Kapela Sunn O))), která tuto sobotu vystoupí v pražském Divadle Archa, na pódium většinou napochoduje v kápích a připomíná druidy zahalené mlhou. Při každém kytarovém riffu se hudebníci obřadně rozmáchnou a tón ještě dlouho doznívá. Posluchače celou dobu masíruje maximalistický repetitivní zvuk z obřích kytarových beden, tyčících se jako menhiry.
Vystoupení Sunn O))) bývají takřka spirituálním zážitkem. Však kapelu inspirovaly různé náboženské tradice, byť zásadní je pro ni především extatická moc hudby. "V lidské mysli je potřeba pro takové cyklické události zakořeněná. Je to jako shromáždění kmene," vysvětloval spoluzakladatel kapely Stephen O'Malley v rozhovoru pro britský deník Guardian.
Sunn O))) jsou tak trochu metal pro lidi, kteří nemají rádi metal. Hudebně si půjčují z free jazzu nebo postupů avantgardní hudby. Spolupracovali s japonským hudebníkem žánru noise Merzbowem, maďarským metalovým zpěvákem Attilou Csiharem nebo islandským autorem filmové hudby Johannem Jóhannssonem. A jejich fanouškem je dokonce přední estonský skladatel Arvo Pärt.
"Mám rád metal stejně jako raga hudbu, raga hudbu jako japonské flétnisty. Miluju zvuk a stimulující muziku, která má co do činění s intenzivním prožitkem, ne nějakou virtuozitou," popisuje vlivy, z nichž kapela vychází, její spoluzakladatel O'Malley pro hudební server The Quietus.
V jádru sopky
"Být uprostřed téhle hudební scény pro mě bylo naprosto extatické, jako dotknout se silového pole nebo skočit do jádra sopky. Byla to síň plná magmatu," vzpomínal O'Malley, co bylo na začátku.
Kapelu na sklonku milénia založil s Gregem Andersonem, kterého potkával v rodném městě v západoamerickém státě Washington. Přátelství se tužilo na koncertech a vznikla z něj první formace Burning Witch. Na jejím albu Crippled Lucifer se poprvé projevil rukopis, který přesahoval hranice metalu a jímž později prosluli Sunn O))).
Idea byla ve výrazových prostředcích minimalistická - dělat metal bez bicích, basy a mrazivého řevu. Hudebníci se naučili zaplnit prostor a vytvářet neméně ničivou hudbu jen vrstvením kytarových riffů. Pro jejich táhlé tóny se vžilo označení drone metal.
Animální, primitivní a dřevní metal byl křikem outsiderů na okraji společnosti, kteří vyhlásili válku vnějšímu světu. Zbraněmi byly agresivní hudba a válečné líčení na obličejích.
Ne že by Sunn O))) nebyli fanoušky metalu a neměli v něm kořeny, jako velké vzory ostatně zmiňují také Františka Štorma a jeho blackmetalovou sestavu Master's Hammer. Stephen O'Malley ale chtěl žánr posunout dál. S touto ambicí v 90. letech minulého století však nebyl sám, a tak musel vymyslet něco radikálního, čím nastaví zrcadlo komerčnímu metalu bodujícímu v hitparádách.
Pochodeň hledačství Sunn O))) nesli společně s metalovými minimalisty Earth z amerického Seattlu. Byli experimentátory, estéty a intelektuály.
Vykročili z uzavřených kruhů a jejich album Monoliths & Dimensions z roku 2009 dokonce hudební server The Quietus vyhlásil deskou nultých let.
O'Malley s Andersonem na této nahrávce rozkládají klasický heavymetalový riff na částečky. Dotýkají se noisu, psychedelické hudby i jazzu, ostatně závěrečná šestnáctiminutová kompozice Alice je poctou jazzové skladatelce Alice Coltrane. Mantrickou atmosféru umocňuje zpěv tajemného Attily Csihara, někdejšího spolupracovníka norských blackmetalistů Mayhem.
"Luštím z mraků, ze kterých se sestaví nový svět, tunel ústí do obrovské propasti," zpívá Csihar v monumentální skladbě Aghartha o neodvratné apokalypse, zatímco na nahrávce šplouchá voda a burácí vítr.
Podle legendy Sunn O))) ke spolupráci na desce Monoliths & Dimensions oslovili také americko-anglického zpěváka Scotta Walkera, jenž bodoval v hitparádách 60. a 70. let a ke kterému se odkazoval i David Bowie. Z popového písničkáře se proměnil v nadšeného experimentátora tvořícího mimo čas.
Walker napoprvé neodpověděl, ale později Sunn O))) sám oslovil a roku 2014 s nimi natočil album nazvané Soused, kde šansonovým zpěvem vypráví o sadomasochistických touhách.
Do toho jsou slyšet praskání bičem, hluboké elektronické podklady a dobře známá dronemetalová formulka.
Kapela vyhledává právě takové nečekané spolupráce. Ostatně na současné evropské turné si za předskokana vybrala dánskou "noisařku" Puce Mary, která také v Divadle Archa představí apokalyptické vize ze své loňské, kritikou skvěle přijaté desky The Drought.
"Takové vztahy jsou jedinou cestou, jak prozkoumávat hudbu. Ovládám určité dovednosti a do finální podoby mohu přinést nějaké své prvky, ale každý další umělec nebo hudebník si nese zase něco jiného," zamýšlel se O'Malley pro server The Creative Independent. "Proto je pro mě důležité komunikovat takto."
Vhlédněte do propasti
"Maximální hlasitost pořád přináší maximální výsledky," píšou v bukletech svých alb Sunn O))), kteří se pojmenovali po kytarových zesilovačích.
Maximalismus se na jejich koncertech projevuje velikášstvím připomínajícím radikální divadlo nebo tím, že na letošek sestava chystá hned dvě alba: první, nazvané Life Metal vyjde v dubnu, druhý titul Pyroclasts na podzim.
Sunn O)))
Divadlo Archa, Praha, 2. března
Pro kapelu se ale opravdový význam slova skrývá spíš v prozkoumávání zvukových možností a objevování. "Je to o prostoru, který v naší hudbě rozhodně není minimalistický, je v něm hodně věcí," popisoval O'Malley. Nikdo si ale při poslechu nemůže být jistý, kde se zrovna nachází: posluchačova hlava jako by se dostala mezi dva kamenné masivy, nebo dokonce zemské desky.
Naživo jsou Sunn O))) silnější, zážitek z jejich koncertu hraničí se zkušeností z transu. Kdo se do hluku ponoří, měnící se frekvence zvuku mu zmatou smysly a protočí perspektivu, až ztratí pojem o prostoru i času. Tak dlouho hledí do propasti, až propast vhlédne do něj.
