Na stěně výstavní místnosti je ručně napsaný fragment z textu Jana Zrzavého. "Kdybych já byl krásný jako Dionysos, šel bych na Václavské do Alhambry, celý bych se svlékl, vstoupil do rotundy, zatančil bych Dionysův tanec," fantazíroval. Podle tohoto sloganu se přehlídka čítající necelou padesátku děl jmenuje. Úryvek ale vypovídá také o jednom z ústředních témat autorovy tvorby i života.
Zrzavý, který žil v letech 1890 až 1977, podle kurátorů v prostředí konzervativní střední Evropy zákonitě bojoval se svou sexualitou a vzhledem. To reflektují eroticky laděné kresby uhlem, představy sebe sama jako asyrského krále i motivy ženských genitálií v první části výstavy, příznačně laděné do karmínově rudé.
Klíč pro tuto vrstvu příběhu našli pořadatelé právě v nočním varieté Alhambra na Václavském náměstí, kam umělec rád docházel. "Chvíli se viděl totiž i v tom, že by byl hercem. Vystupovali tam třeba různí kejklíři, což se později objevovalo v jeho tvorbě. Dokonce jsme zjistili, že by tam snad stále měl být noční podnik, i když už jiný," popisuje kurátor Martin Herold.
Stejně jako výtvarník v tehdejší společnosti možná nenašel pochopení pro svou orientaci, nesetkala se vždy s porozuměním ani tvorba. Otec jeho směřování nepodporoval a byl striktní. Křehký malíř prý v dětství zažíval domácí násilí, zároveň v sobě cítil výtvarné vlohy, to vše se v něm pralo. Většinu života byl samouk, chvíli navštěvoval některé soukromé ateliéry a krátce také pražskou UMPRUM, žádnou školu ale nedokončil.
"Neměl žádný štempl. Částečně proto, že prostředí akademické malby bylo na přelomu tisíciletí stále velmi konzervativní, vyslechl si, ať jde dělat raději kadeřníka nebo okopávat záhony, a částečně z finančních důvodů," upřesňuje druhý kurátor výstavy, básník Miloš Doležal.
Otec odmítl Zrzavého finančně podporovat. Peníze mu tajně posílala matka, na kterou se upínal. Hoch se učil hlavně studiem renesančních mistrů, dlouhé hodiny sedával třeba v pařížském Louvru, aby pronikl do precizní techniky, vypráví kurátor. Obzvlášť obdivoval Leonarda da Vinciho, což je patrné i z některých vystavených prací. Sledoval také počínání svého blízkého přítele a dalšího významného českého malíře Bohumila Kubišty.
Nakonec v oboru uspěl, malbou byl schopný se pohodlně živit, a to i za komunismu. V polovině 60. let se stal národním umělcem. "S režimem fungoval, ale nezaprodal se mu. Byl tak populární, že státní moci nezbývalo, než jej respektovat. Jeho díla se prodávala do zahraničí a mohl cestovat," popisuje Doležal působení výtvarníka, který zemřel až roku 1977 ve věku 86 let.
Zrzavého všudypřítomnost za socialismu podle kurátorů způsobila to, že získal pozici jakési "Babičky mezi malíři" - všichni jeho dílo vídali od dětství tak intenzivně, až se jim zprotivilo. "Zná ho každý, reprodukce jeho obrazů byly za komunismu na každé škole, čímž se mohl zošklivit zejména starší generaci," přemýšlí Doležal.
"Díla těchto kanonických autorů mohou být hodně okoukaná, je to ale zároveň výzva, jak to uchopit nově, jinak a zajímavě," doplňuje Herold, proč se výstavou pokusili Zrzavého i tak trochu rehabilitovat. Kromě proslulých obrazů, jako je Kleopatra II nebo Snoubenci, vybrali i méně známá díla. Vedle karmínové sekce o identitě zařadili třeba tyrkysový koutek o návštěvě Bretaně, kde Zrzavý namaloval několik obrazů s tematikou moře a z níž se vyznával, že "nepoznal nic krásnějšího než vodu a kamení".
Dvojice se snažila reflektovat jeho mnohovrstevnatost, jemnost a zaujetí vnitřní i vnější krajinou. Intimní prostor humpolecké 8smičky k takovému pojetí prý přímo vybízí. "Hodně meditoval, byl samotářský a měl mnoho prostoru zabývat se až sebestředně sám sebou, což nemyslím nijak negativně. Namaloval proto třeba celou řadu autoportrétů, které jej provázely celý život," upozorňuje Doležal. Na aktuální výstavě najdeme takové, kde se Zrzavý stylizuje do role starověkého asyrského krále nebo Krista, kterému kreslí svou typickou čepici a plnovous.
Během příprav kurátoři zjistili, nakolik byla pro malíře právě duchovní rovina podstatná. "V jeho tvorbě se objevuje napětí mezi spiritualitou a tělesností spojenou se sexualitou. Byl v tomto ohledu hloubavý, náboženství jej zajímala, a zároveň zpochybňoval některá jejich paradigmata," říká Herold. Jeden z vystavených obrazů, znázorňující biblickou krajinu s narůžovělým nebem, lze podle něj číst tak, že čnící zelené skály jsou falickými symboly.
Plátna na přehlídce zároveň komunikují s díly jiných umělců, s nimiž je Zrzavý spjat - buď osobně a byli si blízcí, nebo tematicky. Kurátoři zařadili i práce některých žijících českých autorů, kteří na slavného předchůdce navazují. "V současném českém umění není tak časté, že se někdo vyloženě hlásí k odkazu jiného zdejšího malíře, maximálně k Toyen. V případě Zrzavého to tak ale je," upozorňuje Martin Herold.
Některá díla současných českých tvůrců dokonce vznikla přímo pro účely humpolecké výstavy. Jedná se třeba o rozměrnou fresku Dominika Běhala, reagující na Zrzavého obraz. Tím kurátoři dávají klasikovu tvorbu do nových svěžích kontextů. Podobný princip zvolili už při výstavě věnované Bohuslavu Reynkovi, předloni připravené rovněž pro 8smičku.
Umění mezi Prahou a Brnem
S nápadem vystavit právě Zrzavého přišli kurátoři sami. V galerii se setkal s nadšením. Malíř se narodil v obci Okrouhlice na Vysočině a v tomto kraji je i pochovaný, dvojici proto dávalo smysl připomenout někoho, kdo je stejně jako Reynek spjatý s regionem. "Zároveň ale výrazně překročil jeho hranice, přestože byl autodidakt," připomíná Miloš Doležal.
Galerie 8smička začala fungovat před šesti lety jako mecenášský projekt Báry a Zdeňka Rýznerových. Vznikla v bývalých prostorách jedné z textilek někdejšího státního podniku Sukno, konkrétně v osmém závodu, od čehož se odvíjí její název i výše vstupného osm korun. Prostor chce být přístupný široké veřejnosti.
Přesto Natálie Brzoňová, která zodpovídá za komunikaci a středoškolské programy, přiznává, že centrum těží hlavně z výhodné polohy mezi Prahou a Brnem, odkud proudí většina návštěvníků. "Začínají ale chodit i místní, s nimiž jsme ze začátku trochu bojovali," dodává. Na vernisáž aktuální výstavy podle ní dorazili v hojném počtu.
Video: Moje hudba mě i dojímá. Ve snu mi ji nosí šilhavý pejsek, říká zpěvák Bert & Friends (18. 6. 2024)
