Zbraně v Severním Irsku vystřídal rap. Mladé hvězdy Kneecap přijedou do Česka

Ondřej Horák Ondřej Horák
15. 1. 2025 17:00
Rapují téměř vymizelou irskou gaelštinou, přesto slaví světový úspěch. Severoirské hiphopové trio Kneecap loni oslnilo svým druhým albem i fiktivním dokumentárním filmem, který získal cenu diváků na americkém festivalu Sundance a nyní ho lze vidět online. V červnu trojice z Belfastu vystoupí na královéhradeckém festivalu Rock for People. Do Česka přijede poprvé.
Mladí hiphopeři Kneecap rapují téměř vymizelou irskou gaelštinou.
Mladí hiphopeři Kneecap rapují téměř vymizelou irskou gaelštinou. | Foto: Peadar Ó Goill

"Když angličtí fanoušci chodí na naše koncerty, nechtěně splácí reparace za zločiny, které jejich země za posledních 800 let spáchala na Irsku," okomentoval člen skupiny J.J. Ó Dochartaig alias DJ Provái vyprodané koncerty Kneecap po celé Velké Británii. Nadsázkou v rozhovoru pro irský youtubeový kanál zaskočil a pobavil i spoluhráče, rapery Liama Óg Ó hAnnaidha a Naoiseho Ó Cairealláina vystupující pod pseudonymy Mo Chara a Móglaí Bap.

Kneecap sami sebe označují za generaci "ceasefire babies". Narodili se ve druhé půlce 90. let minulého století, kdy Irská republikánská armáda po více než třech desetiletích vražd, výbuchů a násilností v rámci boje proti britské nadvládě nad Severním Irskem ohlásila klid zbraní. Velkopáteční dohoda z roku 1998 ukončila konflikt, který si vyžádal tisíce životů, a vytvořila prostor pro to, aby se alespoň některá traumata pomalu začala hojit.

O čtvrtstoletí později dnes Kneecap popisují letité křivdy s humorem, který byl předchozím generacím Irů cizí či zapovězený. A kvůli žertům o reparacích či výkřikům namířeným proti Spojenému království fanoušky rozhodně neztrácejí, spíš naopak. Rapeři promlouvají k mladému publiku, jež na kritiku někdejší koloniální mocnosti slyší. A zároveň oceňuje, že trojice šíří hlas irské kultury ve světě.

Loňský kvazidokumentární film o Kneecap, který nyní promítají vybraná česká kina a vidět ho lze také ve videotéce Kviff.tv, je momentálně nominovaný na dva Oscary: za nejlepší původní píseň a pro nejlepší cizojazyčný snímek. V této kategorii by mohl soupeřit s českými Vlnami režiséra Jiřího Mádla. Užší seznam nominací bude znám 23. ledna.

Co slovo, to náboj

Není ani poledne a do velkého stanu Woodsies na festivalu Glastonbury už se nedá dostat. Ostatní pódia jsou stále zticha, Kneecap otevírají sobotní program a více než 12 tisíc lidí rychle zapomíná na včerejší kocovinu. Ve vzduchu je cítit ušlapaná tráva a pocit, že na britské scéně se zrodila nová senzace.

Kneecap loni oslnili diváky na britském festivalu Glastonbury.
Kneecap loni oslnili diváky na britském festivalu Glastonbury. | Foto: Peadar Ó Goill

Na posledním ročníku jedné z nejslavnějších hudebních přehlídek světa Kneecap zkombinovali tvrdé elektronické beaty s překotným rapem v gaelštině i angličtině a silnými slogany, které s nimi skandoval roztančený stan. Když na stejném místě o 12 hodin později bouřili američtí Gossip coby hlavní hvězdy dne, uvnitř byla tak polovina lidí.

Kneecap účinkovali na Glastonbury v červnu. Zhruba o měsíc později skokový nárůst jejich popularity způsobil film o vzniku kapely a její cestě na vrchol. "Každé slovo pronesené v irštině je náboj vypálený za svobodu Irska," tvrdí v něm herec Michael Fassbender. Ve fiktivním dokumentu hraje Arla Ó Cairealláina, otce jednoho z raperů a bývalého člena irské polovojenské organizace. Aby zmátl britské úřady a unikl jistému vězení, rozhodne se nafingovat svou smrt.

Snímek vyprávějící o hudbě, drogách a syrovém životě na zapomenutém předměstí Belfastu připomíná slavné britské filmy z konce tisíciletí jako Trainspotting nebo Human Traffic. Přestože je výrazně stylizovaný a rapeři v něm předvádějí velmi obstojné herecké výkony, překvapivě často se drží reality. Většina mikropříběhů se skutečně stala, jen v trochu jiném pořadí či podobě. "Je to mix historie naší kapely a dějin Severního Irska. Ale řekl bych, že tak 99 procent toho je pravda," tvrdí dokonce třicetiletý Móglaí Bap. I když ani tohle nemusí myslet vážně.

