Všechny ty věty z klasických jazzových písní člověk tak dlouho bral za samozřejmé, až najednou samozřejmé nejsou. A totéž platí o nedávno vydaném albu kanadské jazzové klavíristky a zpěvačky Diany Krallové nazvaném This Dream of You.
Napoprvé neutkví. Je to její patnáctá studiová deska, opět s tradičním repertoárem, který zpívala dřív, několikrát dokonce naživo v Praze. Stačí ale desku poslechnout podruhé potřetí a člověk k ní rychle přilne.
Krallová, po československém pradědečkovi skutečně Králová, je v šestapadesáti letech stále na vrcholu. Se dvěma cenami Grammy a více než 20 miliony prodaných desek překročila věhlas jazzového světa jako málokdo. Již koncem 90. let minulého století prošlapala cestu do hitparád interpretům jako Angličanovi Jamiemu Cullumovi, který je větší showman, nebo Američance Madeleine Peyrouxové, pěvecky bližší Billie Holidayové.
Vysoké blondýnce Krallové jistě pomohl fotogenický vzhled, pověst celebrity pak v novém tisíciletí upevnila manželstvím se známým písničkářem Elvisem Costellem. Rodačka z malého ostrova s pláží, panenským pralesem a velrybami u kanadského Vancouveru našla životní lásku relativně pozdě. "Byla jsem tak vděčná za to, že se můžu věnovat hudbě, až jsem se smířila s tím, že budu sama," popsala letos newyorskému rádiu WBGO.
Ve dvaačtyřiceti porodila dvojčata. Těm je dnes 13 let, s Costellem a Krallovou žijí ve Vancouveru. Do školy šla letos kvůli pandemii jen krátce, Costello zase kvůli cestovním omezením nemůže navštěvovat nemocnou matku v Anglii. Sám předloni zápasil s rakovinou. "Nechtěla jsem jezdit po světě a nechat ho samotného doma," vysvětlila britskému deníku Telegraph pianistka, proč narušila režim, kdy na turné dřív vyrážel jeden z manželů, zatímco ten druhý byl s dětmi.
Dnes jsou všichni v karanténě. Krallová večer uloží syny, pozdě do noci chodí po bytě se sluchátky a poslouchá Boba Dylana nebo Joni Mitchellovou, "hlavně to, co natáčela, když byla v mém věku", což bude zřejmě deska Taming the Tiger z přelomu tisíciletí.
Splněné přání
Diana Krallová, která začínala hraním po jazzových barech a zprvu nezpívala, má mimořádný talent a většinou také dělá správná byznysová rozhodnutí.
Od začátku 90. let budovala kariéru interpretací takzvaných jazzových standardů, tedy písní z nejslavnější éry broadwayského hudebního divadla nebo z volné tvorby jeho autorů. Přestože některým songům dnes táhne na stovku, hudba i texty jsou nadčasové a srozumitelné. Všichni od Franka Sinatry po stále činného Tonyho Bennetta je zpívali po letech a nikdy to nevadilo. Každá generace jazzových muzikantů k nim hledá novou cestu a tím je představuje zase další generaci posluchačů.
Krallová tento repertoár uchopila osobitě, bez manýr, procítěně - a už u něj zůstala. Přestože se několikrát pokusila nakročit jinam, jednou k autorskému písničkářství v duchu právě Joni Mitchellové a naposledy deskou Wallflower s rockovými hity ze 70. let, na nichž vyrůstala, s ničím neměla srovnatelný komerční úspěch. A tak se k jazzovým standardům nakonec vždy vrací, jako to udělala nyní.
Po rozpačitě přijatém Wallfloweru z roku 2015 nahrála další tradiční album Turn Up The Quiet. A právě při práci na této desce v roce 2017 vznikla dvanáctka písní, které nyní vyšly pod názvem This Dream of You. Nejsou to ani slabší kusy, ani to není neobvyklý postup - z podobných "zbytků" letos povedenou desku sestavila Norah Jonesová.
Krallová měla dobrý důvod navíc: těsně po natáčení zemřel producent Tommy LiPuma, který v 90. letech stál u začátku její kariéry a postupně s ní pracoval na 11 albech. "Prosil mě, abych to dotáhla," vysvětlila klavíristka, že tak posmrtně splnila přání. Když ji jako všechny kvůli pandemii koronaviru zastihl zákaz vycházení, zkoušela nejprve něco jiného. Nakonec ale nabyla dojmu, že "dokud neudělám tohle, nedokážu se posunout dál".
Hledáme-li důvod, proč Krallová prodala 20 milionů desek nejazzovému publiku, část odpovědi určitě spočívá ve znalostech, uších a úsudku producenta LiPumy, který podobnou službu poskytl Barbře Streisandové nebo Natalii Coleové. To hlavní ale od začátku bylo v Krallové.
Také na novém albu opět slyšíme kontrabasistu Johna Claytona a bubeníka Jeffa Hamiltona, kteří roku 1993 účinkovali už na její prvotině. Jen pár let nato se přidal kytarista Russell Malone: i ten má na novém albu několik sól s pěkným, měkkým zvukem elektrické kytary a mírnou ozvěnou v duchu slavného Jima Halla.
