Kdyby anglický zpěvák Sting hledal novou dobrou kapelu, mohl by zavolat do Prahy producentu a hudebníkovi Petru Ostrouchovovi. A pokud by Stingovi krajané Robert Plant a Jimmy Page uvažovali o inovovaném pojetí písně Kashmir své někdejší sestavy Led Zeppelin, aby zněla stejně ambiciózně jako z alba No Quarter, na němž ji Plant s Pagem vzkřísili, také by se mohli s důvěrou obrátit na Ostrouchova.
Teď si ale nejlepší kapelu i produkci svého dosavadního života vybral Jakub König, který s kytaristou a klavíristou Ostrouchovem i "jeho" lidmi nahrál album Hvězdy. Účinkují na něm především hudebníci se zkušeností ze špičkového jazzu i pop-music - bubeník Roman Vícha, baskytarista Jakub Vejnar či kontrabasista Tomáš Liška.
Mezi osmi skladbami znějí například Tatínci, jejichž instrumentální část rozehrává opakující se melancholický motiv akustické kytary do rozměrů stingovské globální hudby. Obdobně jako v Angličanově skladbě Shape Of My Heart. A na Hvězdách je také píseň Kašmír, která má s tou od Planta a Page podobnou orientální DNA kříženou s nejlepší rockovou tradicí západního světa.
Už jen tyto dvě kompozice napovídají, na jak širokém prostoru je album Hvězdy rozehrané. Instrumentálně působí tak rozmanitě a důmyslně, jako by do každé z písní producenti Petr Ostrouchov a Ondřej Mikula alias Aid Kid dostali víc nápadů než leckterá kapela na všechna alba své kariéry. Hudba na Königově desce souzní s jejím názvem a dotýká se hvězd.
Pro Ostrouchova, který Hvězdy vydal na vlastní značce Animal Music, je produkování na této úrovni samozřejmostí. Například s Vladimírem Mišíkem natočil dvě vysoce ceněná návratová alba Jednou tě potkám a Noční obraz. A nedávno vydal neobyčejný sólový debut zpěvačky Jablkoně Marie Puttnerové, jež hostuje také v písni Nádech na Königově novince.
Königova cesta ke Hvězdám ale trvala desítky let. O to je výsledek umělecky pevnější. K hudbě ho navedl koncert folkového barda Wabiho Daňka, kterého König v 80. letech minulého století slyšel ještě jako školák v rodné České Lípě. Na gymnáziu pak založil indie rockovou skupinu Obří broskev, s níž hrál 17 roků.
V rozhovorech zmiňuje, jak tehdy jalově snil o vnějších atributech slávy, o limuzínách s černými skly, které vozí rockery na koncerty. Po 17 letech se mu ale sen zhroutil. König si myslel, že s hudbou končí, a začal pít tak, že mu alkohol "vyrazil vědomí z ruky", vzpomínal v rozhovoru s Čestmírem Strakatým.
Alkoholu, jejž považoval za "lék na svou přecitlivělost", se definitivně vzdal před sedmi lety i díky zkušenosti s holotropním dýcháním. Obojí přetavil do vlastní tvorby - přímočaře třeba do drobné knížky Když piješ z roku 2017, uspořádané z Königových pijáckých kreseb a sloganů typu "Když piješ, dobrovolně předáváš otěže svejm démonům".
Čepice a kukla
Rovněž v jiné knížce, krátké Königově próze nazvané Naty vydané před deseti roky, lze vysledovat "vyražení vědomí z ruky". Její hrdina je přes pražskou hospodu sveden do paralelního světa, v němž se ocitne na pokraji záhuby. Ve skoro beznadějném závěru ale König nešťastníka vysvobodí krásně napsaným symbolickým obrazem přehození oprátky na jiný krk.
