Australská zpěvačka prorazila v roce 1988, kdy jí bylo 19 let, s písní I Should Be So Lucky. Její skladatelský tým přitom zapomněl, že mladá hudebnice má přiletět do Londýna, takže skladbu spíchli za 40 minut, zatímco ona čekala před studiem. Za další hodinu se naučila slova, nazpívala všechny party a bylo hotovo.
Ke svému prvnímu mezinárodnímu hitu, který z velké části nasměroval její kariéru, měla rozporuplný vztah. Ze studia odcházela rozčílená a vyčerpaná. Netušila, jak zní výsledek, a štvalo ji, že každou frázi musí nahrávat zvlášť. Po úspěchu si píseň zamilovala, brzy jí ale měla po krk, často se za ni styděla.
Cestu k osudovému hitu jí pomohl najít krajan Nick Cave. Když v polovině 90. let minulého století plánoval vystoupení v londýnské Royal Albert Hall na dnes již zapomenutém devítihodinovém básnickém maratonu, požádal Kylie Minogue, aby text I Should Be So Lucky odrecitovala bez hudby, s kamennou tváří. Zkoušela se z toho všemožně vyvlíknout, nakonec ji umluvil.
"Vzala jsem si tepláky a volné tričko, ostříhala si vlasy, oblékla se jako kluk. Dělala jsem všechno, abych změnila směr své kariéry. Chtěla jsem vymazat vše, co mě do té doby proslavilo," vzpomínala loni pro deník Sydney Morning Herald na dobu, kdy vydala experimentálně laděnou nahrávku Impossible Princess. Když pak ale na pódiu odříkala veskrze banální text o dívce, která by měla být šťastná se svým milým, avšak není, došlo jí, že sama před sebou neuteče. "Pak ke mně přišel Nick Cave a říká: ‚Kylie, ty musíš dělal pop!‘"
Až tehdy přijala I Should Be So Lucky coby důležitý moment svého života, od nějž se mohla odrazit. A radou Nick Cavea, s nímž předtím slavně zpívala duet Where The Wild Roses Grow, se řídí také na novém albu Tension. Dokazuje jím, že pop-music rozumí jako málokdo. Novinka představuje koncentrát radosti, lehkovážnosti i sex-appealu, tedy vlastností, jež vrcholný pop v posledních letech citelně postrádal.
Novinku v květnu předznamenalo Padam Padam, nejúspěšnější singl nyní pětapadesátileté zpěvačky minimálně za poslední dekádu, respektive od doby, kdy se popularita začala měřit počtem přehrání na streamovacích službách jako Spotify nebo Apple Music. Píseň začíná rozpitými syntezátory a hlasem silně zkresleným studiovými efekty, do nějž se brzy rozezní horečnatý beat znějící povědomě i vzdáleně.
V nedávném rozhovoru pro BBC přiznala Kylie Minogue, že netuší, co padam znamená. Podle autorů songu Iny Wroldsen z Norska a Angličana Petera Rycrofta jde o zvukomalebné označení tlukotu srdce a částečně také o poctu šansonu Padam, padam, jejž v roce 1951 zpívala Édith Piaf.
Kylie Minogue zde zopakovala trik, který nevědomky použila při nahrávání I Should Be So Lucky. Tehdy poprvé přetavila smutný song v radostný popový klenot. Zatímco "padam" v podání francouzské šansoniérky zastupovalo rytmus zlomeného srdce, jež tluče arytmicky pokaždé, když zas a znovu podlehne nástrahám lásky, v podání Kylie Minogue srdce pulzuje extatickým tancem a oslavou života.
Hymna LGBTQ+
Padam ale samozřejmě může znamenat, cokoliv si posluchač zamane. V angličtině není jasné, zda jde o podstatné jméno, nebo sloveso. Lidé si ho vyložili ve stylu popěvku "la la la" a do hitparád singl protlačili uživatelé sociální sítě TikTok, když na jeho úryvky natáčeli několikavteřinové tance a scénky.
Vedle toho se Padam Padam stalo neoficiální hymnou LGBTQ+ osob. V průběhu léta znělo na několika pochodech hrdosti, princ William a princezna Catherine za jeho doprovodu oznámili svou účast na akci London Pride. Viceprezidentka Spojených států amerických Kamala Harris na Instagramu zveřejnila video, jak na Padam Padam tančí během obdobné akce na newyorském Manhattanu.
