RECENZE: Mrtvá šelma zaťala drápy do těla české detektivky

Boris Hokr Boris Hokr
31. 5. 2015 11:10
Nová kniha Kláry Smolíkové a Jiřího W. Procházky Mrtvá šelma patří mezi detektivní události letošního roku.
Jiří W. Procházka a Klára Smolíková
Jiří W. Procházka a Klára Smolíková | Foto: Martin Kibi Fořt, klarasmolikova.cz

Recenze – V táborském muzeu se pohřešuje starý profesor Kalandra, zdejší legenda a svéráz. V obavách o jeho zdraví se spojí kurátorka Berenika Weissová a expert na zabezpečování objektů Robert Štolba. Jenže profesorovi už není pomoci, kdosi jej brutálně zavraždil. Nesourodá dvojce, která by se nejradši nikdy nepotkala, ale odmítá nechat spravedlnost v rukou policie. Jednou se zakousli, tak to dotáhnou do konce. Pěkně dle tradice: Proti všem!

Na společnou knihu Jiřího W. Procházky a Kláry Smolíkové se čekalo dlouho a patří k těm titulům, u nichž čtenáři závidí fanouškům filmů bonusy vyšperkovaná DVD a Blu-raye. Sledovat totiž příběh zrodu této knihy, v jejímž průběhu se z kolegů stali manželé a v které z každé stránky dýchá pečlivý sběr informací i zapracování osobní zkušenosti, by bylo samo o sobě špičkovým thrillerem.

Jiří W. Procházka – Klára Smolíková, Mrtvá šelma
Jiří W. Procházka – Klára Smolíková, Mrtvá šelma | Foto: Plus

Ovšem důležitá je především samotná Mrtvá šelma. Jména autorů i jejich zkušenosti slibovaly, že se bude jednat o jednu z domácích detektivních událostí nejen tohoto roku. A v podstatě se tak i stalo.

Symbióza dvou autorských naturelů

Jiří W. Procházka patří k autorům, kteří pod vlivem Ondřeje Neffa objevovali v 80. letech pro domácí fantastiku akci a popkulturu. V devadesátých letech pak v řadě knih, v nichž vesele mixoval žánry, svůj styl založený na dravosti, absurdních nápadech a vizích, stejně jako na citacích a parafrázích slavných děl filmových, literárních i komiksových, vybrousil k dokonalosti a stal se jakýmsi kmotrem české akční fantastiky.

Na druhou stranu se jeho příběhy tímto stylem často až přehnaně opájely a z odstupu mohou ve spojitosti s autorovým extravagantním, hřmotným vystupováním působit jako exhibice, případně rezignace na možný další autorský vývoj. Vtip je pochopitelně v tom, že Procházka rezignoval jen na jedinou věc: Uspokojovat primárně jiného čtenáře než sebe sama. Především v románech ze série Agent JFK bylo znát, že se prostě baví a užívá si volnost, kterou má.

Takovýto přístup je ovšem možný jen ve fantastice psané pro specifické publikum, nikoliv v detektivce, kterou vydává coby jeden ze svých hlavních titulů mainstreamové nakladatelství formátu Plus. A právě zde přichází ke slovu Klára Smolíková, která s trochou gilgamešovské nadsázky krotí a civilizuje divocha Procházku. Její průprava pro Mrtvou šelmu spočívala především v práci pro Husitské muzeum v Táboře a psaní řady vzdělávacích knih a komiksů pro děti. Tedy v tvorbě, která má ukázněnost jako hlavní předpoklad.

Spojení obou přístupů je překvapivě funkční. Mrtvá šelma má výborné tempo, dialogy jiskří a monology perlí, Štolba i Weisová jsou neustále v kontrastu, ale zároveň čím dál víc přirozeně směřují k tomu, být dokonalým ztělesněním jing a jang. Z jedné strany přichází energie popkultury a delirických krimi ve stylu Kena Bruena, z druhé strany sofistikovaná práce s informacemi, stopami a narážkami na táborské reálie.

Ostatně právě na Táboru se spojení Procházka – Smolíková podepsalo nejvýrazněji. Husitské město na stránkách knihy ožívá – a nikoliv ve smyslu zalidnění pikareskními figurkami (a že i na ty dojde v množství větším než malém) a detaily (třeba o kočičích řízkách), ale ve smyslu doslovném. Tábor se skutečně stává třetí hlavní postavou příběhu v duchu moderní městské fantastiky, aniž by však jakkoliv ztrácel kontakt s realitou. Bude zajímavé sledovat, zda se podobně vyváženého přístupu dočkají i další města, do nichž by měla série Souřadnice zločinu zavítat – první na řadě bude Procházkova domácí Kutná Hora.

