"Když angličtí fanoušci chodí na naše koncerty, nechtěně splácí reparace za zločiny, které jejich země za posledních 800 let spáchala na Irsku," okomentoval člen skupiny J.J. Ó Dochartaig alias DJ Provái vyprodané koncerty Kneecap po celé Velké Británii. Nadsázkou v rozhovoru pro irský youtubeový kanál zaskočil a pobavil i spoluhráče, rapery Liama Óg Ó hAnnaidha a Naoiseho Ó Cairealláina vystupující pod pseudonymy Mo Chara a Móglaí Bap.
Kneecap sami sebe označují za generaci "ceasefire babies". Narodili se ve druhé půlce 90. let minulého století, kdy Irská republikánská armáda po více než třech desetiletích vražd, výbuchů a násilností v rámci boje proti britské nadvládě nad Severním Irskem ohlásila klid zbraní. Velkopáteční dohoda z roku 1998 ukončila konflikt, který si vyžádal tisíce životů, a vytvořila prostor pro to, aby se alespoň některá traumata pomalu začala hojit.
O čtvrtstoletí později dnes Kneecap popisují letité křivdy s humorem, který byl předchozím generacím Irů cizí či zapovězený. A kvůli žertům o reparacích či výkřikům namířeným proti Spojenému království fanoušky rozhodně neztrácejí, spíš naopak. Rapeři promlouvají k mladému publiku, jež na kritiku někdejší koloniální mocnosti slyší. A zároveň oceňuje, že trojice šíří hlas irské kultury ve světě.
Loňský kvazidokumentární film o Kneecap, který nyní promítají vybraná česká kina a vidět ho lze také ve videotéce Kviff.tv, je momentálně nominovaný na dva Oscary: za nejlepší původní píseň a pro nejlepší cizojazyčný snímek. V této kategorii by mohl soupeřit s českými Vlnami režiséra Jiřího Mádla. Užší seznam nominací bude znám 23. ledna.
Co slovo, to náboj
Není ani poledne a do velkého stanu Woodsies na festivalu Glastonbury už se nedá dostat. Ostatní pódia jsou stále zticha, Kneecap otevírají sobotní program a více než 12 tisíc lidí rychle zapomíná na včerejší kocovinu. Ve vzduchu je cítit ušlapaná tráva a pocit, že na britské scéně se zrodila nová senzace.
Na posledním ročníku jedné z nejslavnějších hudebních přehlídek světa Kneecap zkombinovali tvrdé elektronické beaty s překotným rapem v gaelštině i angličtině a silnými slogany, které s nimi skandoval roztančený stan. Když na stejném místě o 12 hodin později bouřili američtí Gossip coby hlavní hvězdy dne, uvnitř byla tak polovina lidí.
Kneecap účinkovali na Glastonbury v červnu. Zhruba o měsíc později skokový nárůst jejich popularity způsobil film o vzniku kapely a její cestě na vrchol. "Každé slovo pronesené v irštině je náboj vypálený za svobodu Irska," tvrdí v něm herec Michael Fassbender. Ve fiktivním dokumentu hraje Arla Ó Cairealláina, otce jednoho z raperů a bývalého člena irské polovojenské organizace. Aby zmátl britské úřady a unikl jistému vězení, rozhodne se nafingovat svou smrt.
Snímek vyprávějící o hudbě, drogách a syrovém životě na zapomenutém předměstí Belfastu připomíná slavné britské filmy z konce tisíciletí jako Trainspotting nebo Human Traffic. Přestože je výrazně stylizovaný a rapeři v něm předvádějí velmi obstojné herecké výkony, překvapivě často se drží reality. Většina mikropříběhů se skutečně stala, jen v trochu jiném pořadí či podobě. "Je to mix historie naší kapely a dějin Severního Irska. Ale řekl bych, že tak 99 procent toho je pravda," tvrdí dokonce třicetiletý Móglaí Bap. I když ani tohle nemusí myslet vážně.