Jde o důsledek dlouhodobého recipročního vztahu mezi Kylie Minogue a queer komunitou. Jeho počátek lze vystopovat opět až k I Should Be So Lucky. Energický singl o nenaplněné lásce, která se přitom zdá samozřejmá, koncem 80. let rezonoval také mezi australskými gayi.
"Nemám nijak složité fantazie / Sním o tobě od rána do večera," zpívali mladí gayové a lesby v době, kdy většinovou společnost děsil nástup nemoci AIDS zvýrazněný politiky i médii. Hudba Kylie Minogue se stala melancholickým soundtrackem vyloučené komunity, při jehož poslechu šlo oslavovat život.
Přestože Kylie Minogue se v nejvyšších patrech showbyznysu drží přes 35 let, celou dobu si udržuje auru autenticity. Publikum ji nebere jako celebritu odtrženou od reality. Vděčí za to pokoře, která je patrná také v interview. Vybudovala si obraz bytostné profesionálky, jež si prožila své.
V roce 2005 jí byla diagnostikována rakovina prsu, kvůli níž musela zrušit očekávané vystoupení na britském festivalu Glastonbury. Nemoc přemohla, show ale vynahradila až v roce 2019. Její tehdejší koncert, kde se jako neoznámený host objevil Nick Cave, překonal rekord ve sledovanosti, přestože nebyla hlavní hvězdou akce a prostor dostala "jen" v neděli odpoledne.
Pandemii střídá padamie
Podle hudební novinářky Laury Snapes z deníku Guardian letos Kylie Minogue nahradila pandemii "padamií", když rozverným a zároveň sebevědomým singlem vrátila do hitparád frivolnost a lehkovážnost. Necelý týden po jeho vydání je zřejmé, že podobný efekt může mít celé album Tension.
Předchozí dvě nahrávky svazoval žánrový koncept. Na pět let starém Golden tepal taneční beat v kulisách country, následující Disco odpovědělo na renesanci taneční hudby 80. let minulého století.
Návrat této éry bublal pod povrchem už déle, za pandemie covidu-19 ale nasvícený parket připomněl posluchačům svět, kdy nebylo nutné trávit většinu času v domácí izolaci.
Étos "osmdesátek" vrátili do hitparád zpěvačka Dua Lipa nebo kanadský The Weeknd. Kylie Minogue působila, jako by ji producenti nechali na vlnu jen naskočit. Při následování trendu přišla o spontaneitu a částečně také o vlastní výraz.
Názvu navzdory aktuální Tension hraje nebývalou volností. Jako by všechen tlak opadl a svět se zase mohl nadechnout. "Říkej mi Kylie / nikoho nenapodobuju / jsem skvělá jako sorbet," zpívá v refrénu titulního songu Tension. "Jsem tvůj útěk, tvoje dovolená / rozpálená jako chilli," pokračuje.
Bez předstírání
Možná za tu lehkost může i návrat do rodné země: předloni po dvou dekádách bez pozornosti médií přesídlila z Londýna do rodného Melbourne. Chyběla jí rodina, musela si připomenout, jak vypadá život v Austrálii. "Například nutnost mít u sebe neustále repelent proti hmyzu, nebo jak pohodoví tady umíme být," komentuje to pro Sydney Morning Herald.
Album se původně mělo jmenovat podle písně Vegas High odkazující na sérii koncertů, které ji od listopadu do května příštího roku čekají v americkém městě plném fontán a kasin vybudovaném uprostřed pouště. V sále pro zhruba tisíc lidí chystá komorní show. Samotná skladba Vegas High vyznívá spíš tuctově, na albu ale představuje výjimku.
Ve výsledku těch 35 minut působí jako nekončící večírek mezi barem, koktejlovými stoly a parketem. Tepající hudba jako by konzervovala čas a příjemné momenty.
Hodnocení nahrávky zkusila zpěvačka sama předpovědět písní nazvanou 10 Out of 10. "Deset z deseti / tělo, deset / dotyk, deset / energie, deset," opakuje v refrénu.
Největší kouzlo alba spočívá v tom, že Kylie Minogue se s pomocí producentů daří znít přirozeně, nenuceně. "Nedávno mi bylo 55 let. Jsem na špici hitparády. Přežila jsem děsivý zápas s rakovinou. Byla bych blázen, kdybych předstírala, že jsem jen o den mladší," odpovídá v rozhovoru pro nedělník Observer všem, kdo mají pocit, že taková slova už se po padesátce nezpívají.
Album
Kylie Minogue: Tension
Darenote Records 2023
