Recenze - První vydání slavného komiksu Muriel a andělé (Comet, 1991) disponovalo předmluvou samotného Káji Saudka – minulého i budoucího krále Artuše českého komiksu. Ona předmluva byla nazvána Podivnou pohádkou a uvozena zvoláním „Ó poklade navždy ztracený a tolikrát oplakávaný! Vrať se! Vrať se!“ Krásná Muriel se tehdy vrátila, jako mnohokrát, když bylo českému komiksu (s trochou nadsázky) nejhůř.
A nyní se vrací opět. Ponechme přitom stranou technické parametry nového vydání – už vzhledem ke kvalitě tehdejšího tisku nelze nynější počin pochválit dostatečně. A nepokusíme se ani o běžnou recenzi, protože Muriel a andělé je takto... nezrecenzovatelná. Pokud bychom hodnotili v procentech, má svých sto jistých a ani nám nemusí pohrdlivě nadat do hnusných tvorů kritických.
První Muriel je totiž Pánem prstenů českého komiksu, jeho nejzářivější hvězdou. Ano, sám Kája Saudek posléze nabídl ještě dokonalejší, náročnější díla, ale Muriel je prostě Muriel. A my se můžeme jen kořit a kochat. A uctivě popsat jeden fenomén.
Síle dějin a lásky nelze vzdorovat!
Murielin příběh obsahuje: Lásku! Intriky! Vojenské štváče! Pomalu se blížící kočičí růžové jazýčky! Cesty časem! Delfíny! Sportovní vozy! Nahé ženy! Nahé muže! Volnou lásku! Ego Army! Big beat! Zbraně! Cigára! Bradavky a ženské křivky stokrát a jinak! A mnoho dalšího! To vše v režii nadšeného génia Saudka a s přispěním předpisy nespoutaného scenáristy Macourka.
Muriel a andělé je v mnoha ohledech zosobnění naivismu. Ale také hájemstvím ironických štulců režimu. Ve světě budoucnosti sice vládne pospolitost, láska a mír, ale zdrojem je lídr big beatové skupiny a hipík (nikoliv Pepík) Mike Richardson, což by soudruzi asi tedy radost neměli.
Předně je třeba si ale uvědomit, že Kája Saudek – a jeho Muriel – není jen komiks, jakkoliv geniální. Je to ztělesnění snů jedné epochy. Kdo před několika lety navštívil výstavu v pražské Rytířské ulici Kája Saudek & 60's, mohl obdivovat propojení Saudkových kreseb s nejrůznějšími médii od časopisů po reklamu, a pochopitelně množství témat a motivů, především těch podvratně západních.
Byla to doba – v naší historii jediná – kdy mohl být komiks skutečnou hvězdou, médiem formujícím společnost. Ostatně právě tehdejší díla, případně tehdy začínajích autorů dodnes plní roli iniciačních vzorů mladších generací komiksových tvůrců. Saudek v tomto ohledu pochopitelně hraje prim.
V pozdějších letech sice nemohl ani zdaleka svobodně tvořit (a hlavně publikovat) tak, jak by si on i jeho fanoušci přáli, ale přesto se stal pro několik nejen komiksových generací nedostižným vzorem, mistrem, svého druhu svatým. Spisovatelé jako Jiří W. Procházka vzpomínají, jak se seznámili s jeho kresbami, „totálním undergroundem“, jak je napodobovali a toužili, aby někdy Mistr namaloval něco pro ně (Procházkovi se přání mimochodem po letech splnilo).
Co se týče tohoto vlivu, Saudek nesnese srovnání s žádným jiným českým umělcem. Stejně jako nesnese srovnání Muriel aka Olinka Schoberová (již sezdal s komiksem již ve slavném filmu Kdo chce zabít Jessie) coby největší český sexsymbol. Abych citoval Jarmilu Křenkovou a její text o komiksu Muriel a oranžová smrt, Olga Schoberová je: „Artefakt sám o sobě. Holčičky by ji chtěly mít v pokojíčku, chlapečci v poutech a všichni v posteli.“
Všechny tváře vizionáře
Jak už bylo řečeno, Muriel a andělé byla samotným Saudkem hned několikrát překonána v bravuře, s níž si její autor podmanil komiksové médium. Už zde ale nalezneme všechny jeho trademarky, ale oproti třeba komiksům Muriel a oranžová smrt nebo Lips Tulian jimi nejsme tolik zahlceni.
Saudek, který se později vyžíval v zaplňování všech plánů svých kreseb a vršení detailů, je zde ještě velmi střídmý. Přesto si můžeme spokojeně odškrtávat jednu položku za druhou – a právě díky jejich umírněnosti v ryzí podobě.
Hříčky s postavami založenými na skutečných předobrazech? Samozřejmě, krom Muriel-Schoberové především hlavní padouch generál Ian Xeron s tváří Saudkova bratra-dvojčete Jana. Drobné vtípky v nadpisech, takřka na periferii naší pozornosti? Ano, Miss War II, Ego Army a v knihovně lékařské kliniky nesmí chybět odborné knihy s titulky jako Nožířství, Humus, několikadílné kompendium Deflorace a pochopitelně Dikobraz...
Několik plánů v obraze? Jistě, když Muriel se svým sportovním vozem uvízne v dopravní zácpě, přímo před ní vidíme pouličního malíře, který ji zpodobní – a tak v popředí máme její nádherný ánfas a v pozadí rozkošně sošný profil.
A pozornost na sebe samozřejmě strhává i samotný formát. Nezvyklý čtvercový půdorys zdařile simuluje širokoúhlý film. Ne nadarmo udělí Saudek druhému dobrodružství Muriel podtitul „celovečerní komiks“. Obě Muriel jsou odklonem od tradiční orientace komiksů na výšku. Stejně tak Saudek nedbá na tradiční rámování.
Nejen že si dělí stránku, jak se mu zachce, ale přímo ohraničení jednotlivých obrazů deformuje (často pak má taková deformace i výpovědní hodnotu případně ilustruje některé zvukomalebná slova použitá v textu), on často rámce přímo ignoruje, smazává, nechává postavy vystupovat před ně a Lloyd Kaufman by nepochybně řekl, že je to takový hezký Comics of the 3D Mind.
Naprosto zásadní ovšem je, že Muriel a andělé jsou čistou rozkoší. Rozkoší z kresby, vyprávění, vtipkování, obdivu k ženám a fantazii. Svobodu snům především! Českému komiksu se nevrací jen jeho nejslavnější komiks, s Muriel se vrací i jeho mládí a nadšení; stále svěží a sexy.
Kája Saudek se tak dočkal odpovědi na svou otázku z již zmíněné předmluvy ke cometovskému vydání, kde napsal: „Poznával jsem znovu tváře kamarádů a dávných přátel, už zcela zapomenutých a teď znovu vzpomínaných... Platilo by tohle všechno ještě dnes, v době videí, žádných idejí a inflace všeho?“
Platilo, ty hnusný světe, jistěže platilo.
Kája Saudek, Miloš Macourek: Muriel a andělé. Nakladatelství Plus, Praha, 2013.
