RECENZE: Mrtvá šelma zaťala drápy do těla české detektivky

Boris Hokr Boris Hokr
31. 5. 2015 11:10
Nová kniha Kláry Smolíkové a Jiřího W. Procházky Mrtvá šelma patří mezi detektivní události letošního roku.
Jiří W. Procházka a Klára Smolíková
Jiří W. Procházka a Klára Smolíková | Foto: Martin Kibi Fořt, klarasmolikova.cz

Recenze – V táborském muzeu se pohřešuje starý profesor Kalandra, zdejší legenda a svéráz. V obavách o jeho zdraví se spojí kurátorka Berenika Weissová a expert na zabezpečování objektů Robert Štolba. Jenže profesorovi už není pomoci, kdosi jej brutálně zavraždil. Nesourodá dvojce, která by se nejradši nikdy nepotkala, ale odmítá nechat spravedlnost v rukou policie. Jednou se zakousli, tak to dotáhnou do konce. Pěkně dle tradice: Proti všem!

Na společnou knihu Jiřího W. Procházky a Kláry Smolíkové se čekalo dlouho a patří k těm titulům, u nichž čtenáři závidí fanouškům filmů bonusy vyšperkovaná DVD a Blu-raye. Sledovat totiž příběh zrodu této knihy, v jejímž průběhu se z kolegů stali manželé a v které z každé stránky dýchá pečlivý sběr informací i zapracování osobní zkušenosti, by bylo samo o sobě špičkovým thrillerem.

Jiří W. Procházka – Klára Smolíková, Mrtvá šelma
Jiří W. Procházka – Klára Smolíková, Mrtvá šelma | Foto: Plus

Ovšem důležitá je především samotná Mrtvá šelma. Jména autorů i jejich zkušenosti slibovaly, že se bude jednat o jednu z domácích detektivních událostí nejen tohoto roku. A v podstatě se tak i stalo.

Symbióza dvou autorských naturelů

Jiří W. Procházka patří k autorům, kteří pod vlivem Ondřeje Neffa objevovali v 80. letech pro domácí fantastiku akci a popkulturu. V devadesátých letech pak v řadě knih, v nichž vesele mixoval žánry, svůj styl založený na dravosti, absurdních nápadech a vizích, stejně jako na citacích a parafrázích slavných děl filmových, literárních i komiksových, vybrousil k dokonalosti a stal se jakýmsi kmotrem české akční fantastiky.

Na druhou stranu se jeho příběhy tímto stylem často až přehnaně opájely a z odstupu mohou ve spojitosti s autorovým extravagantním, hřmotným vystupováním působit jako exhibice, případně rezignace na možný další autorský vývoj. Vtip je pochopitelně v tom, že Procházka rezignoval jen na jedinou věc: Uspokojovat primárně jiného čtenáře než sebe sama. Především v románech ze série Agent JFK bylo znát, že se prostě baví a užívá si volnost, kterou má.

Takovýto přístup je ovšem možný jen ve fantastice psané pro specifické publikum, nikoliv v detektivce, kterou vydává coby jeden ze svých hlavních titulů mainstreamové nakladatelství formátu Plus. A právě zde přichází ke slovu Klára Smolíková, která s trochou gilgamešovské nadsázky krotí a civilizuje divocha Procházku. Její průprava pro Mrtvou šelmu spočívala především v práci pro Husitské muzeum v Táboře a psaní řady vzdělávacích knih a komiksů pro děti. Tedy v tvorbě, která má ukázněnost jako hlavní předpoklad.

Spojení obou přístupů je překvapivě funkční. Mrtvá šelma má výborné tempo, dialogy jiskří a monology perlí, Štolba i Weisová jsou neustále v kontrastu, ale zároveň čím dál víc přirozeně směřují k tomu, být dokonalým ztělesněním jing a jang. Z jedné strany přichází energie popkultury a delirických krimi ve stylu Kena Bruena, z druhé strany sofistikovaná práce s informacemi, stopami a narážkami na táborské reálie.

Ostatně právě na Táboru se spojení Procházka – Smolíková podepsalo nejvýrazněji. Husitské město na stránkách knihy ožívá – a nikoliv ve smyslu zalidnění pikareskními figurkami (a že i na ty dojde v množství větším než malém) a detaily (třeba o kočičích řízkách), ale ve smyslu doslovném. Tábor se skutečně stává třetí hlavní postavou příběhu v duchu moderní městské fantastiky, aniž by však jakkoliv ztrácel kontakt s realitou. Bude zajímavé sledovat, zda se podobně vyváženého přístupu dočkají i další města, do nichž by měla série Souřadnice zločinu zavítat – první na řadě bude Procházkova domácí Kutná Hora.