Také Jakub König se osvobodil. Pomalu, krok za krokem. A deska Hvězdy to stvrzuje. Na počátku osvobozování bylo stvoření Königova alter ega, maskovaného Kittchena. V černé kuchařské čepici a kukle s otvory pro oči i ústa přetažené přes obličej nejen koncertoval, ale zpočátku dával i rozhovory novinářům, aby skryl identitu.
König říká, že anonymita mu pomohla překonat ostych a být v tvorbě odvážnější. A jako Kittchen zjistil, že je šťastný, protože stojí na začátku něčeho nového, i když jeho skladby nezněly přímo radostně. Spíše v nich předával otěže oněm démonům, ačkoliv písně byly zvláštním způsobem milostné a milosrdné.
Jako kdyby odkazovaly k jinému sloganu knížky Když piješ: "Jediný, co potřebuješ, je láska." V pop-music to platí přinejmenším od roku 1967, kdy Beatles vydali singl All You Need Is Love. Na proměnu Jakuba Königa z ostýchavého Kittchena v osobnost bez masky sedí verš z této písně: "Nothing you can do, but you can learn how to be you in time" - tedy že časem se člověk může naučit být sám sebou.
Po Wabim Daňkovi byli Beatles, které školáku Königovi pouštěla matka, druhým důvodem, kvůli němuž se dal na hudbu. A možná i díky tomuto vzoru opatřil řadu svých písní silnými melodiemi - i když jako Kittchen melodické linky nikdy naplno neosvobodil a nechával je v sevření "alternativních" aranžmá, často dotvářených hluky a ruchy. Jako kdyby se přímočaré čistoty obával a pojetím skladeb chtěl sdělit, že pravou krásu i lásku si uvědomíme pouze v opozici k temné straně světa.
Příznačně to vystihuje starší Kittchenova píseň Do tmy, v níž "my", hledači věčné krásy, chodíme pro světlo do tmy a nahlížíme do propastí.
Na Hvězdách tuto kontrapozici také najdeme - třeba ve výtvarném doprovodu, pro vyznění nahrávky tak důležitém, založeném na Königových obrazech, které ke všem písním namaloval a na nichž z černé tmy pronikají nadějeplné záře. Ale z Königovy hudby Petr Ostrouchov největší kittchenovskou "špínu" vypral.
I tak ovšem protagonista ani na Hvězdách nezapře svého vnitřního démona. Především ve valivém těžkém rocku písně Lamohlav, což je "polobůh špatnejch zpráv", písničkář nabádá, že se "hrůza může zopakovat". A sugestivně popisuje vnitřní běsy.
Potýkání se s temnotou
Pod obdobným napětím se odvíjí píseň Dál, v níž König chce "všechnu tu hrůzu světa" nechat za dveřmi. Jenže hudba má natolik tísnivou atmosféru, že by se hodila do populárního televizního seriálu Fargo, kde hrůza vždy prorazí i dobře zamčené dveře.
Výrazným prvkem je tu hlas hostující virtuální zpěvačky Nivvy, tak dětinsky nevinný, že by od něho posluchač čekal spíš zpívání o růžovém medvídkovi. Nivva ale promlouvá o černé noci i černém měsíci, "a když se ti podívám za oči / i tam prší tma".
Königovi je v potýkání se s temnotou dobře. Připomíná tím hlavní postavu svého předloni vydaného postapokalyptického "románu z propasti" Vřeteno, chlapce Keye, který často opakuje, že nejmilejší denní dobou je mu soumrak. Pochází z Mnohodvora utopeného po zkáze světa u dna jakési hlubiny, kam se obtížně dostává denní světlo.
Na této próze byl však spíš než příběh cennější způsob Königova psaní. Především až psychedelické finále, v němž se autorův osvobozený jazyk rozjede jako halucinogenní kytarové sólo.