Jeho skutečný otec se nicméně nejmenoval Arlo jako ve filmu, nýbrž Gearóid Ó Cairealláin. A nebyl to výtržník ani terorista, ale obstojný muzikant a výrazný zastánce irštiny. Založil týdeník Preas an Phobail, který se roku 1984 transformoval v Lá, první irskojazyčný deník. Mimo to dotyčný patřil k zakládajícím členům irskojazyčného divadelního souboru Aisling Ghéar, rádia Raidió Fáilte nebo centra Cultúrlann McAdam Ó Fiaich. Stejně tak pomohl uvést v život Coláiste Feirste, jedinou střední školu v Belfastu vyučující v irštině. Zemřel 21. prosince 2024. Den poté Kneecap vystoupili v belfastské hale s kapacitou 10 tisíc diváků. Podle kapely to byl největší koncert zpívaný v irštině, jaký kdy město zažilo. "Nic by ho nemohlo udělat pyšnějším," vzdali Kneecap na sociálních sítích hold nebožtíkovi.

Film Kneecap nyní promítají vybraná česká kina, k vidění je také ve videotéce Kviff.tv. | Video: BFI

Stažení z rádií

Jejich první irsky rapovaný singl C.E.A.R.T.A. inspirovala příhoda z předvečeru aktivistického pochodu za prosazení zákona, který britský parlament později skutečně přijal a tím v Severním Irsku uznal menšinovou irštinu za jeden z úředních jazyků.

Móglaí Bap s kamarádem tehdy na autobusovou zastávku v Belfastu nasprejovali "Cearta", irské slovo pro práva, jenže je u toho viděla policejní hlídka. Móglaí Bap utekl, kamaráda zatkli, na policejní stanici však mluvil jen irsky, a tak strávil noc v cele. Ve filmu situace slouží jako impulz pro založení kapely.

Skutečná je také historka, kdy singl C.E.A.R.T.A. vydaný roku 2017 vyřadila z vysílání stanice RTÉ Raidió na Gaeltachta. Důvodem byly přehnané zmínky o užívání drog a vulgarity. V reakci na to několik stovek fanoušků podepsalo petici a skupina se obhajovala slovy o "satirickém pohledu na život mladé generace, především té ze západního Belfastu". Bylo to poprvé, co pokus o cenzuru kapele jen dopomohl k větší popularitě. A nikoliv naposledy.

Další člen DJ Próvaí je bývalý učitel hudby. Přestože už svou identitu neskrývá, na veřejnosti stále nosí kuklu v irských národních barvách. Původně si ji nasazoval, aby ho nepoznali kolegové z katolické školy. Nevyšlo to - za členství ve skupině vulgárně rapující mimo jiné o drogách byl nakonec propuštěn.

V době, kdy spousta hiphoperů otevřeně mluví o muzice jako způsobu podnikání, je osvěžující slyšet texty, které nejsou jen stokrát omílanou oslavou vlastního úspěchu či adorací bohatství. Stejně tak ale mají Kneecap daleko k bolestinství, blízkému zase jiné části rapového spektra. K hudbě spíš přistupují staromilsky jak formou, tak obsahem. Jazyk používají coby prostředek emancipace, v jejich zvuku lze slyšet ozvěny žánru UK Garage nebo amerických klasiků žánru Beastie Boys. Syrovostí mohou připomenout o generaci starší Sleaford Mods.

Novátorští jsou paradoxně zapojením starověkého jazyka, který se na území Irska začal formovat někdy v pátém století. A kterým dnes mluví přibližně půl milionu lidí, pro srovnání asi třetina obyvatel Prahy.

Kneecap: v roce 2017 zaujali se singlem C.E.A.R.T.A. | Video: Heavenly Recordings

Irštinou to nekončí

Na festivalu Glastonbury vloni Kneecap zahráli ještě jednou. Ten samý den, akorát už po půlnoci, v areálu pojmenovaném po bájném údolí Šangri-La, kde hudba neutichá ani s východem slunce. Na pódiu tentokrát rapery doplnil dublinský zpěvák a básník Grian Chatten, jehož skupina Fontaines D.C. se v posledních letech vyšvihla mezi největší rockové kapely současnosti a stejně jako Kneecap také vystoupí na letošním ročníku Rock for People. Do Hradce Králové se tak v jednom roce sjedou hvězdy z Irska i Severního Irska.

Kneecap mezitím hranice tohoto ostrova pomalu přerůstají. Výhledově chtějí zapojit i další jazyky, které byly podle nich pošlapány v důsledku kolonizace. Na své třetí desce nyní pracují s umělci promlouvajícími původními jazyky Austrálie, Walesu nebo severní Ameriky.

"Představa monolitického světa, ve kterém se mluví jediným jazykem a všechno je stejné, mi přijde dost nudná," řekl Móglaí Bap v deníku Guardian. "Chceme propojit kultury ze všech částí světa. Ne všechno musí být v angličtině. Mám pocit, že anglického umění teď máme dostatek," uzavřel.

 

Buďte první, kdo diskutuje.

Právě se děje

Další zprávy