Poté, tedy proto. Divoká moderní historie Slovenska se vzpírá Kosatíkovu vyprávění

David Klimeš David Klimeš
12. 10. 2022 17:00
Nejschopnější český popularizátor novodobých dějin Pavel Kosatík opět píše o Slovensku. Po veleúspěšné loňské knize Slovenské století nyní na Velký knižní čtvrtek vydává nedávnou historii podtatranské republiky nazvanou Slovensko 30 let poté. Prudké společenské vzestupy a pády však lze jen těžko převyprávět prostřednictvím chaosu tamní politiky.
Na konci září 1998 expremiér Vladimír Mečiar nedokázal sestavit novou vládu a rozloučil se s televizními diváky písničkou. Mečiarismus jako politický styl však přežil.
Na konci září 1998 expremiér Vladimír Mečiar nedokázal sestavit novou vládu a rozloučil se s televizními diváky písničkou. Mečiarismus jako politický styl však přežil. | Foto: ČTK

Česká společnost před čtyřmi roky mohutně slavila 100. výročí vzniku československého státu, k jehož prvorepublikové tradici zdejší elity opakovaně odkazují. Že by podobně masivně bylo připomenuto i nadcházejících 30 let samostatné České republiky, se zatím nezdá.

Slováci na tom asi budou naopak. Připomínka vzniku společného státu je před čtyřmi lety příliš nevzrušila, jejich postoj k první republice byl a zůstává chladný. Naopak výročí 30 let samostatnosti vzbuzuje zájem a už od letní připomínky jubilea Deklarace Slovenské národní rady o svrchovanosti Slovenské republiky se téma drží ve veřejné diskusi. Je proto jen dobře, že právě nyní příběh slovenské samostatnosti připomíná Pavel Kosatík i těm, od kterých Slováci k poslednímu dni roku 1992 odešli - Čechům.

Novinka nazvaná Slovensko 30 let poté, již vydává nakladatelství Práh, vznikla během autorova turné u východních sousedů, kdy propagoval svůj předchozí bestseller Slovenské století. Zatímco v něm se ale při vykreslování jednotlivých osob s pozoruhodnou empatií oprostil od všech českých, slovenských i československých resentimentů, u novodobého pokračování je to trochu horší.

Přesto jde o záslužný počin, protože po 30 letech samostatnosti už opravdu nestačí jen při vzájemných státních návštěvách dokola opakovat, že naše národy k sobě mají nejblíže. Musíme pro to něco i dělat. A poznání těch druhých je základ.

Historie vratké státnosti

Kosatík na úvod vzbuzuje nemalá očekávání. K další slovenské knize ho prý při turné inspirovala dvacetiletá vysokoškolačka, která mu na otázku "Jak se vynacházíte v téhle době?" odpověděla: "Jsme generace smutných lidí. Ztratili jsme naději. Náš stát nemá budoucnost a my v něm už vůbec ne. Jaký život nám tahle společnost nabízí? Abychom chodili do práce, vydělávali peníze a nakupovali věci. Ale proč? Neznám okolo sebe skoro nikoho, kdo by žil ve vážném vztahu, plánoval založit rodinu. I ten, kdo se pokouší zabít čas zábavou, zjistí nakonec, že se pohybuje v kruhu."

Čtenář tedy očekává, že zjistí, jak si stojí jednotlivé sociální skupiny v současném Slovensku, z čeho plyne deziluze mladých, co občanská společnost, vzdělání, jak v křesťanském státě fungují rodina a vztahy či jakým způsobem společnost stravuje konzum.

Nic z toho se ale nedozvíme. Místo toho Kosatík předkládá třicetiletou politickou historii Slovenska, která je sice jednou z nejdivočejších ve střední Evropě, nicméně zjevně tak nejde odvyprávět celý slovenský příběh. Spisovatel závěrem sám přiznává, že knihu zamýšlel jinak. "Původně měla být o něčem jiném. Představoval jsem si ji osobnější, založenou na mých setkáních se Slovenskem a Slováky. Žánrově jako kombinaci fejetonu a interview, knížku v tónu přívětivou až kratochvilnou, jak náladě těch hovorů odpovídalo," píše.

Politické vyprávění bez soustavnější kapitoly o slovenské státoprávní emancipaci, křesťanské politice či vývoji tamních institucí a občanské společnosti však připomíná jen řazení nejrůznějších divočin ve stylu "poté, tedy proto", přičemž k orientaci čtenáři často slouží jen autorova osobní antipatie či přízeň.

Zároveň je třeba dodat, že ani sami Slováci zatím svou nedávnou historii nedokážou převyprávět jednoduše. Například šéfredaktor serveru Aktuality.sk Peter Bárdy minulý měsíc vydal ponurý text nazvaný Slovenskú republiku treba znovu založiť. "Takmer tridsať rokov od vzniku chýba Slovenskej republike a jej občanom skutočná štátnosť," uvedl.

Ostrý titulek odkazuje na to, co už v 90. letech minulého století tvrdil literát a člen někdejšího občanského hnutí Veřejnosti proti násilí Milan Šútovec: tedy že se Slováci spokojili se státností a otázky po jejím obsahu odložili, načež je nikdy nedořešili. Podle Bárdyho to platí stále.

