Spousta firem v covidovém čase počítá ztráty, některé zkrachovaly nebo krachují. Albatros Media naopak v posledním finančním roce vykázal zisk vyšší o více než 40 milionů korun, celkový obrat činil 1,145 miliardy korun.
"Museli jsme překonat tři lockdowny, nebylo to jednoduché. Zvládli jsme to i proto, že jsme řadu nutných opatření zavedli už dříve, rok před pandemií. Byli jsme připraveni," vysvětluje Silke Horáková v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Copak se dá připravit na pandemii?
Poslední roky byly pro Albatros Media velmi dobré a my jsme si říkali, že to nemůže trvat věčně. Ne že bychom tedy čekali covid, spíše ekonomický pokles, recesi. A na to jsme se připravili. Opatření, která jsme postupně zavedli, nám pomohla stabilizovat cash flow.
Co jste změnili?
Například už rok před vypuknutím epidemie jsme omezili počet novinek a také jsme zpřísnili kritéria pro jejich vydávání. Do té doby jsme tiskli každý rok stále víc a víc nových titulů, což byl trend charakteristický pro celý knižní trh. Věděli jsme, že to není udržitelné. Nechceme přece, aby knihy umíraly s jednou sezonou. A tak jsme začali brzdit.
Finanční rok 2018 až 2019, který u nás počítáme od června do června, představoval maximum v počtu novinek. V roce 2019 až 2020 jsme poprvé vydali méně nových titulů a začali jsme podporovat už existující knihy, které se lépe prodávaly přes e-shopy. Toto opatření společně s dalšími kroky mělo pozitivní vliv na vnitřní ekonomiku a efektivitu.
Takže vás covid skutečně nezaskočil.
Když vypukla pandemie, firma byla stabilizovaná a měla rezervy. To bylo štěstí. Samozřejmě že nás lockdown překvapil. Jako všechny. A nejhorší byla nejistota. Nikdo nevěděl, jak to bude dlouho trvat, čili náš přístup byl nejprve opatrný. Vždyť prodeje v prvních týdnech lockdownu drasticky poklesly. Ale pak se to zase zvedlo, na podzim a na začátku roku 2021 už jsme si byli jistější. Setrvali jsme nicméně u úspornější politiky. Dnes vydáváme o 30 procent méně novinek než před prvním lockdownem.
A profitujete. Čím si to vysvětlujete?
Zaprvé: Češi nepřestali číst, našli cestu ke knihám i v čase, kdy byla knihkupectví zavřená. Vzestup nákupu tištěných knih přes e-shopy byl markantní. Roli pak určitě sehrál i fakt, že se knihkupectví nezhroutila, a to díky státní podpoře. Jakmile se otevřela, lidé se vrátili. Nicméně když kupujete knihu u pultu nebo na e-shopu, je to jiný zážitek. V knihkupectví na první pohled zaujmou novinky, na e-shopu si víc vybíráte, najdete i knížky staršího data. A to vyhovuje naší úspornější strategii.
Takže jste prošli pandemií v klidu…
V klidu? Bylo to jednou nahoru, jednou dolů. Každý měsíc jsme sestavovali nový nouzový scénář, lámali si hlavu, co by se stalo, kdyby… Jedním z našich prodejních kanálů je systém katalogového prodeje pro školy, ty ale také zavřely. Budeme tisknout katalogy, nebudeme? Každý den nový problém. A obrovský tlak na management. Skvěle se osvědčil, byl maximálně motivovaný.
Na začátku epidemie jste tvrdila, že nebudete propouštět. Skutečně jste nemuseli dát žádnou výpověď?
Kvůli covidu jsme nikoho nepropustili, nikomu jsme nesnížili plat, a dokonce jsme ještě v polovině roku 2020 vyplatili bonusy. Lidé si odměny zasloužili, vždyť pracovali naplno.
I v podmínkách home officu?
Určitě. Home office nás také nezaskočil, už před pandemií jsme začínali se smíšeným pracovním systémem. A když jsme pak najeli na častější práci z domova, podařilo se nám řadu lidí před nemocí ochránit. Samozřejmě, někteří se nakazili a museli do karantény, ale ustáli jsme to. Přitom nám vypršel nájem v budově, kde jsme roky působili, a tak jsme se přestěhovali do menších prostor, což změnu způsobu práce ještě umocnilo. Do nových kanceláří na Pankráci se vejde víc pracovních míst a jsou flexibilní.
