Sedmatřicetiletá hvězda, jež byla osmkrát nominovaná na cenu Grammy a hrála ve filmech Moonlight nebo Na nože: Glass Onion, tentokrát jen zpívá o tom, jak si užívá sexu a života. Kolekci lehkonohých R&B popěvků zveřejnila právě včas, aby mohla aspirovat na letní album roku.
The Age of Pleasure však zároveň zapadá do příběhu, který Janelle Monáe rozvíjela na předchozích deskách. Ta poslední - a zároveň krátký film - Dirty Computer z roku 2018 se odehrávala v blízké budoucnosti, kdy zpěvačka v roli androidky Jane 57821 bojovala za svržení ponurého totalitního režimu. Na konci alba se jí to podařilo.
Novinka The Age of Pleasure zachycuje, co přišlo pak. Po revoluci začíná nekonečný večírek a hrdinka má čas věnovat se věcem, které byly předtím zakázané: tedy hlavně různým podobám lásky. "Jsem lehká jako peříčko. Nechodím, pluji," ilustruje úvodní skladbou Float nově nabytý pocit svobody.
Rovina science fiction s prvky takzvaného transhumanismu už ale není prvořadá. The Age of Pleasure především oslavuje tělesnou slast a také queer identitu. Diktatura svržená na konci předešlého alba se totiž mimo jiné projevovala homofobií. Když padla, už se může všechno. Janelle Monáe se dříve přihlásila k bisexualitě a pansexualitě, což zahrnuje i přitažlivost k osobám identifikujícím se mimo genderovou polaritu. Vloni o sobě prohlásila, že je nebinární. Na obálce aktuálního čísla časopisu Rolling Stone pózuje nahoře bez a v rozhovoru mluví o tom, jak ji baví se odhalovat. Na desce vše nejlépe shrnuje refrénem skladby Haute: "Jsem mladá, jsem černá a jsem divoká."
Důležitost sebelásky
Album je nasáklé hédonismem. Písně jako by se odehrávaly na prosluněné pláži, kde jsou potěšení na dosah ruky. Za svůdných jamajských a afrických rytmů líčí Janelle Monáe letní opojení. "Nemohu uvěřit, že se známe jen jednu noc," zpívá v Know Better, zatímco v následující Paid in Pleasure slibuje své partnerce: "Když mi budeš platit v potěšení, tak nám nikdy nedojde."
Důležitější je ale poselství radikálního sebepřijetí, které deska obsahuje. "Dívám se na tisíc verzí sebe sama a všechny jsou ku*evsky báječné," zní v tracku Phenomenal s vlnivým rytmem a bohatým orchestrálním aranžmá. Do stejné skladby patří vsuvka hostující americké raperky Doechii, jež imituje porotce soutěží drag queen, to znamená mužů vystupujících pod dámským alter egem. "Fenomenální tvář, fenomenální boky. Nádherné oblaky, fenomenální vkus," přitakává jim.
V dějinách pop-music to není nic dramaticky nového. Naopak: popové písně často sloužily jako podobné potvrzení identity - právě jejich prostřednictvím o sobě v USA i Velké Británii dávaly vědět menšiny, kterým byly klíčové společenské pozice jinak zapovězené. Dnes mohou výkřiky o důležitosti sebelásky na někoho působit didakticky, mladí Američané je však vnímají v kontextu, kdy tamní Nejvyšší soud vloni zrušil federální právo na potrat a konzervativci se snaží zastavit emancipaci sexuálních menšin.
Smyslnost a upřímnost
Janelle Monáe už předchozí album Dirty Computer pilovala do posledního detailu. Ve studiu jí dokonce pomáhal slavný kytarista a zpěvák Prince, přestože vydání už se nedožil.
Deska sklidila skvělé recenze i dvě nominace na cenu Grammy, včetně té nejprestižnější pro album roku. Na druhou stranu se dost špatně prodávala a žádný singl výrazněji nebodoval v žebříčcích. Kýžený průlom do první ligy nepřišel.
V jistém ohledu lépe zafungoval doprovodný krátký film, který zpěvačce nakopl filmovou kariéru. Už předtím hrála v oscarových snímcích Moonlight nebo Skrytá čísla, po vydání alba se dočkala hlavní role v thrilleru Antebellum a koncem loňského roku vzbudila značný ohlas dvojrolí v satirické detektivce Na nože: Glass Onion. Výhledově má v televizním seriálu ztvárnit meziválečnou herečku a tanečnici Josephine Baker.
Talent před kamerou prokázala Janelle Monáe už staršími klipy, kde ztělesňovala vzpupné androidky ze svých desek. Na té nové je mnohem víc za sebe, volí osobnější témata. Písně zachycují její zrání i hledání ideální podoby lidských vztahů. A také vztahu k sobě samé.
Je to upřímnější a zranitelnější podoba Janelle Monáe, kterou jsme dosud nepoznali.
Výprava do dějin
Zpěvačka na Age of Pleasure zabaluje svou oslavu pozitivity do svůdně nadýchaných popových jednohubek, které působí velmi lehce a nenuceně - přinejmenším ve srovnání se staršími nahrávkami. I kratší půlhodinová stopáž dokazuje, že zvolila volnější formát. Songy jdou rovnou k věci, hitovost na první dobrou ale zároveň neznamená, že nemají hloubku.
Na albu účinkují slavné hostky jako osobnost černé hudby a módy Grace Jones nebo reggae hvězda ze sedmdesátých let Sister Nancy, kterým tímto způsobem Janelle Monáe zároveň skládá poctu. Jen škoda, že obě jsou nakonec slyšet jen v mezihrách. I raperka Doechii nebo aktuální R&B objev, osmadvacetiletá Amaarae z newyorského Bronxu, mají jasně předepsané úkoly. Dokazuje to, že Janelle Monáe i na své nejsmyslnější desce pořád potřebuje mít všechno pod kontrolou.
Když v roce 2007 vstoupila do hudebního světa EP Metropolis: Suite I (The Chase), drželi nad ní ochrannou ruku hudebník Big Boi z dua Outkast a rapový podnikatel Diddy, na jehož značce nahrávka vyšla. Ze zpěvačky vyzařovalo velké odhodlání uspět a zdálo se skoro nemožné, že její svůdný mix funku, rapu, neo soulu a popu časem nedobude hitparády. Tím spíš, že o ní obdivně mluvili veteráni Prince nebo Stevie Wonder.
Jenže místo hitparádových výšin Janelle Monáe víc zajímaly spíše konceptuální sci-fi desky, které zaobaleně mluvily o systémovém útlaku - androidi a kyborgové v jejích příbězích zastupovali menšiny bojující za svá práva. A zatímco její kolegyně honily trendy, ona dál velkoryse míchala žánry. Místo interpretky vyprodávající stadiony se stala spíše vlivnou postavou alternativního R&B, na jejíž tvorbu se vždy lze spolehnout.
To platí i pro The Age of Pleasure. Sebevědomě proplouvá historií různých odnoží černé hudby, z nichž si vypůjčuje euforické momenty. Je to velmi letní nahrávka, jejíž účinky porostou s teplotou.
Někdo by Janelle Monáe mohl vyčítat, že opouští politické metafory a spokojí se s hédonismem. Je to ale zdánlivé - možná že slast a právo na ni jsou ve skutečnosti také politická témata, která zasluhují pozornost. Schopnost cítit radost tváří v tvář útlaku bylo vždy účinnou zbraní afroamerické kultury a The Age of Pleasure jí nešetří.
Album
Janelle Monáe: The Age of Pleasure
Atlantic Records 2023
