Recenze: Blondie i Erasure se po letech snaží hledat nové cesty. A jejich desky stojí za poslech

Jan Mazura Jan Mazura
4. 6. 2017 5:00
Až překvapivě silná alba nedávno vydaly dvě kapely, které možná i řada jejich skalních fanoušků dávno přestala sledovat. Synthpopoví Erasure, stejně jako téměř o generaci starší postpunkoví Blondie, se snaží o vývoj a vsadili na nové koncepty. Vyplatilo se.
Blondie v roce 2017. | Video:

Ústřední dvojici kapely Blondie - zpěvačce Debbie Harryové a kytaristovi Chrisi Steinovi - zjevně docházejí tvůrčí síly. Na novinku Pollinator totiž napsali jen dvě písničky.

Potřeba stále tvořit i kolem sedmdesátky je však přiměla k relativně nevšednímu kroku. Formou regulérního výběrového řízení navázali spolupráci s řadou nových, širší veřejnosti v podstatě neznámých autorů a každý připravil po jedné skladbě.

K těm, o kterých alespoň hudební fanoušci slyšeli, patří kytarista The Strokes Nick Valens spolu se zpěvačkou a textařkou Siou. Jejich povedená Best Day Ever připomíná raného Davida Bowieho a ostatně i raný new wave punk Blondie. Johnny Marr, další z autorů, hrál na kytaru s The Smits zpěváka Morrisseyho. Na desku přispěl o něco slabší písní My Monster v duchu osmdesátkového disco-rocku.

V případě autorsky silných Blondie jde o poměrně nezvyklý způsob, jak pokračovat v činnosti, nicméně výsledek nese ovoce. Deska Pollinator patří k tomu lepšímu, co od roku 1997, tedy ve druhé etapě své existence, vytvořili.

Na minulém albu experimentovali s elektronikou, materiál na své jedenácté desce ale obalili opět charakteristickým punk-rockovým zvukem. První trojice songů Doom of Destiny, Long Time a Already Naked tak svou energií, silnou melodií a košatým zvukem kytar i kláves naláká k poslechu celého alba.

Kam se to řítíme? ptají se Erasure

To Britské synth-popové duo Erasure, které spoluzakládal Vince Clarke, někdejší člen Depeche Mode, si novou desku World Be Gone přichystalo zcela svépomocí.

Takhle zní noví Erasure
Takhle zní noví Erasure | Video:

Texty, nebo snad spíš lamenty, připomínají, jaký vliv mají naše dnešní činy na budoucnost. Řeč je o politice, péči o planetu, ale třeba i o právech gayů - komunity, která zpěváka Andy Bella dodnes vnímá jako svou ikonu.

Spíš než taneční beat a syntezátorové plochy v podání Bellova letitého hudebního souputníka Clarkea je středobodem alba Bellův vokál. Písně Be Carefeul What You Wish For, A Bitter Parting nebo Oh What a World sice na první poslech neroztančí, melodie a sugestivní sdělení ale v hlavě utkví.

"Už dávno jsme ztratili sílu, jen sklízíme, co jsme zaseli. Klidně se schovejte za  falešná slova, ale jen si tím omlouváte svou slabost," zpívá dvojice v Oh What a World.

Blondie a Erasure

Blondie: Pollinator
Vydalo BMG, 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 70 %

Erasure: World Be Gone
Vydalo Mute, 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 70 %

Erasure na novince zvážněli, zvolnili a rozhodli se, že ke globálním problémům řeknou své. Koncepci desky nenarušují ani dvě slabší "odrhovačky", které album ohraničují: pokus o letní hity s tisíckrát zopakovanými slovy "love" a "baby" holt vychází málokdy.

Je příjemné vidět, že i zacházející hvězdy na stará kolena objevují nové kreativní procesy a otevírají témata, kterých se dřív dotýkaly jen zlehka. A že pořád dokážou přinést hudbu, která stojí za poslech.

 

Právě se děje

Další zprávy