Když nepočítáme holku v plavkách, která si pochutnává na vrcholu české gastronomie, opravdu to nejsou typické atributy rapového videa. Však také Labello není typický raper. Takový by si těžko vybral přezdívku po balzámu na rty.
Na desce Pop vypráví Labello třeba o tom, jak se nechá pozvat na luxusní večírek, jen aby se tam zadarmo najedl a napil. V tracku nazvaném Za Fre zhodnotí módní situaci: "Kluci mají smart casual a já tílko naruby." Jinde rapuje o své počínající pleši nebo kynoucím břichu - a ve skladbě Vintage komentuje vlastní finanční situaci: "Chybí už jen milion a zarobím míč."
Místo unavených rapových klišé o bohatství Labello vsází na obyčejnost prošpikovanou humorem. A skvěle mu to funguje. Nepotřebuje se vysmívat žánru jako třeba Kapitán Demo - Labello nespadá do kategorie hudebního humoru, není outsiderem, který by chtěl rapové scéně zasadit ironickou ránu. Spíš ironii obrací proti sobě.
Jistě, rapová klišé jsou směšná, ale k žánru patří jako napínáky k metalu nebo třpytky k discu. Není nutné se jich hned zbavovat, lepší bude naplnit je novým, originálním obsahem.
Na své první oficiální, plnohodnotné desce Labello s chutí odhazuje všechny škatulky a prohlašuje se za krále popu: "Zpěvák roku, jsem král popu / Netahej mě do recese ani do hip hopu." A kromě módních trapových beatů zámořského střihu rapuje do houseového podkladu (track Patrick Swayze) nebo osmdesátkového electra (skladba Vintage).
Výsledkem je bláznivý mišmaš ukazující, jak už také český rap přirozeně splynul s popem. A ne tak, že by se jím nechal spolknout: naopak sám spolknul mainstream. Stačí se podívat na aktuální prodejní hitparády, kterým vládnou rapeři jako Viktor Sheen, Nik Tendo nebo Ca$hanova Bulhar. I Labello se s Popem už dva týdny drží v první desítce.
Fotbal a rap
Když Labello před rokem a půl debutoval mixtapem nazvaným Autotune AF, přirovnával se na něm k Ivanu Jonákovi, majiteli podniku Discoland Sylvie z 90. let minulého století. Svoji ideální lovestory popsal přes Instagram: "Pořídíme psa / Jako Srstka / Budeš hrozně šťastná / Bude to bezva / Budem koukat spolu na Prostřeno / Stačí jenom odpovědět / Nechci zobrazeno."
Na následné mixtape Autotune AF 2, vydané o půl roku později, už se zrodil Labello jako hrdina všedního dne, "everyman" českého rapu, který ctí obyčejnost, protože ta je uvěřitelnější než - beztak vypůjčená - luxusní auta v klipech.
Labello se proslavil v podcastu Off Season, kde s kolegou Ca$hanovou Bulharem měli původně komentovat českou fotbalovou ligu. Nakonec ale víc mluvili o sobě a vlastních životních eskapádách. Spojení s českým fotbalem je pro ně něčím typické: vyžaduje zvláštní odvahu zabývat se prostředím tak prorostlým korupcí a podvody, jež zároveň docela dobře zrcadlí zbytek české společnosti. Podcast Off Season se nicméně na český fotbal snažil nahlížet shovívavě a najít v něm pár hrdinů.
Podobně jako k fotbalu Labello přistupuje k české popkultuře a její mytologii. V jeho textech ožívá bizarní panoptikum vyhaslých popových hvězd, obskurních youtuberek nebo novodobé zbohatlické šlechty. Tohle je česká realita, ne příběhy zkopírované z hitů zámořských hvězd.
Na albu Pop ale dojde i na osobnější témata: komplikované vztahy s opačným pohlavím (track Sry bby) nebo ódu na otce, k němuž raper v dospělosti hledal cestu (OG Papa Labello).
Že se na Labellovi trochu začíná podepisovat nová zkušenost slávy, dokazuje skladba Chippy Drippy - obligátní lament proti "hejterům na internetu", odrapovaný ale s úsměvem na tváři. A jak že vypadá jeho ideální romance rok a půl po Autotune AF? "Když jsem zmoženej, namaže mi záda. / Vyndá Alpu, vyndá krém, namaže mě ráda."
Nemusím do SuperStar, protože já jsem
Popu také nepochybně prospělo, že kromě domácí žánrové producentské špičky, jako jsou Huclberry nebo Peyseyko, na desku svými beaty přispěli elektroničtí kutilové dné a Oliver Torr. Skoro polovinu nahrávky produkoval Tomáš Havlen neboli Spomenik, polovička elektropopového dua Post-hudba.
Jsou to outsideři rapové scény a do už trochu ohraného rybníčku trapového zvuku přinášejí něco osobitého. Nebo rovnou výstředního, jako je euforický beat v tracku Patrick Swayze.
Pop nepředstavuje jen Labellovo "nejměkčí" album, jak konstatuje v titulní skladbě, ale také nejodvážnější. Není to kalkul ani koncept, ale prostě výpověď flákače, bohéma a vtipného glosátora každodennosti, který se nepotřebuje omezovat. Jak rapuje v předposledním tracku O: "Je to pořád o tom stejným, o egotripu / O tom, jak jsem dobrej, o tom, že mám kliku."
Labellova hra na popovou hvězdu a "zpěváka roku" se samozřejmě nese v lehce ironické rovině - ostatně zpěv zvládá jen přes digitální efekt autotune. Nakonec i to je ale zábavnější než produkce papundeklových hvězd, kterou generuje český mainstream. A také stokrát uvěřitelnější.
Labello: Pop
Die Mannschaft 2020