Silke Horáková (* 1962)
Vyrostla ve východním Německu, studovala ekonomii na univerzitě v Berlíně a působila na tamním ekonomickém ústavu, ale její život změnilo setkání s Jaroslavem Horákem. Nejprve se na konci 80. let odstěhovala do Prahy, pak společně žili a pracovali v Paříži.
Po návratu do Česka pracovala Horáková pro banky, finanční fondy a také pro Evropskou banku pro obnovu a rozvoj. Za zásadní mezníky v kariéře i životě považuje rok 2008, kdy s manželem koupili krachující dětské nakladatelství Albatros, a rok 2018, kdy s dalšími partnery založila fond Tilia Impact Ventures. Oba projekty jí dělají radost.
Albatros Media je dnes úspěšný nakladatelský dům, který zastřešuje na dvacet knižních značek jako BizBooks, CPress, Domino, Fragment, Kniha Zlín, Vyšehrad nebo XYZ. Prostřednictvím fondu Tilia, který právě expanduje za české hranice, zase Silke Horáková podporuje sociálně prospěšné projekty.
Vlivná investorka a filantropka s manželem vychovává tři děti, po letech si konečně také zažádala o české občanství a vloni poprvé v Česku volila.
Takže jedno místo sdílí víc lidí?
Každý zaměstnanec má svou skříňku, ale o stůl se může dělit. To praktikují zvláště redakce. Redaktoři pracují obvykle dva dny z domova, tři v kanceláři a zase naopak. Funguje to výborně.
Před koronakrizí jste poměrně systematicky "šli" do akvizicí, rozšířili jste portfolio o nakladatelství Vyšehrad nebo Kniha Zlín. Dalo se předpokládat, že covid tyto procesy pozastaví, ale vy jste za 14 milionů korun koupili zkrachovalé vydavatelství Mladá fronta.
Bylo to doslova za pět minut dvanáct. Nebo spíš pět minut po dvanácté. Zaměstnanci Mladé fronty několik měsíců už nedostávali platy, všichni byli ve výpovědi, když jsme do toho vstoupili.
Nebyl to příliš riskantní krok?
Byl to dobrý krok. Vždyť je to staré vydavatelství, vzniklo už v roce 1945. Byla by velká škoda, kdyby ta značka zanikla.
Máte v plánu další akvizice?
Stále o něčem uvažujeme, knižní scéna je velmi zajímavá. Nicméně teď se hlavně soustředíme na e-shop. Rozvíjíme platformu, která se původně zaměřovala především na e-knihy, od podzimu 2020 se na ní prodávají také tištěné knihy. To je naše priorita.
Mluvíte o Albatrosu Media s úsměvem, evidentně máte tento byznys ráda. Takže nelitujete, že jste s manželem krachující dětské nakladatelství kdysi koupili?
Koupili jsme Albatros v roce 2008. Patří k nám už spoustu let, je součástí našeho života, už dávno nepřemýšlím, jestli jsme udělali správně, či nikoliv. Byl to šťastný krok. A zásadně nám změnil život.
Z investorů se stali nakladatelé.
Nejprve jsme dělali to, co jsme nejlépe uměli. Je to dobrá příležitost, řekli jsme si: koupíme to, rozvineme a se ziskem prodáme. Ale pak, vlastně ani nevím kdy přesně, jsme zjistili, že si chceme nakladatelství nechat. Máme teď skvělý tým, úžasný produkt. Určitě nelitujeme.
Řítí se na nás ekonomická krize, zdražují papír i energie. Knihy také určitě zdraží. Bude je mít kdo kupovat?
Myslím, že jsou dvě možnosti. Buď lidi začnou šetřit na všem, včetně knížek, anebo si řeknou: "Kniha je úžasný dárek! Může nahradit ty, na které nemám peníze!" Nutno podotknout, že knížky patří k nejoblíbenějším dárkům celé roky, proč by to mělo být jinak? A Češi patří k největším čtenářům na světě. Ale nebude to jednoduché, samozřejmě. Zvyšování cen papíru je výsledkem různých faktorů: vyšší ceny surovin, fluktuace ve výrobě a rychle rostoucí spotřeba, ceny energie i logistiky. A když vypnete globální ekonomiku, nemůžete ji pak zase zapnout a myslet si, že všechno bude fungovat. Musíme si na takové otřesy zvyknout, počítat s nimi.
Jak se v této situaci daří Tilii, impaktovému investičnímu fondu, který jste s partnery založila také těsně před pandemií?
V roce 2018 jsme byli v Evropě za pionýry, i dnes se dají impakt fondy v regionu ještě spočítat na prstech jedné ruky. Mám na mysli fondy, kde investor podporuje společensky prospěšné projekty, a to při finanční návratnosti. Pro nás je pak ještě důležitý třetí moment - že ten pozitivní společenský přínos chceme sledovat, měřit a řídit. A to se nám daří.
