reklama
 
 

Knižní tipy: Opojné Finsko, Hemingwayovo kouzlo a George

8. 10. 2014 15:20
Foto: Aktuálně.cz
Projděte si zajímavé novinky v knihkupectvích. Nabízíme Kalevalu, severskou detektivku z Rigy, několik románů, knihu pro děti, sborník fantastiky i literaturu faktu.

Knižní tipy - Velký knižní čtvrtek se již pomalu blíží, ale to neznamená, že by nakladatelé neměli několik trumfů v rukávu. Pojďme se tedy společně podívat, co se v poslední době urodilo zajímavého.

Jan Čermák: Kalevala Eliase Lönnrota a Josefa Holečka v moderní kritické perspektivě

Kalevala je nejzralejší plod finského národního obrození, náleží k základním textům světové epiky a nabízí fascinující vhled do světa archaické a žánrově mnohotvárné (ugro)finské lidové slovesnosti.

Začneme jednou z nejkrásnějších knih, na jaké letos na knižních pultech narazíte. A také z nejdůležitějších. Kalevala je, jak se dozvíme hned na úvod v informačně bohaté, a přitom čtivé studii Markéty Hejkalové, branou do Finska. Ohlasy této básnické epické skladby nalézáme nejen v popkultuře, ale především ve finském každodenním životě – ve jménech lidí i institucí.

V Academii nyní vychází luxusně vyvedená podoba tohoto eposu, která textově vychází z prvního a třetího vydání (tedy překladu Josefa Holečka). Dnes již klasický překlad byl doplněn o řadu vysvětlivek, poukázání na drobné nedostatky a místy i doplněn. Společně s řadou dalších doplňkových materiálů, včetně reprodukcí tematických obrazů z Finské národní galerie.

A mimochodem, hned na začátek nás čeká vyznání Johna R. R. Tolkiena: „Bylo to jako objevit sklípek plný lahví úžasného vína jakosti a chuti, jaké jsem dosud neokusil. Naprosto mě opojilo...“ Nechte se tedy opojit také.

Ernest Hemingway: Rajská zahrada

Portrét mladého spisovatele Davida Bournea, jeho manželky a jejich společné přítelkyně… Poněkud netradiční manželství ve třech...

Ernest Hemingway patří k nejznámějším spisovatelům historie a v českých překladech vychází již od 30. let minulého století. Největší impuls však dostal v 60. a 70. letech, kdy se mu věnovala řada špičkových překladatelů (krom jiných i Josef Škvorecký, který se pokoušel o podobný styl a jazyk např. ve svém debutovém románu Zbabělci). V Odeonu se k němu nyní vrací a chystají se vydat jeho zásadní knihy – částečně v klasických, částečně v moderních překladech.

Rajská zahrada je pozdním dílem, které vznikalo plných patnáct let na sklonku autorova života, kdy bojoval s depresemi i těžkým blokem,a poprvé vyšlo až posmrtně. Tato skutečnost dává románu silně melancholické vyznění, ovšem to nakonec není u Hemingwaye nic nového. Stejně jako živost, s níž dokázal popsat okamžiky, v nichž se hraje o vše – smrt, nebo život. A je jedno, zda se jedná o lidi, nebo zvěř.

Jinými slovy: Rajská zahrada možná není nejlepším Hemingwayovým románem, ale je to Hemingway! A navíc nás zavádí do kouzelného kraje Camargue, do města Aigues-Mortes a je to literární procházka jedním slovem kouzelná.

Maria Sempleová: Kde se touláš, Bernadetto!

Nezřízeně vtipná kniha o dívce, která na vlastní pěst pátrá, kam že se to poděla její matka, a nebojí se použít všechny prostředky, včetně: veřejných listin, tajné korespondence její psychiatričky, e-mailů a všeho, co má po ruce...

