Dirigenti se nezřídka dožívají nadprůměrného věku, ale zůstat aktivní i po devadesátce je ojedinělý jev. Pravda, Leopold Stokowski držel taktovku ještě v pětadevadesáti. Avšak Herbert Blomstedt, jehož kariéra trvá již 66 let, je po nedávném odchodu dvaadevadesátiletého Bernarda Haitinka ze scény na nejlepší cestě jej překonat.
„Můj recept je jednoduchý: to hudba mě udržuje mladého. Jsem pořád zvídavý, jako dítě. Za ta léta jsem se něco málo naučil, ale hlavně jsem zjistil, že vím příliš málo. I když je náš koncert úspěšný, nikdy si nemyslím, že jsem dospěl k řešení,“ říká muž pověstný houževnatostí, pečlivostí a analytickou důkladností při zkoušení.
Podle koncertního kalendáře to nevypadá, že by Blomstedt zvolňoval tempo. Začátkem srpna strávil téměř dva týdny v americkém Tanglewoodu, kde pracoval s Bostonským symfonickým orchestrem a studenty - sám se na tomto místě před sedmi dekádami jako mladý adept dirigování potkal s Leonardem Bernsteinem.
Na konci léta se Blomstedt s Vídeňskými filharmoniky vydal na evropské turné po osmi městech, které zahrnuje také nynější dva koncerty v Praze. Na podzim ho čekají ještě Drážďany, Berlín, Tokio, Lipsko, Mnichov, Bamberg, Oslo a Paříž. A další americká vystoupení plánuje příští rok, včetně návratu k Sanfranciskému symfonickému orchestru, který vedl v letech 1985 až 1995 a s nímž natočil mnoho ceněných nahrávek.
Muž obrovského charismatu a osobní integrity se narodil v USA švédským rodičům, kteří se brzy přestěhovali zpět na starý kontinent. Otec, pastor adventistické církve, mu odkázal pevnost ve víře a jasný kompas, který syna pomalu, ale jistě vedl k nejvyšším metám.
Blomstedtova kariéra v ničem nepřipomíná dnešní mladíky, kteří začnou létat po světě, hned jak vyhrají první soutěž a agentura jim vyrobí atraktivní profil.
Vystudoval ve švédské Uppsale, New Yorku, německém Darmstadtu a švýcarské Basileji, jako dirigent debutoval roku 1954 se Stockholmskou filharmonií. Poté šéfoval Filharmonii Oslo a orchestrům švédského i dánského rozhlasu.
Průlom však přišel až dlouho po čtyřicítce, v roce 1975, kdy byl jmenován do čela Staatskapelle Dresden. Později se stal hudebním ředitelem v San Francisku, šéfdirigentem Symfonického orchestru NDR a hudebním ředitelem lipského Gewandhausorchesteru.
Jeho bývalé domovy v San Francisku, Lipsku, Kodani, Stockholmu a Drážďanech, stejně jako Bamberští symfonikové a tokijský Symfonický orchestr NHK, jej k devadesátinám poctily titulem čestný dirigent.
Mezi soubory, které má rád, řadí Herbert Blomstedt i Českou filharmonii, kterou vedl například na japonském turné v roce 2009.
Kritici jej označují přívlastky jako ušlechtilý, střízlivý či skromný, což se zdánlivě neslučuje s dirigentskou profesí. Ale Blomstedt je výjimkou. Na stojanu mívá obvykle partituru, avšak neotvírá ji. Vycepoval ho tak pedantický Igor Markevič, u nějž studoval počátkem 50. let minulého století.
„Žádnému ze svých studentů nedovolil, aby měl při dirigování před sebou partituru. Museli jste si ji nastudovat a znát ji kompletně, než jste vyšli ven. Ale vyplatilo se to,“ vzpomíná Blomstedt. Krátce se učil také u Leonarda Bernsteina, od kterého prý pochytil hlavně radost z hudby a spontaneitu, ale nic zásadního („na to byl příliš rozevlátý“).
V Praze s Vídeňskými filharmoniky, tedy jedním z nejlepších světových těles, provede ve dvou večerech symfonie romantismu, pozdního romantismu a hudbu takzvané Pařížské šestky: Antona Brucknera, Franze Schuberta, Arthura Honeggera a Johannese Brahmse.
S Brucknerem pojí Blomstedta hluboká náboženská víra a záliba ve hře na varhany. Miluje také Schuberta: díky novým vydáním partitur prý i po 60 letech objevuje v jeho symfoniích nové detaily a souvislosti.
„Dirigovat něco takového před skvělým tělesem je nejen služba divákům, ale i Bohu,“ dodává před příjezdem do Prahy.
Dvořákova Praha
Vídeňští filharmonikové
Herbert Blomstedt - dirigent
Dvořákova síň Rudolfina, Praha, 12. a 13. září.