Skvělé, ale ne perfektní…

Mrtvé šelmě chybí k dokonalosti – minimálně té žánrové – vlastně jen málo. Drobná zaváhání se vždy daří přebít něčím skutečně skvělým. Duo Štolba – Weissová není například pouze zábavné, ono je především funkční. Je jasně vysvětleno, proč hrdinové nepřestávají ve svém pátrání, stejně jako to, co s nimi vyšetřování dělá. Dobře funguje i dynamika střídání perspektivy – zatímco ze začátku na sebe jako kdyby strhával pozornost bonvivánský Štolba, postupně se situace vyrovnává.

Vyloženě jako milý vtípek, který onu proměnu ještě podtrhne, je doplňkový vztah Weissové s její dcerou, v jehož rámci dojde po jisté události k přehození rolí a je to náhle matka Berenika, kdo se chová jako teenager oproti strachující se dceři. Právě takové drobnosti pomáhají překonat či si rychle zvyknout i na střídání časových rovin, kdy se v úvodu knihy několikrát bez varování vrátíme v ději o něco vzad.

Přesto je nakonec problém právě v dramaturgii. Zápletka sama o sobě je přitom skvělá – pasuje do místa děje, využívá svérázné prostředí muzea, ironicky pomrkává na překombinované thrillery, jako je např. Sběratel kostí, i senzacechtivé konspirační příběhy ve stylu Dana Browna, aby se vždy nakonec vrátila k těm nejzákladnějším motivacím: prachy, prachy a zase ještě jednou prachy.

Jejím problémem však je, že občas jako kdyby poskočila a něco se ztratilo. Nejedná se o zásadní věci, spíše drobnosti, které si čtenář má šanci domyslet i sám. Vzhledem k tomu, jak dobře funguje zbytek knihy, je to ale prostě škoda a doklad skutečnosti, že oba autoři se našli především v postavách. A v závěru by rozhodně neškodilo pár stran přidat. Nebo vyměnit epilog, který je možná až příliš okatou pozvánkou k druhému dílu.

Ale jak už bylo řečeno, každé zaváhání či replika s náznakem nucenosti je něčím vyváženo. Třeba perfektní prací s motty jednotlivých kapitol, kde najdeme i citát z Bechyňských pokutních register, který jako kdyby ona zaváhání shrnoval: „Kdo neokusil kyselejch věcí, není hoden sladkejch...“

Mrtvá šelma za trochu té trpkosti stojí a té sladkosti má dost a dost.

Jiří W. Procházka – Klára Smolíková, Mrtvá šelma. Souřadnice zločinu I, Plus, Praha 2015, s. 326.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 7 minutami

Dálnice D11 z Hradce do Jaroměře se autům otevře 17. prosince

Dokončovaný úsek dálnice D11 z Hradce Králové do Jaroměře se motoristům otevře 17. prosince. Stát bude 4,1 miliardy korun bez DPH. Jde o největší současnou stavbou na území Královéhradeckého kraje, řekl ředitel Ředitelství silnic a dálnic Radek Mátl. Na úseku u Smiřic se v sobotu konal den otevřených dveří.

"Za necelé tři měsíce po dálnici budou jezdit auta. Diskutujeme dnes s lidmi přípravy silnic. Je to samozřejmě trochu sebeprezentace, ale chceme ukázat, že příprava a stavba dálnice není jednoduchá," řekl Mátl.

Stavba je rozdělena na dva úseky z Hradce Králové do Smiřic a ze Smiřic do Jaroměře. Stavba trasy do Jaroměře začala v dubnu 2019, z Hradce do Smiřic se buduje od února 2019.

"My jsme dokonce zrychlili, stavba se měla otevírat až v příštím roce během průběhu léta, podařilo se nám se zhotovitelem vyjednat zkrácení lhůty o osm měsíců. Příprava dálnice trvá daleko déle, to jsou někdy i desítky let," řekl Mátl. Šest až deset let příprava podle Mátla zabere vždycky.

