Jak informovala agentura AP, jedenaosmdesátiletý Gardiner potvrdil, že se "s těžkým srdcem" rozhodl složit funkci. Oznámil to zhruba rok po incidentu, k němuž došlo na festivalu v obci La Côte-Saint-André na jihovýchodě Francie.
Gardiner tam tehdy dirigoval operu Trójané od Hectora Berlioze. Devětadvacetiletý basista William Thomas však při potlesku odešel z pódia po špatné straně.
Podle deníku The Times jej následně Gardiner s půllitrem piva v ruce konfrontoval v zákulisí. Nechvalně temperamentní dirigent zvolal, že má sto chutí rozbít tu sklenici pěvci o hlavu. Basista ho varoval, ať to nedělá, načež mu dirigent uštědřil facku a vzápětí jej udeřil do obličeje, tvrdí list.
Přesný popis události Gardinerova agentura Askonas Holt nepotvrdila, přiznala ale, že "došlo k incidentu". Dirigent se vzápětí veřejně omluvil. "Byl to neomluvitelný zkrat a osobně jsem se za něj Willu Thomasovi, kterého si nesmírně vážím, omluvil. Znovu tak nyní činím veřejně a omlouvám se zároveň i každému, koho jsem svým chováním zklamal," uvedl.
Gardiner následně na rok odřekl veškerá vystoupení s nadějí, že to bude stačit, aby obnovil kariéru. To se ale nestalo a nyní definitivně končí.
"Za posledních 11 měsíců jsem se intenzivně věnoval terapii. Dozvěděl jsem se toho nesmírně mnoho o sobě i o tom, jak jsem se choval k druhým v minulosti, a došel jsem k názoru, že pro mě i mé orchestry bude nejlepší změna kurzu," říká Gardiner. Zdůrazňuje, že neodchází do důchodu a dál hodlá natáčet či dirigovat jako host u jiných orchestrů.
Světově uznávaný dirigent, který jako jeden z prvních znovuobjevil originální barvy barokní hudby a oživil zájem o starou hudbu obecně, proslul mimo jiné kompletním provedením Bachových kantát na ročním turné zvaném Bach Pilgrimage. V roce 2000 tak oslavil 250 let skladatelova úmrtí provedením všech jeho církevních kantát.
"S hudebníky a zpěváky tehdy Gardiner putoval od kostela ke kostelu, z Německa přes Paříž a Curych až do New Yorku. Každá kantáta zazněla ve dnu liturgického roku, pro nějž byla autorem zkomponována," popsala kritička Dita Hradecká.
Britský rodák obdržel dvě Grammy, ocenění Diapason d'Or a více cen magazínu Gramophone než jakýkoli jiný žijící umělec.
Působil ve Vídeňské státní opeře či milánské La Scale, pravidelně hostoval s Londýnským symfonickým orchestrem, Královským orchestrem Concertgebouw či Berlínskými filharmoniky. V roce 2021 se po šedesáté objevil na festivalu BBC Proms.
Vokální těleso Monteverdi Choir a orchestr English Baroque Soloists pak dirigoval mimo jiné také na loňské korunovaci krále Karla III. ve Westminsterském opatství.
Nositele Řádu britského impéria a rytířského titulu Gardinera, jenž je dále držitelem čestných doktorátů z Královské hudební akademie či King’s College v Cambridge, mohli v posledních letech několikrát vidět také čeští posluchači. V roce 2018 na festivalu Pražské jaro se soubory Monteverdi Choir a English Baroque Soloists uvedl výběr z kantát Johanna Sebastiana Bacha. Aplaudovalo mu zaplněné pražské Rudolfinum.
Na stejném místě Gardiner v prvním pandemickém roce 2020 natočil s Českou filharmonií a klavíristou Igorem Ardaševem orchestr bez publika, který bylo možné vidět na platformě iVysílání.
Už opět v zaplněném Rudolfinu pak Gardiner znovu třikrát vystoupil s prvním českým orchestrem vloni. Na programu měli čistě český repertoár v čele s Pátou symfonií Antonína Dvořáka, Fantazií g moll pro housle a orchestr od Josefa Suka, kterou zahrál Jan Mráček, a Symfonií č. 5 od Leopolda Koželuha.
