Snaha zaškatulkovat náplň festivalu Ostravské dny nové hudby, jehož další ročník začíná tento čtvrtek 24. srpna, přináší obtíže. Stejně jako hudba sama. Co to poslouchám a jaké významy to nese? Proč mě to irituje, ale zároveň fascinuje?
Podobné otázky mohou přijít na mysl každému, kdo bienále založené skladatelem a dirigentem Petrem Kotíkem navštíví.
Jsou to devízy, které si hudba mimo střední proud může dovolit hýčkat. A byť hranice mezi výpovědí zbavenou ekonomických tlaků a elitářským "uměním pro umění" je někdy tenká, Ostravské dny dlouhodobě opanovávají ten první břeh.
Letošní 12. ročník, jenž potrvá do 2. září a nabídne například operu Playing Trump skladatele Bernharda Langa inspirovanou bývalým americkým prezidentem Donaldem Trumpem, navazuje na dlouholetou koncepci. Velké orchestrální koncerty doplní komorní tvorba, sborový koncert v katedrále, večery více performativní či improvizační a také dva maratony: elektronické a akustické hudby. Ten druhý potrvá osm hodin a je to ten kratší. Kromě toho dojde na happeningy nebo takzvanou flash mob operu - projekt skladatele Františka Chaloupky, v němž se dvě zpěvačky budou prohánět po Masarykově náměstí na e-koloběžkách, zatímco čtyři saxofonisté využijí hoverboardy.
Tradice boření tradic
V programu se objevují historií obhájená jména velkých skladatelů Iannise Xenakise nebo Bruna Maderny, není na ně ale kladen důraz: jejich díla stojí vedle premiér současných tvůrců všech generací, včetně té nejmladší.
Jde o rezidenty Institutu Ostravských dnů, jakési letní školy hudební kreativity, která je úzce propojena s festivalem. Letos se jí účastní 35 lidí z 16 zemí. Chodí na workshopy, přednášky a všichni se dočkají provedení svých partitur jako rovnocenné součásti akce. Nejde jen o studenty, ale často absolventy prestižních hudebních škol.
Podle jedné z účastnic Marie Nečasové mezi nimi také letos panuje podpůrná atmosféra. S lektory se potkávají při obědě i večeři všichni u jednoho stolu. "Kde pak funguje to, že si člověk popovídá i se skladateli v úplně jiném prostředí než v přednáškové síni. Člověk nemá takový strach se ptát na všechno, co ho zajímá," ilustruje Nečasová.
Za vším hledej Kotíka
"Bez bariér, hierarchie a bez předsudků", stojí na úvodní stránce bienále a je vidno, že pořadatelé svým mottem cílí nejen na posluchače. Ti uslyší i skladby lektorů, mezi nimiž jsou čeští tvůrci Miroslav Srnka či Michal Rataj, dále například držitel Pulitzerovy ceny Raven Chacon, srbská umělkyně Ana Sokolović nebo třiaosmdesátiletý Roscoe Mitchell, zakladatel významného Art Ensemble of Chicago.
Díla jejich i dalších pěti desítek komponistek a komponistů budou vedle členů komorního ansámblu Ostravská banda či roku 2017 založeného Ostrava New Orchestra interpretovat houslistka Hana Kotková, klarinetista Gareth Davis, klavíristé Daan Vandewalle a Miroslav Beinhauer, dirigenti Jiří Rožeň s Brunem Ferrandisem a další.
Výběr hostů se vždy odvíjí od zakladatele, dnes jedenaosmdesátiletého Petra Kotíka, který roku 1969 emigroval do Spojených států. V New Yorku žije částečně dodnes a Ostravské dny se staly mostem mezi Českem a USA.
Byť kolem sebe festival, jenž se ob rok střídá s Dny nové opery, vybudoval komunitu středoevropského měřítka, jádrem zůstávají Kotíkovy kontakty.
Nejlépe to vystihuje závěrečný koncert pěti světových premiér s názvem High Noon, naplánovaný na sobotu 2. září. Nabídne novinky pravidelných zdejších hostů, zkušených komponistů, kteří i po osmdesátce aktivně tvoří. Vedle Kotíka a Mitchella to jsou Phill Niblock, jenž pro své řinčící skladby pracující často s trvale stejným zvukem našel inspiraci při naslouchání vlastní motorce, dále Christian Wolff, což je blízký spolupracovník Johna Cage, a všestranný Alvin Curran. Ten se představí i jako klavírista.
"Podobně jako koleje, po nichž jezdí vlaky," píše Kotík v jejich novém společném manifestu, "je to infrastruktura, která inspiruje a umožňuje vznik podstatných hudebních děl."
Teprve se uvidí, budou-li jejich novinky těmi podstatnými díly, nebo spíše posílením infrastruktury, celého podhoubí vztahů, potkávání interpretů a návštěvníků, vzájemných inspirací, spoluprací, ale také animozit. Manifest, jenž se ohrazuje vůči konzervativnímu řízení kulturních institucí, má být v celém znění zveřejněn na koncertě. Zájemci pod něj budou moci připojit svůj podpis.
"Problémem jsou konzervativní manažeři, kteří se drží zuby nehty minulosti a nevidí důvod, proč by věci, které fungovaly včera, neměly fungovat stejně dnes i zítra," naznačil Kotík v rozhovoru pro Lidové noviny, kde vyzývá k uvádění novinek. Zmiňuje také, že po pandemii dochází ve světě klasické hudby ke změnám. "Metropolitní opera dnes těžko vyprodá Verdiho nebo Pucciniho. Lehce ale vyprodá Wagnera, což je velmi zajímavé. Celý provoz se mění, a to velmi rychle," říká v interview.
Pozvání ke stolu
Svět je malý a o světě "hudby dneška", jak zní podtitul bienále, to platí dvojnásob. Posluchač, který na koncert takového druhu zavítá poprvé, může pocítit určitý diskomfort - třeba už jen kvůli dojmu, že se tu všichni vzájemně znají.
Tým Ostravských dnů to moc dobře ví, a proto vybudoval příjemné, vřelé prostředí. Během festivalových dnů v Trojhalí Karolina, galerii Plato, novém kampusu Ostravské univerzity na Černé louce a dalších místech se u jednoho kulturního stolu potkávají stovky lidí se zájmy o všechny možné druhy zážitků, zvuků, hudeb.
Video: Ukázka z opery Playing Trump