Kytara byla pro Krallovou vždy důležitá. V začátcích své trio vedla po vzoru dávného pianisty Nata Kinga Colea, který už ve 40. letech netradičně vystupoval jen v doprovodu kytary a kontrabasu, to znamená bez bicích. Zavedl tak model, kterého záhy využili Art Tatum, Oscar Peterson, ze současných Ron Carter nebo právě Krallová. Přednosti neobvyklého nástrojového obsazení jsou na nové desce slyšet v takto aranžované skladbě Autumn in New York.
Ruce a hlas
Krallová má krásně smyslný, lehce zakouřený kontraalt. Zpívá častěji tiše a zasněně než nahlas, dbá na emocionální zabarvení slov. K osobitým znakům někdejší kuřačky patří tu a tam lehký chrapot, dále výslovnost, v níž rodilí mluvčí poznají Kanadu, a především skvělé frázování.
Nescatuje, nijak se nepředvádí, nemá kdovíjaký rozsah. Vždy byla především zpívající klavíristka, ne jazzová zpěvačka, která se doprovází. S minimem prostředků dosahuje maximální expresivity. Nikam nespěchá, každou hlásku vysloví pohodlně, zdánlivě bez námahy.
"Můžu ti slíbit jen procházky na jaře / Že se budeme držet za ruce, až začne padat listí / A lásku tak silnou, že prohřeje i zimní noci," zpívá ve skladbě That’s All, prvně zaznamenané pod názvem Azure-Te v 50. letech minulého století. Perfektně swingující Krallová se uprostřed verše charismaticky zasměje, pak krátkou frázi zazpívá unisono s klavírem, načež pravou rukou zahraje krátkou výplň.
Krásně to ukazuje, jak jsou její ruce a hlas srostlé. Vždy ví, jaké vybrat tempo. Že když píseň zahraje jen o něco pomaleji, může vyznít smutněji, nebo že v rychlejším rytmu bude muset klást důraz na jiné hlásky.
Krallová intuitivně pokaždé najde řešení, stejně jako ví, kdy klavír upozadit nebo na něm naopak vyklenout kontrastní linku ke zpěvu. Dokonce ani netrvá na tom, aby se sama doprovázela: na nové desce ji třikrát slyšíme zpívat, zatímco na piano hraje její někdejší učitel a dnes autor symfonických aranžmá Alan Broadbent.
Únik
Kromě přátelství s producentem LiPumou není za albem This Dream of You žádný "příběh". Krallovou vždy okolo poledne vyzvedlo auto, ve studiu s muzikanty odpoledne natáčeli a večer poslouchali výsledek. Při večeři probrali, co dělat jinak, a po nocích si klavíristka ještě mailovala s producentem.
Právě na jeho popud se před mikrofony postupně vystřídaly tři kapely. Přestože na desce jednotlivé písně navazují, některé místo stálých spolupracovníků Krallové hrají kontrabasista Christian McBride, a pár kusů dokonce kytarista Marc Ribot, hvězda newyorské experimentální scény, nebo basista Tony Garnier, desítky let doprovázející Boba Dylana.
Po jeho minimálně známé skladbě This Dream of You ostatně Krallová album nazvala: dylanovka v jejím podání trvá sedm minut a zpestřuje ji akordeon, na nějž hraje klavíristčin strýc Randall Krall. Přes lehký nádech country nebo hudby z texasko-mexického pohraničí skvěle zapadá do celku. Stejně jako Just You, Just Me, jejíhož rychlejšího tempa obratně využívá bluegrassový houslista Stuart Duncan.
K vrcholům patří komorní Don’t Smoke in Bed, což je rozloučení s milencem s dvojsmyslně míněnou radou. "Pamatuj, miláčku, nekuř v posteli," zpívá Krallová doslova i přeneseně. Jinými slovy: jestli chceš s nějakou ženou zůstat, nebuď tak lehkovážný.
Další skladbu How Deep Is the Ocean už sice pianistka natočila dříve, dokonce ji před osmi lety zpívala v pražském Kongresovém centru, s doprovodem houslí ale zní zase trochu jinak. A ještě další barvy pár kompozicím dodává komorní smyčcový orchestr, dvacítka houslí, viol a violoncell.
Krallová je se všemi skvěle sehraná. Menší sestavy střídají větší, všechno drží pohromadě. Převažuje radostná, lehká nálada, příjemně se poslouchá. Pro někoho je to už u Diany Krallové samozřejmé, jiným to právě letos samozřejmé nepřijde. A jestli ve světle pandemie něco vynikne, pak konejšivý účinek hlasu Krallové. Všechna ta milostná vzplanutí, procházky v dešti či toulky po New Yorku, o nichž zpívá, teď působí jako únik do jiného světa.
Album
Diana Krall: This Dream of You
Verve Records/Universal Music 2020