Bee se vrací domů s výborným vysvědčením, což podle dní znamená jediné: slíbenou rodinnou cestu do Antarktidy. Ovšem je zde jeden zádrhel. Matka trpí agarofobií a se světem už v podstatě neudržuje osobní kontakt. Tak se rozehrává tragikomický příběh jedné rodiny, v níž se genialita nebezpečně přibližuje šílenství...

Kniha Marie Sempleové se pyšní propracovanou strukturou, v níž se vedle sebe objevují nejrůznější typy dokumentů: dopisy, posudky, materiály FBI. Čtení je to vtipné a díky střídání perspektiv a stylů obsahuje celou řadu výborných šrapnelů a změn tempa. Svého čtenáře tak chytí a nepustí.

Fakt, že se kniha dlouhodobě řadí v zahraničí k bestsellerům, je zcela pochopitelný. Stejně jako poznámka v anotaci, že podle autorčiny dcery byl nazván v roce 2007 nový druh létající žáby pouchalka Poppyina. Po světě se toulají všelijaké věci, že?

Solange Bied-Charreton: Enjoy

Typický hrdina dneška: čtyřiadvacetiletý Charles, snaživý nováček ve velké firmě, slibná kariéra – a závislost na sociálních sítích...

Útlý román Enjoy se věnuje fenoménu sociálních sítí a jejich zničujícímu dopadu na vnímání nejen mezilidských vztahů, ale i reálnosti jevů. Ženy jsou zajímavé až na sdílených fotkách, neštěstí skutečnější až díky statusu s mnoha komentáři... hrdina románu tráví svůj čas na sociální síti ShowYou, která má velmi přísná pravidla, za jejichž porušení hrozí smazání profilu. Což se pro mnohé rovná konci světa...

Enjoy je od začátku hodně kousavé čtení, které v mnohém připomíná raného Chucka Palahniuka, než se z něj stal tak nesnesitelný pozérský samožer. Už jen Charlesovy poznámky o starých lidech a způsob, jakým se v jeho podání navazuje vztah, stojí za to. Tahle francouzská knížečka je prostě zábavně kousavá záležitost.

A pokud se vám při jejím čtení vybaví jméno Kip Drordy, bod pro vás. Nezapomeňte to pak poznamenat na své sociální síti...

Jedediah Berry: Příručka pravého detektiva

Jednoho rána se Charles Unwin probudil a naznal, že se z něj sice nestal brouk, ale přece je něco jinak.

Vítejte v Agentuře. Charles Unwin má na starosti spisy význačného detektiva Travise T. Sivarta. Jednou mu však nezazvoní budík, a tak začíná bizarní pátrání, které hrdinu zavede nejen do tajemné hospody U Šlofíka, ale i do záhadného lunaparku. Jedinou nápovědou je přitom bájná Příručka pravého detektiva.

Berry sice nerozehrává detektivní obdobu Stopařova průvodce po Galaxii, ale to jen proto, že není tak satirický, ale prostě hravý. Poznámka New Yorkeru, že jeho román vypadá, jako kdyby Wes Anderson adaptoval Kafku, je výstižná.

Zábavná detektivka, obhajoba snů a představ, přehlídka bizarních nápadů a svérázných postaviček. Neochvějně vyšinutá logika a myšlenkové veleskoky... Příručka pravého detektiva je přesně tou knihou, kvůli které okamžitě začnete uvažovat o dovolené. I kdybyste se právě z jedné vrátili. Protože tohle čtení si musíte, prostě musíte náležitě vychutnat.

Graeme Thomson: George Harrison – Za zamčenými dveřmi

Vynikající obsáhlá a poctivá biografie, která vyšla u příležitosti nedožitých sedmdesátin britské hudební legendy.

George Harrison byl v rámci Beatles jakýmsi otloukánkem, ovšem po jejich rozpadu jasně dokázal, že přehlížet jej by byla chyba. Graeme Thomson sbíral materiál dlouho a poctivě a povedlo se mu stvořit pohlcující obraz hudebníka, který Západu přinesl indickou hudbu, ale také se podílel na produkci slavného filmu Monty Pythonů Život Briana.

