Vypsaná fiXa toho v posledních letech stihla poměrně hodně. Oplakala odchod a zakrátko zase návrat svého basáka. Objela stovky koncertů se zásadním mezníkem ve vyprodané pražské Lucerně coby dárkem sama sobě k dvacátému výročí. A hlavně vydala dvě studiové desky, soundtrack k filmu Čtyři slunce, akustickou nahrávku G2 Acoustic Stage a album pro děti Planety Malého Prince.
Ani tolik různých poloh fiXu však neuspokojilo a vyrazila objevovat ještě dál. Pro nové album, jehož název si musejí fanoušci sami vyluštit v osmisměrce na předním obalu, totiž není zásadní, co na něm kapela hraje, ale jak to hraje. Živočišná energie pramenící z punkrockově tepající rytmiky, kterou byla vždy pověstná na deskách a zejména na pódiu, totiž tentokrát kamsi vyšuměla. Jako by ve studiu zaznělo „nedělejme bordel, zpomalme a pojďme si hrát“.
K dobru věci tak přezvala hlavní slovo zvuková alchymie a experimenty s atmosférou. Podobně tomu bylo v případě osm let staré nahrávky Klenot, pro jejíž specifický zvuk si kapela dojela do Londýna. Tentokrát stojí za podobně překvapivým výsledkem Ondřej Ježek a jeho neortodoxní producentské nápady. Úspěch, kterého se nahrávka jistojistě dočká, půjde z velké části právě za ním. Jasný hit.
S Ježkem, milovníkem všech možných netradičních hudebních nástrojů, má čtveřice zkušenosti už z dřívějška, avšak nikdy dřív se nepodařilo poskládat aranže a jednotlivé vrstvy natolik pestře a docílit až tak odlišného výrazu kapely od všeho dřívějšího. Zdaleka nejdál je v tomto ohledu hned otvírák Klid ticho a mír. Postavit namísto Márdiho za mikrofon Jaromíra Švejdíka, nikdo by nepoznal, že nejde o skladbu Priessnitz či Švejdíkova někdejšího projektu Jaromír 99 and The Bombers. Nic podmanivějšího fiXa nikdy nenahrála.
Přes znatelnou evoluci se ovšem revoluce nekoná. Na hity se nehraje, ale stále tu najdeme skladby podle klasického „fixího střihu“, tedy skočné jednoduché vypalovačky, jichž má kapela v repertoáru desítky (Náklaďák, Siki Romero) a na opačném konci emočního spektra zase melancholické Marianské léto pokračující v náladě Sci-fi povídky nebo Papírové hyeny. Vše je ovšem o dost hloubavější a vážnější.
Nový materiál má vlastně jen jednu chybu. Zvukové finesy a aranžérské kudrlinky, které protínají celé album, nemají na koncertě šanci vyniknout naplno. Není ale pochyb o tom, že fiXa i nové skladby nakopne tak, že nebude mít na pódiu o stagedivery nouzi.
Hodnocení: 80 %