Pokud tedy ani Slováci v příběhu posledních 30 let nevidí žádná jasná pojítka a ponorné řeky různých idejí, tím obtížněji je může najít zahraniční spisovatel.

Spisovatel Pavel Kosatík.
Spisovatel Pavel Kosatík. | Foto: Honza Mudra

Za co mohou Češi

Pavel Kosatík opakuje známé milníky slovenské historie a přidává k nim mnohé, jež se Čechům již vykouřily z hlavy anebo se ztratily v obvyklém chaosu tamní politiky. Mezi ty nejzásadnější patří temná doba premiéra Vladimíra Mečiara, kterou někdejší ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová v roce 1998 zhodnotila slovy: "Momentálně je na mapě Evropy díra, která se jmenuje Slovensko."

Následně autor popisuje obdivuhodné reformní vzepětí demokratických sil, následované érou absolutismu ministerského předsedy Roberta Fica, a další vývoj od vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky v roce 2018 po současnost.

Pro zdejší čtenáře budou asi nejzajímavější pasáže, které se bezprostředně týkají Česka. Kosatík zevrubně popisuje rozpad společného státu a zastává docela radikální pozici, že jde o české dílo: "Skutečným otcem slovenského státu byl Václav Klaus, který Mečiara do jeho menší role dotlačil. A tím, kdo dotlačil do role Václava Klause, byl už zmíněný Miroslav Macek." To je opravdu trochu moc velká zkratka.

Naopak příliš pozitivně vyznívá hodnocení všech možných čechoslovakistických konfederačních nápadů z let 1990 až 1992, jež ale nikdy nemohly stabilně fungovat. Důkazem je například fakt, že si Česko a Slovensko po rozchodu chtěly zachovat alespoň měnovou unii. Ta se však bez centrální fiskální politiky po 39 dnech stejně rozpadla.

Svižně Kosatík popisuje už výhradně slovenské problémy a nebojí se hodnotit: expremiér Fico je mu "trapnou osobou", naopak prezidentka Zuzana Čaputová "ztělesněním úspěchu jako žena, Slovenka i demokratka".

Autor neváhá ani spekulovat. Nejvíc asi o roli prezidenta Andreje Kisky během vládní krize po vraždě novináře Kuciaka v roce 2018, kdy celé Slovensko demonstrovalo proti Ficově vládě. "Slovensko toho dne patrně propáslo svou hvězdnou hodinu. Nebýt Kiskova zásahu, Fico by se svého úřadu dál držel, takže demonstrace by se vystupňovaly a smetly by ho (ta největší byla naplánovaná na tentýž den 15. března večer, a když Fico odstoupil, byla odvolána). Následné volby by verdikt lidu s největší pravděpodobností potvrdily. Svým ‚dobrovolným‘ odchodem Fico zachránil svůj Směr před zánikem, zčásti i zásluhou Pellegriniho, který mu jako premiér v dalších dvou letech do řádných voleb sloužil víc než dobře," uvažuje Kosatík.

Inu, mohlo to tak být, ale také nemuselo.

Z extrému do extrému

Jako vždy má Pavel Kosatík talent vystihnout složité problémy jednoduchými příměry. Skvěle například charakterizuje slovenskou politickou scénu: "Nejkřiklavější jsou asi rozdíly mezi politickými stranami, případně mezi jejich hlavními představiteli. Zdá se, že se zde střetávají dva různé styly: na jedné straně styl, při němž korumpování jak příznivců, tak odpůrců patří k politické každodennosti a nezastaví se ani před vražděním, v roce 1996 stejně jako v roce 2018. Na druhé straně styl, který sice mafiánské praktiky v principu odmítá, nabízí však místo nich často jen totální nekompetenci při řízení státu, zásadní neznalost základů politického řemesla," srovnává.

Obal knihy Slovensko 30 let poté.
Obal knihy Slovensko 30 let poté. | Foto: Nakladatelství Práh

Nebo když píše o generačních rozdílech: "Dosahují propastných rozdílů všude tam, kde mladí a staří ztrácejí schopnost žít a snášet se navzájem v jednom a tomtéž hodnotovém světě. Ti, kdo vyrostli v komunismu a zůstali jeho do sebe sama uzavřenému světu mentálně věrní, si nerozumějí s mladými, pro něž je životním akčním rádiem celá Evropa. V čem jedni vidí svou budoucnost, v tom druzí spatřují zdroj všeho zla a nebezpečí, ohrožující malé a nevinné Slovensko."

Problém je, že takové hodnocení plus minus sedí na každý středoevropský národ, jen v případě Slovenska to vždy zajde do extrémů, negativních i pozitivních. Proč? Pokud nevěříme na historii, kterou formují výhradně silné politické osobnosti bez ohledu na sociální, ekonomické a mravní hodnoty celé společnosti, pak to z knihy Slovensko 30 let poté nezjistíme.

Ale to není chyba spisovatele. Zdá se, že odpovědí si moc nejsou jisti ani sami Slováci. O to více by se Češi měli o slovenskou společnost zajímat a snažit se jí, alespoň částečně, porozumět.

Kniha

Pavel Kosatík: Slovensko 30 let poté
Nakladatelství Práh 2022, 272 stran, 299 korun.

 

Právě se děje

Další zprávy