Ian McEwan své čtenáře ukázkově (zlomyslně) namlsá

Boris Hokr
31. 1. 2014 19:52
Zatím poslední dílo Iana McEwana je částečně špionážní román, částečně milostný příběh, typicky britské středostavovské drama s pravidelným čajem o páté i thrillerem s drtivou pointou.
Ian McEwan
Ian McEwan | Foto:

Recenze - Mladá Serena je dcerou anglikánského biskupa, studentkou matematiky v Cambridgi, nadšenou čtenářkou a fanynkou Solženicyna i milenkou postaršího profesora... Ovšem právě ona poslední role pro ni má překvapivé vyústění – nastoupí totiž k MI5. Zde si prožije svůj díl ústrků od mužů, stále ještě pevnou rukou vládnoucích v sedmdesátých letech minulého století světu tajných služeb, aby se nakonec stala součástí projektu Mlsoun.

Foto: Aktuálně.cz

V jeho rámci se studená válka potkává s uměním (byť ne tak spektakulárně jako v závěru knihy zmíněné eskapádě jistého Iana Fleminga). MI5 chce podpořit vybrané spisovatele s tím „správným“ smýšlením. Samozřejmě tajně, protože je to tajná služba. A to je něco, co Sereně, která se do „svého“ umělce zamiluje, začíná přerůstat přes hlavu.

Zatím poslední dílo Iana McEwana je částečně špionážní román, částečně milostný příběh, typicky britské středostavovské drama s pravidelným čajem o páté, thrillerem s drtivou pointou ... a také literaturou pro literaturu samu. Potenciálně hrozící kočkopes se ovšem věren svému názvu stává především výkladní skříní cukráře McEwana.

Laskavost zavedeným čtenářům

Ona „výkladnost“, perfektní sladěnost a celkově útěšná lákavost je na jednnu stranu hlavní zbraní knihy, na druhou stranu však také důvodem, proč není ve Velké Británii prosta i nespokojených ohlasů. Přeci jen, u McEwana byli čtenáři, především v jeho domovině, kde měli možnost s ním „vyrůstat“ a „stárnout“, zvyklí především na temné, znepokojivé obrazy, patologické jevy, krutost a nemilosrdný mlýnek událostí, nad nimiž postavy ztrácely kontrolu.

Ian McEwan.
Ian McEwan. | Foto: Aktuálně.cz

Taková byla ostatně i dost možná nejhumornější autorova kniha – černá groteska Amsterdam. Kruté bylo i Pokání a nakonec i Solar. O jeho prvních knihách nebo třeba prvním špionážním příběhu (Nevinný, odehrávající se v schizofrenním poválečném Berlíně a nabízejícím problematiku rozřezání lidského těla a následnou úschovu čvachtavých kufrů) ani nemluvě. Serenin příběh je proti tomu selanka.

Ne že by McEwan vyměkl. Jen si místo staromódního šmelcování postav a ždímání čtenářových emocí dopřál trochu stejně staromódního kopání do vlastních uměleckých řad, sebe samého a právě těch očekávání, které jeho nový román nenaplnil. Ostatně mile staromódní a přitom manipulativní jsou i úvodní věty, spočívající v představení hlavní hrdinky a jejím stručném zhodnocení toho, co bude náplní knihy.

Ta pak postupuje pěkně chronologicky a důsledně. Serenin poklidný život v zapadákově, její protloukání se studii a kratičká „kariéra“ publicistky, milostný románek, nástup do práce... McEwen si zde hraje a natahuje i překrucuje čtenářovo libido.

My přeci víme, že se nám má dostat příběhu o záhubě minimálně dvou lidí. Vždyť nám to hrdinka sama řekla! My víme, kdo je autorem! A jsou tu ty náznaky sledování! Podivné zádrhely v práci, tajemství v životech lidí v Serenině okolí a houtnoucí atmoféra ekonomického i morálního úpadku britské společnosti.

Jenže místo toho, aby se šláplo na pedál, román pravidelně a rozmarně uhýbá k líčení pikniků jak ze sentimentálních pastišů na Jane Austenovou či k mládežnickému hýření... A když už se zdá, že na scénu přichází Serenin vysněný projekt, spisovatel Tom Haley, musíme se nejprve smířit s převyprávěním (respektive se Sereniným výkladem) jeho povídek, které jsou jaksi mnohem víc McEwanovské než vše, co jsme zatím z Mlsouna objevili!

Inu, jsme na skřipci a můžeme si vybírat, odkud přijde ona konečná rána. A přesto bude nečekaná, i když dokonale logická. Je to přesně ten typ pointy, u které se používá fráze, že bylo přímo slyšet, jak do sebe vše zaklaplo. Jen se tentokrát nebudeme děsit, ale budeme se smát oné osudovosti.

Ano, pořád je to tragické a smutné, ale také, panebože, tak zábavné a tak sedmdesátkové, absurdní, tak britské a tak... od autora zlomyslné.

Středostavovská britskost jako vkusná zbraň

Podobných zlomyslností je v knize celá řada. Ony povídky jsou opravdu jako vystřižené z McEwenových raných próz, Haley s ním sdílí některé skutečnosti (univerzitu, vydavatele etc.), objeví se narážky na slavné literáty tehdejší i novější, depresivně se zde prohlásí, že povídky nikdo nečte a nakladatelé je vydávají jen proto, aby udělali radost svým zlatá vajíčka snášejícím kohoutkům a slepičkám. A někde v pozadí se rozjíždí ambicózní a nabubřelá Booker Prize.

