Pětačtyřicetiletý Kanaďan Lemire se hned svým prvním velkým komiksem Essex County zapsal do dějin žánru. Pětisetstránkový opus o hokeji, samotě a košatých rodinných vztazích byl komplexní mezigenerační kronikou, záběrem podobnou velkým americkým románům.
V uplynulé dekádě se talentovaný kreslíř stal jednou z největších hvězd komiksu, pokračovatelem tvůrců typu Alana Moorea, kteří jsou schopní originálně psát o slavných superhrdinech pro velká nakladatelství Marvel nebo DC a paralelně se věnovat menším autorským projektům.
Právě mezi lety 2008 a 2012, kdy pracoval na zakázkách pro obě největší komiksová nakladatelství, Lemire psal a kreslil Potápěče. Opět ho zasadil do odlehlého maloměsta, kde k sobě otcové a synové mají tak daleko, jako by mezi nimi stála nedozírná propast.
Podobně komplikovaně však potápěč Jack nachází řeč také s partnerkou, která má co nevidět porodit jejich syna. Jack sice vystudoval literaturu, ale vrátil se do rodného města, kde se živí jako svářeč na ropné plošině. A na dvoutýdenní šichtu jako by měsíc před porodem utíkal nejen kvůli výdělku, ale také před svými nejbližšími. Nebo snad - byť to zní paradoxně - před sebou samým.
Lemire je mistr ve vykreslení pocitu samoty. Stačí jedna stránka, kde v takřka nehybné sekvenci čtyř obrázků sedí ptáci na plotě, a čtenář ví, v jakém spektru emocí se pohybuje. Mezi chybujícími zlomenými lidmi, u nichž není tak snadné odhalit, co z jejich životů udělalo bezvýchodné peklo. Protože peklo tu má všední kontury. A protagonisté nejsou vysloveně ztroskotanci.
Ve svých i česky známých komiksech Essex County a Rváč se autor více věnoval specifikám kanadské periferie, hokeji, domorodé menšině. A také splétal složitější vztahy mezi hrdiny.
Potápěč je jeho nejjednodušší dílo. Zacílené především na Jacka a jeho neschopnost vést normální život. Ta pramení už z dětství, kdy přišel o otce, k němuž vzhlížel, ačkoli to byl alkoholik a snílek. Zcela nové parametry Jackův život ale získá, když prožije až mystický stav během rutinní operace pod hladinou.
Lemire sice napsal a nakreslil celkem prostý příběh, uchopit jej ale není snadné. Vytváří záhadnou časovou smyčku, v níž se proplétají minulost s dneškem a sen se skutečností.
Převážně štětcem a fixou kreslený Potápěč však mysterium nevyužívá k tomu, aby ohromil čtenáře. Je jen východiskem k načrtnutí, jak se z bezvadného a citlivého partnera stává člověk odtržený od reality. A právě komiks je skvělé médium k vytvoření záhadných smyček v realitě.
Lemire to ví a plně jeho možností využívá. Potkává se právě otec se synem? Nebo mladší a starší já? V několika linkách vyvedená kresba a střihy mezi obrázky neumožňují jednoznačnou odpověď.
Potápěč však není žádnou formální hrou s možnostmi komiksového vyprávění. Základem je jemný, na všedních dialozích postavený scénář. Odráží drobné pochyby a strachy, které v partnerském či rodičovském soužití prožil každý.
Lemire s lehkostí přechází od beznaděje k naději, od deprese k nadhledu. Jeho komiksy nejsou úmorné, i v těch nejvážnějších se projevuje drobná potutelnost, které pak naplno pozvedá stavidla, když píše příběhy Thanose, Wolverina či hrdinů své ironické superhrdinské série Černá palice, u nás vydávané Comics Centrem.
Potápěč se z velké části odehrává u vody či pod vodou. Někdy je to jen pobřeží na okraji komiksového panelu, jindy hladina napuštěné vany a nejčastěji samotná vodní masa obklopující hrdinu ze všech stran.
Jack je stále pod tlakem, ten fyzický ale zvládá zdaleka nejlépe. Mnohem hůř se cítí, když hledí na svá holá kolena vyčuhující z vody v koupelně.
Lemire své dílo vystavil na relativně jednoduché metafoře. Ale když s pomocí záhady, která mění Jackovo vnímání reality, vypráví o tom, že těžší je potopit se do vlastního nitra než pod hladinu moře, nikdy nesklouzne k modelovosti.
Naopak ztělesňuje pocity, které občas prožívá každý. A rýsuje tenkou, proto tak bolestivou hranici mezi vnímavým partnerem a mužem na pokraji duševního zhroucení.
V Potápěči se křiví realita a časoprostor způsobem, který nelze rozklíčovat. Tak jako si nelze srovnat do perspektivy optické iluze kreslíře M. C. Eschera.
Lemireovo mistrovství spočívá v tom, že ústřední záhadu, kterou lze připodobnit k podivným jevům v jiných amerických zapadákovech ze seriálů jako Zóna soumraku či Městečko Twin Peaks, nerozvádí do strašidelné hry. Namísto toho nenápadně čtenáři vsugeruje, že podobně neuchopitelnou dynamikou se často řídí i nejvšednější rozhovory doma v kuchyni.
Komiks
Jeff Lemire: Potápěč
(Přeložila Martina Knápková)
Nakladatelství Paseka 2021, 399 korun, 224 stran.