Thomson je výborný nejen ve výkladech o myšlenkovém světě svého hrdiny, ale v postřezích k jeho albům či konkrétním písním. Hudba se v jeho příběhu organicky propojuje s politikou i osobním životem. A text sám pochopitelně s bohatstvím doprovodných fotografií, z nichž dýchá proměna jednoho z „brouků“ v muže upřímně meditujícího nejen o svém místě ve světě.

V rámci biografií hudebníků u nás dlouho nevyšlo nic lepšího a kniha by měla být jasnou koupí bez ohledu na to, jaký hudební žánr preferujete...

Klára Smolíková: Vynálezce Alva

Je libo raketobrusle, přenášedlo, létající samočistící maxibubliny nebo robota, který za vás uklidí zahradu? Alva si ví rady se vším.

Klára Smolíková v rychlém sledu publikovala hned několik titulů, v nichž potvrzuje, že na poli povzbuzování zvídavé dětské mysli nemá u nás momentálně konkurenci. Její Vynálezce Alva vychází ze stejnojmenného večerníčku a obsahuje jednak Luďkem Bártou ilustrované povídky, jednak krátké komiksové novinky. A obě složky – textová i obrazová – jsou přesně zacílené na svého čtenáře...

… za kterého ovšem nemají nesvéprávnou bytost, kterou je lepší do patnácti let držet v pokoji a pak pro jistotu seřezat do zásoby, ale skutečně reálné děti, které jsou prostě zvědavé. Na čemž není nic špatného. Rozhodně ne, když se ona zvědavost napne správným směrem.

A rozhodně ne ve chvíli, kdy se ono napnutí pyšní bryskními dialogy, které by se s drobnými úpravami neztratily v mnohem dospělejších žánrech, a když některé zápletky připomínají slavný cyklus Henryho Kuttnera o vynálezci Gallagherovi... Tím nechci říct, že až Alva vyroste, tak bude chlastat jak duha, ale jen tolik, že tahle kniha osloví proti jejich vůli i zatvrzelé cyniky a odpůrce všeho dětského...

Jörg Oberste: „Křížová výprava“ proti Albigenským

Křížová výprava proti Albigenským představuje jeden z prvních příkladů systematického boje křesťanské většiny proti křesťanské herezi, jež ohrožovala středověkou společnost v jejích samotných základech.

Nejnovější příspěvek „černé“ edice nakladatelství Argo Každodenní život se věnuje událostem na počátku 13. století, kdy došlo k masivnímu vojenskému tažení proti tzv. Katarům – nebo také podle jednoho z jejich center Albigenským. Katarské hnutí bylo ohrožením křesťanské církve přímo na domácím dvorku. A jak už to bývá, náboženské motivy zde vedly k nepřehledné změti střetů mocenských zájmů, kdy se morální i ideologická hlediska ohýbala, co to dalo.

Oberste se proto problematice vymezení katarského hnutí věnuje jen v nezbytně nutné míře. Nezkoumá do detailů jeho původ a genezi, jen v nezbytně nutných obrysech, pro pochopení situace, v níž se začíná skutečný příběh jeho knihy. A tím je zánik světa Okcitánie, země, která měla ambice, ale ne štěstí...

Oberste vypráví o zemi trubadúrů, o jejím pocitu výlučnosti, o prostředcích, jimiž byli její páni vmanipulováni do střetu, který nemohli vyhrát a který utopil v krvi město Beziérs i Carcassone a jiná. Komparuje kroniky, všímá si rozdílů i nápadných shod napříč ideologickým spektrem účastníků sporu... a na každé stránce tak znovu a znovu oživuje dávnou tragédii, kterou nakonec nebyli schopni zastavit ani ti, kteří se domnívali, že ji od počátků řídí...

Což je dodnes platné varování.

Michael Brones – Martin Stručovský (edd): Excelsior, gentlemani! Historky z časů páry

Siréna houká, parní stroj duní, ojnice jsou namazány, ručička manometru se nebezpečně chvěje na hranici červeného pole, kotevní lana se napínají a nepoznané obzory čekají.

