů veřejného mínění, pracovníky marketingových agentur, designéry, showbyznysové hvězdy: každého, kdo "vytváří systém ideálů a antiideálů", kdo ovlivňuje chování, názory, vkus.

Dokladem, že Nesmrtelnost nestárne, budiž její reflexe z nedávné doby. Buď si vybírají věty vhodné pro dnešek ("Svět, který byl kdysi stvořen k obrazu muže, se nyní bude připodobňovat obrazu ženy"), nebo seznam pomyslných imagologů rozšiřují - ať už o influencery na sociálních sítích, nebo politiky, kteří své protivníky označují ponižujícími hesly.

Ale každý nechť si při četbě doplní sám, Kundera nepsal nějaký "antivir" na současnost. Nic by mu nebylo cizejší než sofistikovaný románový text dodatečně unést zjednodušující politickou interpretací.

Byla by škoda vnímat Nesmrtelnost jen jako románovou kritiku moderního světa, tím nebyla ani v době vydání. "Odevždycky se člověk vystavuje, předvádí, nabízí ke spektáklu," psal Kundera již na okraj prvního českého vydání z roku 1993.

Ve složité, vybroušené románové kompozici rozdělené na sedm dílů, v nichž se situace a motivy opakují s různými významy, jsou snad ještě důležitější úvahy nad tím, co dělá člověka člověkem, co ho odlišuje od davu.

Foto: © Gallimard

Značnou část pozornosti Kundera věnuje gestům, která si lidé předávají nebo se s nimi ztotožňují, soustřeďuje se na epizody nebo historky, které je jednou přežijí: obecně na to, co po lidech zůstane, díky čemu si je druzí budou pamatovat.

Je příznačné, že protagonistka Nesmrtelnosti, Francouzka jménem Agnes, zůstává nejsilněji spjata s gestem, které ji stvořilo. Na začátku románu vypravěč u bazénu zahlédne šedesátiletou ženu, jež plavčíkovi mává s gestem dvacetileté slečny, "dokonalým, vybroušeným pohybem těla, podobným ukončenému uměleckému dílu", píše okouzlený autor.

A tak "jako Eva pochází z žebra Adamova, jako se Venuše zrodila z mořské pěny, povstala Agnes z gesta té šedesátileté dámy", dí spisovatel a před čtenářovýma očima Agnes vytváří. Kdo tu pasáž jednou přečetl, nezapomene.

Pro co si tedy pamatovat Nesmrtelnost? Právě pro jejího vypravěče. V žádném jiném románu Milan Kundera neprojevil takovou míru tvůrčí svobody, vysoké hry autora s dílem, vypravěče s postavami, literáta s literární historií.

Nejde jen o lehkost, s jakou Kundera přivádí postavy na svět a zase inscenuje jejich odchod, jak hravě fabuluje posmrtné dialogy Goetha s Hemingwayem. Rozlet představivosti pokračuje v pasážích, kde vypravěč rekapituluje děj ("Budu pokračovat v románu, který, jestli si ještě pamatujete, začal tím, že…"), zastavuje scény potměšilými vsuvkami ("Jsem si jist, že by to řekla, i kdyby nebyla opilá"), prolíná fikci s rádoby skutečností (Vypravěč říká příteli: "Právě v této chvíli, kdy vstupuješ do bazénu, hrdinka mého románu otočila konečně startovacím klíčkem, aby se dala na cestu do Paříže").

Vše vrcholí, kde to začalo: u bazénu, kde vypravěč se svými postavami oslavuje dokončení románu.

Je to tak originální? Vždyť z úvah Kundera tvořil už své protagonisty Tomáše z Nesnesitelné lehkosti bytí nebo Taminu z Knihy smíchu a zapomnění. Už v předešlých dílech převracel slova, údernými zkratkami ilustroval, jak mohou mít v různých situacích odlišné významy. Už v dřívějších knihách vyprávěl děj a zároveň ho esejistickými vsuvkami interpretoval nebo do něj vstupoval. Vždyť také v Nesmrtelnosti především rozvádí své celoživotní vzory - navazuje na autory jako Miguela de Cervantese, jenž podobně komentoval počínání svého Dona Quijota, nebo spisovatele typu Hermanna Brocha a Roberta Musila, v jejichž duchu formuje tento svůj "filozofický román", jak bývá Nesmrtelnost označována.