D11 z Prahy do Hradce Králové a na státní hranici s Polskem začal stát budovat v roce 1978 a od roku 2017 dálnice končí v Hradci Králové. Z plánovaných 154 kilometrů dálnice se jezdí zhruba po 91 km. Stavba z Hradce do Jaroměře navazuje na úsek dálnice z Hradce Králové, měří 22,4 kilometru. Vede podél současné silnice první třídy na Jaroměř a Náchod. Za Jaroměří se napojí na silnici I/37.

Zdroj: ČTK
před 37 minutami

Vyhlaste klimatickou nouzi, žádá německý aktivista. Už 27 dní drží hladovku, nyní přestal pít

Klimatický aktivista Henning Jeschke, který od 30. srpna drží v Berlíně hladovku, dnes přestal přijímat tekutiny. Pít dnes přestala také Lea Bonaseraová, která začala držet hladovku tento týden. Dvojice protestní akci vystupňovala poté, co sociálnědemokratický kandidát na kancléře Olaf Scholz nevyslyšel jejich ultimátum a veřejně neprohlásil, že v Německu panuje stav klimatické nouze. Scholz oběma přislíbil, že se s nimi sejde až po volbách.

Hladovkáři původně žádali, aby se s nimi do čtvrtka sešla trojice kancléřských kandidátů. Těmi jsou vedle Scholze konzervativec Armin Laschet a Annalena Baerbocková ze strany Zelených. Trojice původně oznámila, že s aktivisty bude jednat po volbách. Později organizátoři protestu uvedli, že Baerbocková ve čtvrtek tábor hladovkářů na louce u Sprévy nedaleko sídla parlamentu a kancléřství navštívila a s mladými lidmi hovořila.

Ve čtvrtek aktivisté vyhlásili nové ultimátum, které se týkalo jen Scholze, protože Laschet podle nich zcela zklamal. Sociálnědemokratický kancléřský kandidát výzvu k veřejnému prohlášení o klimatické nouzi nesplnil, Jeschkeho a Bonaseraovou nicméně vyzval, aby hladovku ukončili. Opětovně slíbil, že společné setkání se může uskutečnit po volbách.

"Scholzovi přes rty ani jednou nepřešel výraz ´klimatická nouze´," řekl na videu zveřejněném na Twitteru 21letý Jeschke, když oznamoval, že přestává přijímat tekutiny.

Hladovku původně zahájilo 30. srpna sedm aktivistů, šest z nich ale začalo postupně opět jíst. Tento týden se k Jeschkeovi, který odmítá potravu jako poslední z původní skupiny, přidala 24letá Bonaseraová. Dnes oba přestali také pít.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Stovky ruských komunistů protestují v Moskvě proti výsledkům voleb

Stovky přívrženců ruských komunistů se v sobotu zapojily v centru Moskvy do protestu proti výsledkům parlamentních voleb z konce minulého týdne. Moskevská radnice akci nepovolila s odkazem na omezení kvůli pandemii covidu-19, policisté nicméně zatím nezakročili.

Agentura TASS uvedla, že na Puškinově náměstí se podle policie sešlo asi 400 lidí. Zpravodaj německé agentury DPA odhadl účast na zhruba tisícovku osob, podle něho je na místě množství příslušníků bezpečnostních složek a policejních kamionů. Policisté z reproduktorů pouštějí hlasitou hudbu, aby účastníci protestů neslyšeli projevy organizátorů, jinak ale proti demonstraci zatím nezasáhli.

Vládnoucí strana Jednotné Rusko ve Státní dumě, dolní komoře ruského parlamentu, obsadí 324 z celkových 450 křesel, což znamená dvoutřetinovou většinu, která je potřebná ke změně ústavy. Komunisté (KPRF) získali 57 mandátů, třetí Spravedlivé Rusko 27, Liberálnědemokratická strana Ruska (LDPR) Vladimira Žirinovského 21 a loni založená strana Noví lidé 13. Po jednom zástupci budou mít Vlast, Strana růstu a Občanská platforma. Do parlamentních křesel usedne i pět nezávislých poslanců.

Opozice a volební pozorovatelé mají podezření, že vládnoucí strana blízká prezidentu Vladimiru Putinovi dosáhla vítězství i za pomoci podvodů. Žádají mimo jiné přepočítání elektronicky podaných hlasů, které byly podle ní systematicky falšovány.

Další zprávy