Nakladatelství Straky na vrbě přichází s další reprezentativní antologií domácí fantastiky. Při její kompilaci spojili síly matador Michael Bronec a editorský novic Martin Stručovský, jinak vedoucí serveru Sarden. Skutečnost, že oba editoři drží palec na tepu domácí fantastiky, je jasně znát nejen na zaměření sborníku, ale i na jeho obsazení.

Nejprve k tématu: Steampunk, pro některé také retrofantastika či fantastika inspirovaná stoletím páry s jeho technologiemi a gentlemany, zažívá v poslední době boom a čeští autoři mu přicházejí na chuť i díky dobré průpravě v podobě výborného cyklu Dobrodruh Leonarda Medka, který obohatil svou povídkou i aktuální antologii (přičemž o teoretické ukotvení tématu se postaral odborník na domácí fantastiku Antonín K. K. Kudláč).

Co se autorské ekipy týče, nalezneme zde krom zmíněného Medka spíše nastupující generaci. Z hlediska jeho předchozí tvorby, inspirované spíše Markétou Lazarovou než viktoriánskou dobou, je hodna pozornosti účast Míly Lince. Své fanoušky si už stihl vychovat i Tomáš Bandžuch a na dobré cestě jsou i Daniel Tuček nebo Jan Žlebek.

Jakkoliv je tedy téma antologie retro, její obsah je z hlediska perspektivy žánru výrazně futurologický.

Henning Mankell: Psi z Rigy

Druhý díl detektivní série nejprodávanějšího švédsky píšícího autora Henninga Mankella zavede komisaře Wallandera do Lotyšska po pádu Sovětského impéria, kde oficiální struktury stále ovládají příznivci bývalého režimu těsně propojení s mafií.

Audio nakladatelství OneHotBook nabídlo v poslední době několik vybraných zážitků všem milovníkům thrillerů a detektivek. Nyní pokračuje v sérii adaptací románů Henninga Mankella o komisaři Kurtu Wallanderovi. Psi z Rigy jsou v pořadí druhou knihou cyklu a zavádí čtenáře do Lotyšska, kde je, slovy dánského prince, něco shnilého.

Mankell jako již tradičně rozehraje zajímavý příběh plný tajemství a jen matně tušených souvislostí (ke švédskému pobřeží připluje člun se dvěma neznámými mrtvými), aby postupně původní zápletku v podstatě vytěsnil a rozehrál jinou... přičemž řešení obou je samozřejmě propojené, ale bohužel také jaksi neuspokojivé...

Což ovšem platí jen v kontextu toho, jak zajímavou partii Mankell prve rozehrál. Zde mu navíc mírně podráží nohy i vyobrazení Rigy, které je přinejlepším „true enough“, rozhodně však ne realistické a v němž deprimovaný a stárnoucí Wallander náhle místy připomíná švédského Jamese Bonda...

Naštěstí je zde ovšem Jiří Vyorálek, který Wallandera prostě umí. Jeho hra se všemi povzdechy, zámlkami a zakašláními, které se v průběhu dialogů i monologů objevují, je příkladná. A oproti vrahům bez tváře je již mnohem lépe zvládnuto i rozlišení jednotlivých hlasů – především ženských. Pokud v prvním případě zvládal Vyorálek v podstatě jen dvě podoby – depresivní wallanderovskou a iritující heliovou vedlejších postav –, tentokrát jsou opravdu druhé hlasy dalšími postavami.

Přestože jsou tedy Psi z Rigy o něco horším románem než předchozí Vrazi bez tváře, jsou o dost lepší audioknihou a přednes řadu jejích chyb s přehledem zahladil. Takže osobně přiznávám, že se třetího dílu v podání Jiřího Vyorálka už nemohu dočkat...

autor: Boris Hokr | 8. 10. 2014 15:20

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama