Publikaci čtyřiatřicetileté autorky vydalo nakladatelství Absynt zatím jen ve slovenském překladu. Český čtenář si ji může přiřadit k nedávné dvojici knih, jimiž spisovatel Pavel Kosatík vystihl osobnosti utvářející slovenskou státnost a identitu - od meziválečného profesora sociálního lékařství Vavra Šrobára přes zakladatele lidové strany Andreje Hlinku po premiéra Vladimíra Mečiara, který s českým ministerským předsedou Václavem Klausem k 1. lednu 1993 rozpustili Československo.
Zejména předloňským titulem Slovenské století připomněl Kosatík stereotypy "racionálně založených" Čechů o citověji orientovaných východních sousedech, včetně svého vlastního - autor přiznal, že před třiceti roky považoval Slováky za iracionální pachatele rozpadu společného státu.
Dobu, ve které už někdejší spoluobčané "jedou" sami na sebe, následně spisovatel zmapoval v loňské publikaci Slovensko 30 let poté. I tady však pořád občas figurovala československá, respektive česká linka.
Až při čtení nynější knižní reportáže UFO nad Bratislavou si čeští čtenáři konečně mohou sami od sebe odpočinout. "Cítila jsem ten lehký tón dekadence jemně podbarvený Balkánem, pálivý jako paprika a zároveň lehoulinký jako pěna na pivě," popisuje Weronika Gogola atmosféru pivnice uprostřed Bratislavy, města, kam se provdala.
"Polka, která se rozhodla být Slovenkou" samozřejmě neopomíjí srovnání rodiště s novou domovinou, ať už jde o životní styl, prožívání příslušnosti k národu či státu, nebo o vztah k tělu a nahotě. Z jejího vyprávění a postřehů vychází Slovensko oproti "Rzeczpospolitě" jako jazykově i nábožensky rozmanitá země Slováků, Maďarů, Rusínů a slovenských Romů.
"Slovensko má regionální charakter - monolitní příběh se tu nikdy nepodařilo zavést," zdůrazňuje autorka rozmanitost v pasáži začínající konstatováním, že stejně jako domovské Polsko bývá Slovensko označováno za "katolickou zemi". Podle spisovatelky nejspíš neprávem.
Obraz, jaký maluje, u portrétovaných nevyvolává jen nadšení. Nepomohlo, že autorce připadají lidé na Slovensku sportovnější a zdravější, slovenští muži dokonce pohlednější než sousedé za Tatrami. Například recenzentka konzervativního serveru Postoj poukazuje na několik faktických nepřesností a spisovatelce zvlášť vytýká přezíravost vůči převládající náboženské víře, totiž slovenským katolíkům.
Weronika Gogola, žijící v Bratislavě "v kavárenské a umělecké bublině", si podle kritičky do představy Slovenska promítá svá traumata a frustrace z Polska.
Českým čtenářům může výtka znít povědomě. Když polští reportéři jako Marius Szczygiel oceňovali, že Češi si svůj "malý ráj" dokážou zřídit i bez víry, dalo se namítnout z historie, že bezvěrecké "nebe na zemi" umí být pro leckoho dost dusivé. Nic jako objektivní reportáž samozřejmě neexistuje, portrétující vždy vychází ze svého přesvědčení a hodnot. V případě Weroniky Gogoly z jistoty, že ve společnosti existuje více hlasů a vyprávění, jen je třeba naslouchat těm, které jsou méně slyšet.
Proto například kapitolu, v níž popisuje svoji cestu k východoslovenským Medzilaborcům do muzea světově nejproslulejšího Rusína Andyho Warhola, pojmenovala Tady blízko bydlí někdo jiný. Očekávala od ní příběh světoznámého výtvarníka, epizoda však vrcholí úplně jiným setkáním.
Úvod reportáže popisuje, jak se na východě země mísily národnosti i náboženské konfese. Připomíná, že umělecký žánr pop art pravděpodobně ovlivnila i podoba a funkce ikony, tedy ortodoxního bohoslužebného obrazu, jakéhosi okna do nebe. Vyprávění však zůstává na zemi: autorku si na ulici vyhlédne mladá žena, která potřebuje dokázat partě romských teenagerů, že se za pobytu v Británii opravdu naučila jazyk. Po krátkém předvedení jazykové vybavenosti dívka k vrstevníkům prohodí: "To čumíte, kokoti, čo? Tak ste počuli, do pi*i, jak rozprávám po anglicky?"
Jinými slovy, zatímco Pavel Kosatík prochází panteonem a portrétuje otce národa, Weronika Gogola vychází z postřehů a zkušeností, které jsou úvodem k rozplétání historie, včetně té kulturní nebo politické. Dostává se k počátkům a strategiím éry mečiarismu, vzestupům a pádům premiéra Roberta Fica, protestnímu hnutí Za slušné Slovensko založenému po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové, nebo pseudovojenským skupinám hrajícím si na vojáky jako Slovenským brancům.
Hlavní charakteristikou života na Slovensku je podle autorky pomalost. Co bývá považováno za výtku, vnímá jako přednost. "Slow life", klidné životní tempo, lze ovšem vidět také skepticky, jako setrvačnost a nehybnost. Odtud nejspíš plyne frustrace mladších a vzdělanějších, pokud jde o rozplétání systematické korupce popisované v knize.
Řekněme, že z pohledu čtenáře je pomalost nakonec předností. Weronice Gogole se dají vytknout nepřesnosti nebo zkreslení dané světonázorem. Rozhodně ale neplatí, že by psala povrchně, zbrkle či uspěchaně.
Kniha
Weronika Gogola: Ufo nad Bratislavou
(Přeložil Alexander Horák)
Nakladatelství Absynt 2022, 256 stran, 13,41 eur.
