Praha - Ve věku 76 let zemřel v neděli ráno v nemocnici v pražských Střešovicích po těžké nemoci hudebník Petr Skoumal.
Klavírista, skladatel a příležitostně i textař Petr Skoumal se mohl chlubit širokým spektrem posluchačů od nejmenších dětí až po dospělé. Tvorba milovníka českého humoru čítá scénickou hudbu ke stovkám filmům, divadelním a televizním inscenacím a večerníčkům, kromě toho se podílel i na desítkách alb, ať už vlastních či kolegů. Skoumal, v jehož písních se mísí klasika, šanson, jazz, folk i rock. Mezi nejznámější písně patří Kolej Yesterday, kterou napsal pro Michala Prokopa.
Popularitu si vydobyl v polovině 60. let, kdy začal vystupovat se zpívajícím básníkem a poetickým textařem Janem Vodňanským. "Petr byl o tři roky starší a jako jediný z nás měl uměleckou školu, proto jsem ho respektoval jako vedoucího," řekl Vodňanský.
Skoumal se pak stal i formálně vedoucím jejich "souboru", protože to vyplývalo z podmínek agentury, která jim na konci sedmdesátých let začala zajišťovat vystoupení po malých mimopražských klubech. "Museli jsme zvolit vedoucího, tak jsem ho zvolil. Já jsem byl zase předseda kontrolní a revizní komise. Nikdo nám to nezrušil, tak jsme to pak využívali i při představeních, kdy jsme se tak představovali divákům," vzpomínal.
Až do zákazu jejich úspěšného, leč politicky nepohodlného dua v roce 1981 představovali Skoumal s Vodňanským svébytný kulturní fenomén. Plody jejich tvorby jsou zaznamenány na deskách S úsměvem idiota, S úsměvem Donkichota, Hurá na Bastilu a dalších. "Těch vzpomínek jsou tisíce, tisíce mimořádných momentů," řekl. Když společně skládali písně, jednalo se prý o takové prolnutí, že je podepisovali výhradně jako autorská dvojice.
Zpět ke spolupráci oba svedly až v roce 1989 Večírky rozpadlých dvojic.
V 60. letech byl jakoby jen mimochodem zpívající hráč na klávesové nástroje Skoumal také dramaturgem a autorem hudby v pražském Činoherním klubu a spolupracoval na cimrmanovských filmech. Písničkami pro děti hladil dětské duše vedle Svěrákových a Uhlířových songů na deskách Kdyby prase mělo křídla, Jak se loví gorila, Pečivo, Pro děti od pěti a Kampak běžíš, ježku. Používal poezii Emanuela Frynty, Pavla Šruta, případně svou vlastní.
K albům pro dospělé ...se nezblázni, Poločas rozpadu, Hotelový pokoje, Březen, Nebo cibule, přidal Skoumal práci na albech Luboše Pospíšila, Michala Prokopa a C&K Vokálu, na prahu padesátky se pak na několik let připojil i k Vladimíru Mišíkovi a jeho skupině Etc. Ve Skoumalových písních zní sarkasmus, melancholie a stesk po starých časech. "Když si sám sebe představím ve dvacátých, třicátých letech, mám pocit, že bych se tam cítil dobře," říkal.
Kumšt provázel Skoumala už od dětských botiček. V šesti letech (narodil se 7. března 1938 v Praze) ztvárnil nejmenší dítě ve filmu Nezbedný bakalář. Kdo za okupace navštívil rodinu překladatelů Aloyse a Hany Skoumalových, byl ohromen klavírní improvizací dítěte se zlatými vlásky, které stěží dosáhlo na piano vídeňské výroby. Poválečné roky strávil Skoumal v Londýně, kam byl jeho otec vyslán jako kulturní atašé. A učil se u pianistky Lizy Fuchsové.
Později na pražské konzervatoři vystudoval obor dirigování a na brněnské JAMU řízení sboru. Psal scénickou hudbu k filmům (Jára Cimrman ležící spící, Rozpuštěný a vypuštěný, Přijela k nám pouť), k animovaným snímkům (Král a skřítek, Zaniklý svět rukavic, Malá čarodějnice) nebo k více než 150 divadelním a televizním inscenacím. O půvabný hudební doprovod se Skoumal postaral také u večerníčků Maxipes Fík, Králíci z klobouku nebo A je to!
V životopise, který sepsal už jako renomovaný muzikant pro rekvalifikační zkoušky u Pražského kulturního střediska, manžel herečky Ilony Svobodové uvedl: "Nevím, jestli se ještě v životopise uvádějí koníčky. Já mám rád fotografování, vaření, víno, ženy, kvalifikační i rekvalifikační komise a koneckonců i zpěv.