Jeho skutečný otec se nicméně nejmenoval Arlo jako ve filmu, nýbrž Gearóid Ó Cairealláin. A nebyl to výtržník ani terorista, ale obstojný muzikant a výrazný zastánce irštiny. Založil týdeník Preas an Phobail, který se roku 1984 transformoval v Lá, první irskojazyčný deník. Mimo to dotyčný patřil k zakládajícím členům irskojazyčného divadelního souboru Aisling Ghéar, rádia Raidió Fáilte nebo centra Cultúrlann McAdam Ó Fiaich. Stejně tak pomohl uvést v život Coláiste Feirste, jedinou střední školu v Belfastu vyučující v irštině. Zemřel 21. prosince 2024. Den poté Kneecap vystoupili v belfastské hale s kapacitou 10 tisíc diváků. Podle kapely to byl největší koncert zpívaný v irštině, jaký kdy město zažilo. "Nic by ho nemohlo udělat pyšnějším," vzdali Kneecap na sociálních sítích hold nebožtíkovi.
Stažení z rádií
Jejich první irsky rapovaný singl C.E.A.R.T.A. inspirovala příhoda z předvečeru aktivistického pochodu za prosazení zákona, který britský parlament později skutečně přijal a tím v Severním Irsku uznal menšinovou irštinu za jeden z úředních jazyků.
Móglaí Bap s kamarádem tehdy na autobusovou zastávku v Belfastu nasprejovali "Cearta", irské slovo pro práva, jenže je u toho viděla policejní hlídka. Móglaí Bap utekl, kamaráda zatkli, na policejní stanici však mluvil jen irsky, a tak strávil noc v cele. Ve filmu situace slouží jako impulz pro založení kapely.
Skutečná je také historka, kdy singl C.E.A.R.T.A. vydaný roku 2017 vyřadila z vysílání stanice RTÉ Raidió na Gaeltachta. Důvodem byly přehnané zmínky o užívání drog a vulgarity. V reakci na to několik stovek fanoušků podepsalo petici a skupina se obhajovala slovy o "satirickém pohledu na život mladé generace, především té ze západního Belfastu". Bylo to poprvé, co pokus o cenzuru kapele jen dopomohl k větší popularitě. A nikoliv naposledy.
Další člen DJ Próvaí je bývalý učitel hudby. Přestože už svou identitu neskrývá, na veřejnosti stále nosí kuklu v irských národních barvách. Původně si ji nasazoval, aby ho nepoznali kolegové z katolické školy. Nevyšlo to - za členství ve skupině vulgárně rapující mimo jiné o drogách byl nakonec propuštěn.
V době, kdy spousta hiphoperů otevřeně mluví o muzice jako způsobu podnikání, je osvěžující slyšet texty, které nejsou jen stokrát omílanou oslavou vlastního úspěchu či adorací bohatství. Stejně tak ale mají Kneecap daleko k bolestinství, blízkému zase jiné části rapového spektra. K hudbě spíš přistupují staromilsky jak formou, tak obsahem. Jazyk používají coby prostředek emancipace, v jejich zvuku lze slyšet ozvěny žánru UK Garage nebo amerických klasiků žánru Beastie Boys. Syrovostí mohou připomenout o generaci starší Sleaford Mods.
Novátorští jsou paradoxně zapojením starověkého jazyka, který se na území Irska začal formovat někdy v pátém století. A kterým dnes mluví přibližně půl milionu lidí, pro srovnání asi třetina obyvatel Prahy.
Irštinou to nekončí
Na festivalu Glastonbury vloni Kneecap zahráli ještě jednou. Ten samý den, akorát už po půlnoci, v areálu pojmenovaném po bájném údolí Šangri-La, kde hudba neutichá ani s východem slunce. Na pódiu tentokrát rapery doplnil dublinský zpěvák a básník Grian Chatten, jehož skupina Fontaines D.C. se v posledních letech vyšvihla mezi největší rockové kapely současnosti a stejně jako Kneecap také vystoupí na letošním ročníku Rock for People. Do Hradce Králové se tak v jednom roce sjedou hvězdy z Irska i Severního Irska.
Kneecap mezitím hranice tohoto ostrova pomalu přerůstají. Výhledově chtějí zapojit i další jazyky, které byly podle nich pošlapány v důsledku kolonizace. Na své třetí desce nyní pracují s umělci promlouvajícími původními jazyky Austrálie, Walesu nebo severní Ameriky.
"Představa monolitického světa, ve kterém se mluví jediným jazykem a všechno je stejné, mi přijde dost nudná," řekl Móglaí Bap v deníku Guardian. "Chceme propojit kultury ze všech částí světa. Ne všechno musí být v angličtině. Mám pocit, že anglického umění teď máme dostatek," uzavřel.