Ian McEwan
Ian McEwan | Foto:

A krátký román, kterým Haley prorazí a za nějž získá (fiktivní) cenu Jane Austenové? Dnešnímu čtenáři přijde jako první na mysl McCarthyho Cesta. Ovšem na druhý pohled zjistíme, že se jedná o rozvinutí povídky Two fragments z knihy, za kterou mladý McEwan dostal (skutečnou) cenu Somerseta Maughama.

A všechny ty postřehy o umění, skutečném a kýči, o opravdovosti, autenticitě, formálním mistrovství... No, stejně nakonec nic neobstojí před děsivou schopností lidské mysli obelhat sama sebe a nepochopit skutečnost.

Šálení našich předsudků a „jistojistých“ pravd je McEwenovým tradičním motivem a Serena se v něm doslova topí. A na mnoha místech je schopna si to uvědomit... aby plynule nahradila jedno šálení druhým (její milostné vztahy, návštěva u rodičů, pomoc Tomovi s povídkou). Skrze její osobní šalby se čtenář dostává i ke klamům tehdejší britské společnosti. Respektive k tomu, jak se tyto klamy rozpadaly.

Serena totiž žije v troskách impéria, které se potácí na kraji ekonomického krachu, ale stále se chová se stejnou noblesou jako v době, kdy vládlo světu, jenže ona noblesa už je spíše hraná, pokřivená a stižená senilitou. A vlastně strašně maloměšťácká. Jsme v Británii, v níž vládne „sebemrskačská nálada“ (což vzhledem k současné situaci dělá z románu působivou politickou satiru nejen v retro stylu) a společnost nabízí nejrůznější opium „davům stádně smýšlejícíh lidí toužících vyjádřit svou individualitu“.

Serena není jiná. Čte sice ty správné noviny a chápe zlolajnost komunismu, ale nejvíc si užívá své chlapy, své sny a nákupy všech těch sušenek a halenek, objevování Ameriky v „italské“ kuchyni. Vůbec se chová jako všichni ti, co dnes běhají do M&S pro „nejvíc sexy potraviny“ (jak se dočteme na internetu), které si pak neohrabaně přidržují narvané v jedovatě zelených (ale značkových) igelitkách v tramvajích...

Číst o tom je zábavné a chytlavé. Pro mlsné jazýčky McEwenových čtenářů je Mlsoun skvělým pohlazením. S příjemně hořkou dohrou, protože není problém najít se v těch dokonale vzájemně i sebou samými oklamaných lidech a jejich naschválech, které již dívno žijí vlastním životem. McEwen se může jen smát. Nakonec byl dost krutý i bez krve.

Ian Mc Ewan: Mlsoun. Překlad: Ladislav Šenkyřík. Odeon, 2013.

 

Právě se děje

před 19 minutami

Kosovo se obává vyloučení z play off o postup na fotbalové Euro

Fotbalové reprezentaci Kosova hrozí kvůli zásahům politiků do fungování tamního fotbalového svazu vyloučení z play off o postup na mistrovství Evropy v příštím roce. Jak s odvoláním na severomakedonský server Infosport.mk uvedla balkánská média, UEFA i Mezinárodní fotbalová federace FIFA s nelibostí sledují zasahování prištinských vládních míst do fungování fotbalového svazu, zejména nedávný pokus dosáhnout odvolání jeho šéfa Agima Ademiho.

Kosovu tak podle webu reálně hrozí dvou- až pětiletý distanc z mezinárodních soutěží, což by ovlivnilo také play off o poslední volná místa na evropském šampionátu v příštím roce. Kosovská reprezentace se má na konci března utkat nejprve se Severní Makedonií a v případě výhry pak o postup na ME s vítězem zápasu Gruzie - Bělorusko.

Pokud by ale bylo Kosovo suspendováno, půjde do finále play off skupiny D podle médií rovnou severomakedonský tým.

Zdroj: ČTK
před 34 minutami

V Madridu začal pochod za klima, v jeho čele jdou indiáni a Greta Thunbergová

V Madridu začal Pochod za klima, který má připomenout naléhavost boje za ochranu ovzduší. Koná se v souvislosti konferencí OSN o změnách klimatu (COP25), která ve španělské metropoli začala v pondělí. V čele pochodu jdou jihoameričtí indiáni a účastní se ho i mladá švédská aktivistka Greta Thunbergová.

Organizátoři očekávají desítky tisíc účastníků, uvedl deník La Vanguardia. Už v začátku pochodu, který se vydal od madridského nádraží Atocha přes centrum španělské metropole, začali lidé volat mimo jiné "Není žádná planeta B" či "Klimatickou spravedlnost, teď". Podle deníku El País je kromě španělštiny v davu slyšet také portugalština.

Lidé nesou transparenty vyzývající k omezení emisí skleníkových plynů a okamžitým činům v boji proti globálnímu oteplování. Některé transparenty, například s nápisem Konzum Tě zkonzumuje, rozdávali mladí lidé před začátkem pochodu těm, kdo přišli s prázdnýma rukama.

Zdroj: ČTK
Další zprávy