Na závěr letošního programu, kde opět v plně vyprodaných sálech vystoupily světové soubory z Antverp, Německa či Neapole spolu s domácími kapacitami, zvolila dramaturgie Letních slavností staré hudby návrat ke starší a osvědčené inscenaci opery Acis a Galatea od Georga Friedricha Händela.
Po boku českých pěvců a orchestru dobových nástrojů Collegium Marianum vedeného Janou Semerádovou v ní účinkoval divadelní soubor Buchty a loutky. Zdařilou inscenaci pro malé i velké režíroval Vít Brukner.
V baroku oblíbený svět iluzí se divákovi otevírá hned na začátku, kdy na jevišti divadla stojí další, loutkové divadélko. V něm se pohybují malé dřevěné loutky a pak sem vstupují pěvci. Protože jsou vidět jen od pasu nahoru, musí si vystačit s mimikou a gesty rukou.
Protagonisté občas vykročí z role v antické pastorální idyle, aby děj glosovali z pohledu barokních charakterů. Další časová rovina už je ta současná - spolu s děním na scéně může publikum sledovat hráče na velkou basovou loutnu teorbu, který se patrně už nevešel ke kolegům do malého orchestřiště Divadla ABC.
Nesložitý děj Händelovy opery, autorovy první na anglický text, konkrétně na námět z Ovidiových Proměn, lze shrnout do několika vět. Pastýř Acis miluje nymfu Galateu. Ta cit opětuje, krásnou nymfu však chce pro sebe získat obr Polyfemos a Acise zabije. Nymfa promění tělo svého milého ve fontánu a daruje mu tím nesmrtelnost.
Důvodem obrovské popularity, které se dílu dostalo hned po premiéře v roce 1718, byla vedle tehdy žádaného pastorálního motivu hlavně hudba geniálního barokního "hitmakera" Händela, jenž svůj německý fundament kultivoval v Itálii a poté přenesl do Anglie.
Ve sborech, duetech a áriích poznáváme tvůrce oratoria Mesiáš a dalších dodnes vyhledávaných partitur. Händel, jinak též zkušený operní dramaturg, měl navíc k dispozici prvotřídní pěvce, jimž mohl virtuózní party komponovat na tělo.
Vystačil si s pěticí zpěváků - třemi tenory, sopránem a barytonem. Jak je v interpretaci hudby daného období zvykem, také toto úterý v Praze sólisté zároveň zastali party sborové. Titulní Galateu obdařila Helena Hozová půvabem a naivní líbezností. Sošností a ušlechtilostí vynikal Acis Vojtěcha Semeráda. "Záporák" Polyfemos nabídl Romanu Hozovi možnost předvést kromě pěveckých i herecké schopnosti. V obsazení dále figurovali Ondřej Holub a Tomáš Lajktep.
Jak v sólových číslech, tak ve vydařených a plně znějících sborech předvedli všichni účinkující, že styl barokní opery zvládají s jistotou a hravostí. S gustem přistoupili na režijní pojetí pracující s nadsázkou a ironií, která však předlohu neshazuje.
Nadšené odezvy se dočkaly četné scénické vtípky, zejména když se barokní paruka promění v chundelatou ovečku z Acisova stáda. Zdařilou pointou bylo vystoupení obří marionety jednookého obra Polyfema, která rázem dala všemu na jevišti další měřítko - z lidí se náhle staly loutky.
Oči zaměstnávající podívaná by neměla být důvodem pominout orchestr, diskrétně ukrytý pod pódiem. I jeho party vybavil autor hudby náročnými místy a zvukomalebností. Například ve vstupní árii Galatey, kde flétna až naturalisticky napodobuje cvrlikání ptáků, se blýskla umělecká vedoucí Collegia Mariana Jana Semerádová.
Představením pořadatelé uctili památku sopranistky Patricie Burda Janečkové, jejíž život vloni v pouhých 25 letech ukončila rakovina. Právě ona byla první nymfou Galateou v této inscenaci. Záznam představení z roku 2017 s Janečkovou v hlavní roli je dostupný na webu České televize.