Do Tilie jste s dalšími investory vložili 62 milionů korun. Bylo těžké jim vysvětlit, že nejde jen o byznys, ale také o společenskou prospěšnost?
Vysvětlit záměr a smysl bylo asi to nejtěžší. Když jsem sama o takzvaných impaktových investicích slyšela poprvé, také mne to překvapilo. Bylo to v roce 2010 v Londýně. Tenkrát jsem si ale uvědomila, že je to druhá výzva v mém životě, kterou nemohu minout.
V roce 2018 jsme získali první investory, Nadaci České spořitelny a Nadaci Karla Janečka, posléze se k nám přidalo dalších dvacet soukromých investorů. Stanovili jsme si čtyři hlavní témata: první pilíř - sociální inkluze a transparentnost ve společnosti, druhý pilíř - inovace ve vzdělávání, třetí pilíř - ochrana životního prostředí s důrazem na cirkulární ekonomiku a čtvrtý pilíř - zdraví s důrazem na znevýhodněné skupiny.
A investovali jste do několika startupových společností. Jak se jim po dvou covidových letech daří?
Jsou úspěšné. Jak Datlab, který vytváří datovou analytiku a software pro efektivitu a transparentnost veřejných zakázek, tak i třeba MiWa, která se zaměřuje na inteligentní systémy prodeje potravin a dalšího zboží ve znovu použitelných obalech. Ta boduje hlavně v zahraničí, v roce 2020 získala i významného investora v Německu.
Investovali jsme také do společnosti Cyrkl, která obchoduje s odpadovými materiály a zrovna dokončuje další úspěšné kolo financování. A firma Dot Glasses zase vyvinula brýle, jež díky snadné nastavitelnosti sedí všem a mohou být distribuovány za velmi nízké ceny. Během pandemie firma expandovala do 12 zemí v Africe a Asii.
A naše poslední investice, Deafcom, poskytuje softwarové řešení pro neslyšící. Počet projektů, jež podporujeme, se tedy za ty tři roky rozšířil, teď navíc chystáme druhý fond. Bude minimálně desetkrát větší a chceme s ním překročit české hranice.
Říkáte, že impaktový fond byl výzva, kterou jste nemohla minout. Proč je to pro vás tak důležité?
Věřím, že v budoucnu nebude možná investice, jestliže s ní nebude spojen i pozitivní společenský dopad. V současnosti impact investing představuje globálně 715 miliard dolarů, což je sice už obrovský záběr, ale přitom jen kapka z částky, která by měla sloužit k naplnění takzvaných cílů udržitelného rozvoje, jak je nastavila OSN do roku 2030. To je naše budoucnost. Zásadní změna ve způsobu investování.
Pozitivní i negativní dopady na společnost a planetu budou součástí každé analýzy konkrétní investice, stejně jako rizika a finanční návratnost. Už dnes patří ESG kritéria (E jako environmentální, S jako sociální oblast, G jako odpovědný způsob řízení - pozn. red.) ke standardu při rozhodování v některých bankách a fondech.
Nebylo by jednodušší, kdybyste investovali do úspěšných firem a část zisku věnovali na filantropii, tedy nadacím a společensky prospěšným organizacím?
To není stejné. Nebyl by to stejný výsledek. Nám nejde jen o to, aby se něco zlepšilo ve společnosti, v přírodě, ale také aby se změnil sám byznys. Je to větší zásah, než kdybychom přelévali peníze z hromádky na hromádku. Je třeba, abychom fungovali udržitelným způsobem, a to v každé oblasti společnosti.
Když mluvíme o společnosti: narodila jste se v Německu, více než třicet let žijete v Česku, ale teprve před čtyřmi roky jste zažádala o české občanství. Už ho máte?
No, bylo to trochu napínavé, celé řízení trvalo asi tři roky a pak ještě přišel covid. Ale nakonec jsem občanství získala a poprvé tady také volila.
Jaký to byl pocit?
Připadala jsem si důležitá. Ano! Vždyť jsme na podzim s takovým napětím čekali na volby. A dopadly skvěle! Mám radost, že jsem k tomu mohla přispět. Ještě aby dobře dopadly prezidentské volby.
Takže se už tady cítíte doma?
Mám sice také německé občanství, každý týden dostávám Die Zeit a po večerech čtu knihy v němčině, ale doma jsem v Česku. Jak jinak.
Autorka je novinářka, pracuje pro Nadaci Charty 77 - Konto Bariéry.