Ale snad nikde se Kunderovi nepodařilo lépe naplnit dlouholetou snahu "učinit přemýšlení přirozenou součástí románu". V Nesmrtelnosti čtenář místy ještě stále propadá iluzi, že čte o skutečných lidech, jedné pařížské rodině a jejích několika známých.

Milan Kundera: Nesmrtelnost

Milan Kundera: Nesmrtelnost

Nakladatelství Atlantis Brno 2016, 384 stran, 382 korun

V pozdějších, už francouzsky napsaných a rozsahem kratších Kunderových románech, jsou postavy čím dál víc zástupnými nositeli myšlenek, prakticky existují, aby ilustrovaly autorovy teorie.

Postavy z Nesmrtelnosti jsou ještě dost plastické na to, aby se čtenáři zapsaly: Agnes, která se snaží zbavit všech nánosů cizích gest a úvah, všeho nepřirozeného. Její sebestředná sestra Laura, jež pase po Agnesině manželovi a vlastní totožnost utváří předměty nebo živočichy, které si pořizuje. Paul, snažící se za každou cenu být moderní. A samozřejmě Avenarius, profesor, jenž proti modernímu světu komicky revoltuje nočními běhy po Paříži, při nichž propichuje pneumatiky nenáviděných aut.

Posedlost vlastním obrazem není nic, co by svět nepřežil, co by odedávna nebylo jeho součástí - ale nikdy není na škodu si o tom číst. Nebo to teď díky Českému rozhlasu Vltava poslouchat.

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Komise: Obětí církevního sexuálního zneužívání může být ve Francii od roku 1950 až 10 tisíc

Obětí církevního sexuálního zneužívání může být ve Francii od roku 1950 až 10.000. Aktualizovaný odhad dnes podle agentury AFP zveřejnila komise, která problematiku zkoumá. Nezávislou komisi pro sexuální zneužívání v církvi (Ciase) v roce 2018 zřídila katolická církev v reakci na sérii skandálních odhalení sexuálního zneužívání ve Francii i ve světě. Komise v polovině minulého roku odhadla počet obětí na nejméně 3000, což dnes její předseda Jean-Marc Sauvé označil za "jednoznačné podhodnocení".

Komise na více než rok zřídila telefonní linku pro hlášení sexuálního zneužívání, na kterou se za tu dobu obrátilo 6500 obětí či svědků těchto násilných činů. V polovině telefonátů se jednalo o případy z 50. a 60. let minulého století, útokům častěji čelili muži a 87 procent volajících bylo v době zneužívání nezletilých, zveřejnila loni na podzim Ciase.

"Zdaleka ale nejde o všechny", upozornil dnes Sauvé. "Zásadní otázkou zůstává, kolik lidí se ozvalo. Deset procent, pět procent, méně?" dodal.

"I když je 10.000 hodně, jsme stále daleko od pravdy," komentoval nový odhad Jean-Pierre Sautreau, jež stojí v čele organizace sdružující oběti církevního zneužívání v západofrancouzském departementu Vendée. "Skutky jsou často datovány do 50. let minulého století a ti lidé již zemřeli, nebo je jim přes 80 a už o tom nechtějí mluvit," vysvětluje.

"Je to vrchol ledovce, je to rozhodně mnohem více," domnívá se rovněž Véronique Garnierová z jiného sdružení obětí.

Zpráva komise má na podzim představit celkovou diagnózu problematiky a vysvětlit, jak se církev do situace dostala. Instituce mají následně navrhnout podobu odškodnění obětí. Podle Sauvého však trauma obětí nevyřeší pouze odškodnění finanční, "obzvlášť v případě, že by jej doprovázel příkaz mlčet".

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Grammozis se stal pátým trenérem fotbalistů Schalke v sezoně

Novým trenérem fotbalistů Schalke 04 se stal Dimitrios Grammozis. S klubem z Gelsenkirchenu, který už má jen minimální šance na udržení v první lize, podepsal dva dny po odvolání kouče Christiana Grosse smlouvu do roku 2022. Ve funkci by měl podle médií zůstat i v případě sestupu.

Dvaačtyřicetiletý Grammozis byl bez angažmá od loňského léta, kdy skončil u druholigového Darmstadtu. Na lavičce Schalke je už pátým koučem v aktuální sezoně, před ním se u týmu vystřídali David Wagner, Manuel Baum, Huub Stevens a naposledy Gross.

Premiéru s mužstvem absolvuje v pátek v duelu s dalším kandidátem na sestup Mohučí.

Zdroj: ČTK
Další zprávy