Básník Wernisch už má všechny ceny. Na podzim jako jeden z mála Čechů dostane tu Kafkovu

ČTK ČTK
22. 5. 2018 12:23
Básník Ivan Wernisch, který vloni oslavil pětasedmdesátiny, už získal Státní cenu za literaturu i Literu za nakladatelský čin. Letos k nim přidá Cenu Franze Kafky.
Ivan Wernisch se za normalizace stal zakázaným autorem a vystřídal mnoho zaměstnání.
Ivan Wernisch se za normalizace stal zakázaným autorem a vystřídal mnoho zaměstnání. | Foto: ČTK

Laureátem mezinárodní Ceny Franze Kafky se letos stane český básník Ivan Wernisch. Rozhodla o tom mezinárodní porota. Ocenění bude tradičně předáno koncem října v Praze.

Od roku 2001 cenu uděluje kafkovská společnost. Cílem je připomenout výjimečnou literární tvorbu současného autora, jehož dílo oslovuje čtenáře bez ohledu na původ, národnost a kulturu - tak jako dílo Franze Kafky.

Pětasedmdesátiletý básník, spisovatel, novinář a překladatel Wernisch je pátým Čechem, který jedinou mezinárodní literární cenu udílenou v Česku dostal. Před ním se laureáty stali Ivan Klíma, Arnošt Lustig, Václav Havel a Daniela Hodrová.

K zahraničním autorům, kteří Kafkovu cenu obdrželi, patří Philip Roth, Elfriede Jelineková, Harold Pinter, Haruki Murakami či Peter Handke. Loni ji v Praze převzala kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová.

Ivan Wernisch se narodil v Praze, vyrůstal v rodině úředníka německé národnosti. Studoval vyšší průmyslovou keramickou školu v Karlových Varech a krátce působil jako keramický výtvarník. Už během studií začal publikovat básně v časopisech Host do domu a Tvář.

Za normalizace se stal zakázaným autorem a vystřídal mnoho zaměstnání - byl mimo jiné tesařem, uklízečem na petřínské hvězdárně, dělníkem na stavbě metra či strážným a nočním hlídačem.

Jeho díla až do roku 1989 vycházela takřka výhradně v samizdatu nebo v zahraničí. Po revoluci byl Wernisch redaktorem Literárních novin, poté pracoval v pražském antikvariátu Ztichlá klika. Před šesti lety obdržel Státní cenu za literaturu.

"Ivan Wernisch je setrvale přítomen v české literatuře, v posledním desetiletí i jako pozoruhodný editor. Přitom sám stojí jakoby na okraji, sám zpochybňuje, co je to poezie, jaké jsou její kánony, připomněl pozapomenutá jména české literatury, sám zpochybňuje svoji tvorbu tím, že neustále zkouší něco nového," konstatoval tehdy předseda poroty Josef Chuchma.

Wernischova poezie je typická svojí snovostí - autor do veršů promítá zlomky skutečnosti, které působí jako snový záznam. Často užívá neologismů, postupně působí existencialisticky.

Podle kritiků jeho poezii charakterizuje jistá nezavršenost, nejistota, nespolehlivost, básník si často nasazuje masky - hravou, tesknou, mystifikující, zemitou, uctivou či posměšnou.

Povahově je mu blízká černá groteska a absurdita, ale také "skepticismus a esteticky pokleslý šantán křížený s pražskou vampyrologií".

Wernisch je jedním z hlavních představitelů literární generace 60. let, což platí od jeho prvotiny, útlé sbírky wolkerovsky laděných veršů Kam letí nebe z roku 1961.

Pro další sbírky Zimohrádek, Dutý břeh či Loutky je příznačné opojení obrazností, fantaskní představy či princip opakování slov a slovních spojení.

V samizdatu a strojopisných opisech za normalizace kolovaly Wernischovy sbírky jako Král neviňátek, Žil, nebyl, Blbecká poezie, Prasinec, Zahnáni do ráje, Frc, Překlady a překrady.

Mezi autorova porevoluční díla patří Pekařova noční nůše, Doupě latinářů, Hlava na stole nebo čtyři roky staré Na břehu. Od poloviny minulé dekády rovněž Wernisch vydal několik knih se spoluautory jako Michal Šanda, Milan Ohnisko či Petr Hruška.

Kromě básnických sbírek uspořádal mnoho antologií, například Píseň o nosu z roku 2005 nebo Kdo to čte, je prase z roku 2008.

Undergroundová skupina The Plastic People of the Universe hrála Wernischovy texty zhudebněné Milanem Hlavsou, jeho verše do hudební podoby převedl Mikoláš Chadima.

Pro rozhlas Wernisch od poloviny 70. let připravil téměř 600 pořadů překladové poezie. Kromě skutečných překladů Ingeborg Bachmannové, Johanna Wolfganga Goetheho či Johanna Christiana Friedricha Hölderlina v rámci rozsáhlé mystifikace přisuzoval své vlastní verše básníkům existujícím - Jeanu Cocteauovi, Konstantinu Christomanosovi - i těm fiktivním (Hans Gruber, staroegyptské milostné básně, smyšlení čínští, perští a afričtí básníci).

Vzhledem k tomu, že nerozlišoval mezi překladem a původní tvorbou a považoval překlad za společný majetek autora předlohy a překladatele, přičemž si někdy cizí text zcela přisvojil, mohla být hranice mezi překladem, parafrází a napodobeninou nepostřehnutelná.

Wernisch též překládá z němčiny, francouzštiny, italštiny, vlámštiny, ruštiny a latiny. Jeho knihy vyšly v překladech v Německu, Itálii, Francii, Polsku, Bosně a Hercegovině, na Ukrajině a v USA.

 

Právě se děje

Další zprávy