Skvělé, ale ne perfektní…

Mrtvé šelmě chybí k dokonalosti – minimálně té žánrové – vlastně jen málo. Drobná zaváhání se vždy daří přebít něčím skutečně skvělým. Duo Štolba – Weissová není například pouze zábavné, ono je především funkční. Je jasně vysvětleno, proč hrdinové nepřestávají ve svém pátrání, stejně jako to, co s nimi vyšetřování dělá. Dobře funguje i dynamika střídání perspektivy – zatímco ze začátku na sebe jako kdyby strhával pozornost bonvivánský Štolba, postupně se situace vyrovnává.

Vyloženě jako milý vtípek, který onu proměnu ještě podtrhne, je doplňkový vztah Weissové s její dcerou, v jehož rámci dojde po jisté události k přehození rolí a je to náhle matka Berenika, kdo se chová jako teenager oproti strachující se dceři. Právě takové drobnosti pomáhají překonat či si rychle zvyknout i na střídání časových rovin, kdy se v úvodu knihy několikrát bez varování vrátíme v ději o něco vzad.

Přesto je nakonec problém právě v dramaturgii. Zápletka sama o sobě je přitom skvělá – pasuje do místa děje, využívá svérázné prostředí muzea, ironicky pomrkává na překombinované thrillery, jako je např. Sběratel kostí, i senzacechtivé konspirační příběhy ve stylu Dana Browna, aby se vždy nakonec vrátila k těm nejzákladnějším motivacím: prachy, prachy a zase ještě jednou prachy.

Jejím problémem však je, že občas jako kdyby poskočila a něco se ztratilo. Nejedná se o zásadní věci, spíše drobnosti, které si čtenář má šanci domyslet i sám. Vzhledem k tomu, jak dobře funguje zbytek knihy, je to ale prostě škoda a doklad skutečnosti, že oba autoři se našli především v postavách. A v závěru by rozhodně neškodilo pár stran přidat. Nebo vyměnit epilog, který je možná až příliš okatou pozvánkou k druhému dílu.

Ale jak už bylo řečeno, každé zaváhání či replika s náznakem nucenosti je něčím vyváženo. Třeba perfektní prací s motty jednotlivých kapitol, kde najdeme i citát z Bechyňských pokutních register, který jako kdyby ona zaváhání shrnoval: „Kdo neokusil kyselejch věcí, není hoden sladkejch...“

Mrtvá šelma za trochu té trpkosti stojí a té sladkosti má dost a dost.

Jiří W. Procházka – Klára Smolíková, Mrtvá šelma. Souřadnice zločinu I, Plus, Praha 2015, s. 326.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Aktualizováno před 5 minutami

Nález čtyř mrtvých v Měšicích policie vyšetřuje jako trojnásobnou vraždu a sebevraždu

Policisté v pondělí našli v rodinném domě v Měšicích u Prahy čtyři mrtvé - dva dospělé a dvě děti. Případ vyšetřují jako trojnásobnou vraždu a následnou sebevraždu, jde zřejmě o rodinnou tragédii, řekla policejní mluvčí Barbora Schneeweissová.

Policisté na místě zasahovali po 13 hodině po upozornění sousedů, kteří rodinu dlouho neviděli. Se vstupem do domu jim pomohli hasiči. "Uvnitř policisté nalezli čtyři osoby bez známek života - dva dospělé a dvě nezletilé děti. Podle předběžných zjištění se jedná o trojnásobnou vraždu a následnou sebevraždu," uvedla mluvčí.

Na místě jsou nyní kriminalisté a soudní lékař. "Byla nařízena soudní pitva, která určí přesné příčiny úmrtí všech osob," dodala mluvčí.

Zdroj: ČTK
před 14 minutami

Američan Snowden získal ruské občanství, patřičný dekret podepsal Putin

Bývalý spolupracovník amerických tajných služeb Edward Snowden, který před téměř deseti lety zveřejnil utajované informace o americké elektronické špionáži, získal ruské občanství. Patřičný dekret podepsal prezident Vladimir Putin, uvedly dnes tiskové agentury.

Devětatřicetiletý Snowden je jedním z více než sedmi desítek cizinců, kterým nyní úřady udělily ruské občanství. Výnos s jejich jmény byl zveřejněn na oficiálních vládních stránkách.

Edward Snowden je bývalý spolupracovník americké Národní agentury pro bezpečnost (NSA). V roce 2013 zveřejnil utajované informace tajných služeb, jež mimo jiné dokládaly, že rozvědky sbíraly telefonní záznamy týkající se milionů Američanů.

Zdroj: ČTK
Další zprávy