Proslul zejména interpretacemi děl Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena nebo Franze Schuberta.
Klavírista žijící v Londýně se z pódií stáhl v roce 2008, kdy naposledy vystoupil ve vídeňském Musikvereinu, o hudbu se ale stále intenzivně zajímá. Přednáší, vede mistrovské kurzy nebo píše. Před pandemií ve svém domě rád přijímal muzikanty. "Když jsem chodil na koncerty, tak pro potěšení z poslechu nové hudby," vysvětluje Brendel, který je podle DPA považován za jednoho z nejvýznamnějších umělců 20. a 21. století.
Po vyhlášení nouzového stavu se musel spokojit se záznamy hudby. "Během dobrovolné izolace jsem s velkou vděčností v televizi sledoval operní představení Metropolitní opery, berlínské Komické opery, ze Salcburku, z Glyndebourne a z Covent Garden," vypočítává.
"Vždyť jsem sám nahrál mnoho desek. Zůstávám tak prostřednictvím nahrávek ve spojení s velkými starými hudebníky," pokračuje Brendel, kterému prý ale stejně něco chybí. "Samozřejmě všichni toužíme po tělesnosti koncertu, po tom, být u toho, být uvnitř, dýchat stejný vzduch, spoluprožívat riziko i úspěch," popisuje klavírista a také autor mnoha esejů či odborných textů, který se však věnuje i poezii nebo výtvarnému umění.
Jeden konkrétní vrchol své dlouhé kariéry vyzdvihnout nechce. "Jsem vděčný za to, že jsem se dokázal 60 let bez podpory rozvíjet," říká Brendel. "Nebyl jsem žádné zázračné dítě, ani jsem nemusel vytrpět příliš ranou senzační kariéru."
"Moji rodiče nebyli muzikální," vzpomíná hudebník, "v domě ale bylo křídlo a dostával jsem hodiny klavíru, jak se patří pro měšťáckou rodinu."
Rodina, která nějaký čas žila na ostrově Krku a v Záhřebu, se krátce po 2. světové válce přestěhovala do Štýrského Hradce. Tam Brendelova umělecká dráha začala naplno, stal se od obskurního recitalisty přes studiového hráče nízkorozpočtových vydavatelství až po interpreta uznávaného malým, ale náročným publikem.
Komplet jeho nahrávek obsahuje 114 CD, je držitelem čestných doktorátů z univerzit v Oxfordu a Yale nebo významných ocenění za celoživotní přínos. "Od svých 17 až do 77 let jsem koncertoval," shrnuje umělec, který světové renomé získal v 50. letech minulého století.
V 70. letech se přestěhoval z Vídně do Londýna, neboť rakouská metropole podle něj byla tehdy provinční a on toužil po "velkém živoucím městě", jak říká. "A vkládal jsem velké naděje do Velké Británie, která už nebyla tak velká, uvnitř evropského společenství. Politický vývoj posledních let mě však zbavil iluzí," lituje klavírista s poukazem na brexit.
S Alfredem Brendelem se opakovaně mohli setkávat také Češi. Naposledy předloni se na jeho počest v pražském Rudolfinu konal třídenní festival Hommage à Alfred Brendel, kde pokřtil české vydání své knihy Abeceda klavíristy.
"Ve stručných a výstižných textech si lze přečíst, co pro Brendela znamenají Beethoven, Mozart a Liszt, jak vnímá cvičení, pravidla a virtuozitu, nebo jakou důležitost přikládá humoru, rozmanitosti a tanci," napsalo o knize Aktuálně.cz, podle nějž pro čtení Abecedy klavíristy není potřeba umět hrát na klavír, rozumět hudbě, ani chodit na koncerty. "Je to inteligentní a vstřícná kniha, ze které si lze občas kousek přečíst a zase ji odložit," shrnul kritik Boris Klepal.
Kromě Abecedy klavíristy již před několika lety v českém překladu vyšly eseje Hudba, smysl a nesmysl. Obě knihy publikoval Volvox Globator.