I Königova písničkářská tvorba vychází z často velmi hudebního jazyka. Až seifertovsky křehce třeba autorovy verše "hrají" na novém albu ve skladbě Na konci světla, jejíž hudba vymknutá z forem teče jako přírodní živel. Spíš než kompozice jsou to signály z vesmíru - hudebně nejvíc neformální moment desky, který má ale logiku v tom, že kontrastně předznamenává následující titulní Hvězdy. Ty se naopak z celé nahrávky vyznačují nejpevnějším hudebním řádem plynoucím od začátku do konce v jedné jasné linii a vytvářejícím dokonalou tečku.
Hvězdám předcházela tři alba Obří broskve, čtyři desky Kittchenova "špinavého písničkářství" a dva tituly muzikantsky početného, hudebně ušlechtilého Zvířete jménem Podzim, takže Jakub König má za sebou poměrně významnou nahrávací historii. Přitom už prvním kittchenovským albem Menu si získal široký respekt zvláště na takzvané nezávislé scéně.
Dokládají to tři doposud vydané desky remixů Kittchenových skladeb, které adaptovala plejáda rozličných muzikantů. Repertoár málokterého hudebníka se dočká tak spontánního ohlasu kolegů. A také Petr Ostrouchov by se jistě produkce alba Hvězdy neujal, pokud by Königem připravený "materiál" postrádal obsah, který je navíc prověřený konkrétními životními zkušenostmi autora.
Třeba na Königa nezvykle lehkým humorem poznamenaný text Tatínků vychází ze situace rodičů vozících své děti do mateřské školy. Jakub König je aktuálně jedním z těchto otců. Rodičovství vnímá jako "požehnání", jak napsal na blogu, "nejlepší a nejkrásnější čas". Který si teď s rodinou užívá i díky tomu, že za covidu ztratil zaměstnání copywritera, stal se malířem na volné noze a dnes se svými obrazy uživí.
Řetězce proměn
Do písně Nádech se zase propsala iniciační zkušenost s holotropním dýcháním: "To, co jsem poztrácel po hospodách / Rozpitý kontury svý vlastní tváře / Našel jsem ke svýmu nesmírnýmu překvapení / Na stokrát proplakaný matraci od Apolináře / Na jedinej nádech / Dotknout se…"
Nádech je Königovou písňovou zpovědí, v níž líčí, jak se díky dýchání dotkl zázraku. Navíc tato skladba s naprostou přirozeností prolíná odlišné přístupy obou producentů - zvukomalebné elektronické "vesmírné rušičky" producenta Aid Kida, Königova spoluhráče z projektů Kittchen i Zvíře jménem Podzim, a klasické uchopení písňové formy Petrem Ostrouchovem. Jeho "starosvětský" přístup k produkci si König pochvaluje třeba v podcastu Na kafe s Davidem Pomahačem.
Přesto písně na Hvězdách nestavěl klasicky ze slok a chytlavých refrénů, které by se pravidelně střídaly. Jsou to spíš důmyslné kompozice budované jako řetězce proměn, kdy jedna inspiruje druhou a každý detail má váhu.
Hudbu nesou dokonalé basové linky, a i když skladby plynou v pomalejších tempech, mají důrazný buldočí tah. Zpěv je suverénní, není v něm stopa zaváhání či afektu. König se tu stává klidným důvěryhodným vypravěčem příběhů, jednou z hlavních osobností české písničkářské scény.
Hvězdy dokonávají jeho proměnu z introvertního, zprvu maskovaného individua v suverénní osobnost s jasně nasvícenou tváří. Ostatně König tu transformaci ohlašoval pod maskou Kittchena už v roce 2015 v písni Poslední: "A ta maska je pro mě symbolem určitý proměny / A já si ji sundám / až budu proměněný." O šest let později to na dalším albu potvrdil ve skladbě Za sebe: "Dneska to vypadá, že přišel čas / Zpívat písničky pod vlastním jménem."
Zda to bylo náhodné prorokování, nebo součást nějaké strategie a Jakub König si skutečně tolik let svou proměnu plánoval, je ve Hvězdách.
Album
Jakub König: Hvězdy
Animal Music 2023
