Fikce se tu potkává s realitou, neboť se odehrává v roce 2012 a Weeknd, vlastním jménem Abel Tesfaye, ztvárňuje sám sebe v této době - čerstvě objeveného hitmakera, který má pocit, že mu svět leží u nohou a může si dělat, co se mu zlíbí.
Na aktuální, právě vydané čtvrté studiové desce After Hours je v centru pozornosti už úplně jiný The Weeknd - popová stálice a čerstvý třicátník, účtující s rozmařilým životem a zoufale hledající záchytný bod v chaosu, který způsobil.
Čtrnáct písní nové desky zachycuje sebereflexi a pokání bývalého zhýralce, kterého opustila dívka a on se snaží vyrovnat s novou situací. Album, které vyšlo uplynulý pátek, Weeknd naživo představí 1. listopadu v pražské O2 areně.
O rozchodu už třicetiletý Kanaďan zpíval na předloňském EP jménem My Dear Melancholy, jehož temné minimalistické písně plné sebelítosti média interpretovala jako zpověď o krachu vztahu se zpěvačkou Selenou Gomez. Aktuální album After Hours podobně vděčný příběh nemá: čerstvě zlomené srdce tady nahrazuje fáze sebezpytu, která přichází delší dobu po rozchodu.
After Hours je termín pro pozdní hodiny po zavírací době - což v barech bývá ideální čas k rozjímání nad životem, kdy jsme ochotní přiznat věci, které předtím pečlivě zametáme pod koberec vědomí. "Bez tebe nemůžu spát, ulehči moji insomnii, mluv se mnou, bez tebe nemůžu dýchat", zpívá Weeknd v titulní písni o své "nejtemnější hodince" a na pozadí temných syntezátorů se propadá do beznaděje.
Zlověstná vize
Retrofuturistické postupy žánru synthwave, který je posedlý zvukem historických syntezátorů či soundtracky ke starým počítačovým hrám, se posledních pár let šíří hlavně alternativní scénou a do mainstreamu pronikly díky hudbě k seriálu Stranger Things.
Weeknd je první popovou hvězdou, která se této estetiky pokusila využít - vloni v listopadu vydané singly Heartless a Blinding Lights fúzují vřelé, zároveň trochu zlověstné zvuky syntezátorů s módním trapem či disco beatem a nezní jako nic, co se momentálně objevuje v hitparádách. Totéž platí o celé nové desce.
Když ji Weeknd zkraje března propagoval vystoupením v televizní show Saturday Night Live - byl to mimochodem poslední díl předtím, než natáčení zastavila epidemie koronaviru -, stál mu za zády u kláves při provedení skladby Scared to Live americký hudebník Daniel Lopatin alias Oneohtrix Point Never, důležitá postava současné experimentální elektroniky. S ním se Weeknd seznámil díky filmu Drahokam a následně ho pozval do studia, kde vznikalo album After Hours. Lopatinovy kosmické syntezátory zní jen ve třech skladbách, ale mají výrazný vliv na ponurou náladu celku.
Na After Hours se Oneohtrix Point Never trochu nepravděpodobně potkává ještě s atlantským producentem řečeným Metro Boomin, který udává nové trendy v rapu, a také se švédským popovým hitmakerem Maxem Martinem, jenž spolupracoval třeba s Britney Spears nebo Taylor Swift.
Do Weekndova týmu se po letech rovněž vrátil producent Illangelo, který se zpěvákem v letech 2011 až 2012 natočil průlomovou "trilogii" mixtapů šířených po internetu. Je to trochu bizarní tým, pracuje ale pod jednotnou vizí, což předchozí Weekndovy studiové desky postrádaly.
Odvrácená strana dekadence
Nová píseň Escape from LA je pojmenovaná po slavném postapokalyptickém filmu béčkového režiséra Johna Carpentera. Jeho syntezátorové soundtracky, které si sám natáčel, patří k základním kamenům synthwavové vlny.
Weeknd ve skladbě vypráví o letmém setkání s dívkou, která za ním přišla do studia kvůli sexu. "Holky tady vydají všechny stejně, nedokážu je rozlišit, všechny mají stejnou plastiku," zpívá letargickým hlasem, ze kterého je ale také cítit lítost.
Stejně jako v singlu Blinding Lights se za feťáckým raušem skrývá strach z toho, až se člověk druhý den ze všeho probudí. Blyštivá dekadence 80. let tady ukazuje odvrácenou tvář vyprázdněného hédonismu, který vede do ještě hlubší deprese a prázdnoty.
Tohle všechno už Weeknd zpracovával na minulých deskách. Postava hédonisty zaseknutého v nekonečné spirále slasti, která vede k šílenství, ho proslavila v hitech jako Wicked Games, The Hills nebo Can’t Feel My Face. Tentokrát je ale něco trochu jinak. "Všechny ty peníze a bolest mi vzaly srdce, zkouším být lepší člověk, ale jsem bezcitnej," zpívá v hitu Heartless, zatímco v prostřední baladě Faith vzkazuje milence: "Nebreč kvůli mně. Myslel jsem si, že jsem lepší člověk, ale lhal jsem sobě a tobě taky."
Dříve bylo těžké sympatizovat s Weekndovou postavou ničemy, který využívá ženy a chová se k nim jako k věcem. Když ho teď na After Hours dohnaly výčitky, za fasádou bezcitného zmetka se objevilo něco lidského.
Na obálce alba je Weeknd vyfocený s rozbitým obličejem, přes krev se ale usmívá. Má to být nejspíš metafora člověka, který od života dostal pořádnou facku a teď se z ní snaží poučit. Zatím moc neví jak, ale opravdu se snaží.
The Weeknd: After Hours
XO/Republic Records 2020