"Nemusíme být přece pořád stejní, abychom byli normální. Existuje snad nějaký moment, kdy stojíme na místě? Všichni jsme doslova fluidní," uvažuje v rozhovoru pro server Garage dvaatřicetiletá elektronická hudebnice Alejandra Ghersi, známá jako Arca.
Změna je jejím celoživotním tématem a stala se také leitmotivem série Kick, kterou koncem loňského roku uzavřely čtyři vzájemně propojené desky, všechny vydané v jednom týdnu. Prostřednictvím živelného žánru reggaeton, dychtivého elektronického popu, ale také něžných syntetizátorových melodií nebo chaotických experimentálních konstrukcí ukazují náročný i osvobozující proces transformace.
Hudebnice, jež střídavě vyrůstala v Americe i Venezuele a dnes žije v Barceloně, není žádným nováčkem. Její bezbřehá inovativnost přitahuje pozornost už léta. Oslnila umělkyně Björk a FKA Twigs nebo rapera Kanyeho Westa, se kterými spoluprodukovala jejich nahrávky.
Sama sebe Arca do středu pozornosti dlouho nestavěla. Až do předloňského roku, kdy se vynořila ze stínů hrubé roztěkané experimentální elektroniky a ukázala se jako sebevědomá popová diva. Na prvním albu Kick ukázala svoji přístupnější stránku a zářila jako pomyslná bohyně transformace - stejnou měrou osvobozená i spoutaná přírodou a technologiemi.
Deska, na níž hostovaly zpěvačky Rosalía a Björk, raperka Shygirl nebo nedávno zesnulá producentka Sophie, získala nominaci na cenu Grammy v kategorii taneční hudba a elektronika.
Zpětně však Kick z roku 2020 tvořilo jen úvodní díl opusu. Čtyřmi novými částmi teď Arca velkolepě pokračuje v oslavě proměny a dál rozpracovává témata jako sebevědomí, svobodu a svébytnost, ale také pocity odcizení, nepatřičnosti a potřeby někam nebo k někomu patřit. Každé nadhodí a pozoruje, kam ji zavede.
Arca otevřela novou životní kapitolu. Před vydáním první desky procházela tranzicí, o které s fanoušky otevřeně mluvila na sociálních sítích. "Chtěla jsem pro ně být něčím, co jsem sama neměla," popisovala, proč je v citlivém období tak otevřená.
Album z roku 2017, jež sérii Kick předcházelo, považuje za takzvanou labutí píseň plnou truchlení a loučení, které ji pomohlo se s lecčím smířit.
Vytoužená změna jí zvedla sebevědomí, přidala na odvaze se otevřít a zjevně také umetla cestu Arčině přirozené expresivitě. "Chtěla jsem to, kam jsem se dostala, sdílet mnohem oslavnější formou. Využít příležitosti a otevřít se. Chtěla jsem tu desku udělat jako party, kam by lidi chtěli přijít," vysvětluje, proč se na sérii desek Kick rozhodla více přiblížit popu.
Vlastní úvahy nad podstatou změny a jejími podobami chtěla původně zpracovat formou experimentálního operního cyklu, završeného klavírními kompozicemi. Z nápadu sešlo, i tak ale Arca vytvořila neustále se rozpínající svět bez pevných kontur.
Na nových deskách zachycuje různé stránky své osobnosti a dovoluje jim, aby se dle potřeby rozvíjely. Navzdory vnitřním rozporům. "Nechtěla jsem ukázat jenom útržky prostředí, ze kterých pocházím, ale být schopná ty věci podrobně zmapovat. Nechat ty protiklady existovat, a ne se za ně stydět," objasnila deníku The New York Times.
Zmatená nesourodost je nejlépe slyšet na víceméně reggaetonovém albu Kick ii, které sérii uvádí. Popový singl Born Yesterday s hostující zpěvačkou Sia působí, jako by se spíš omylem dostal na nahrávku jinak plnou intenzivních tělesných prožitků jako nenasytnosti a láskyplnosti, ale také úzkosti, strachu či otupělosti.
Podobné rozpory nejsou nahodilé. Arca zřejmě chtěla zdůraznit nutnost plně se oddat proměně bez ohledu na to, kam člověka zavede.
Naproti tomu Kick iii - část věnovaná experimentálním klubovým beatům Arčina mládí a žánru IDM, což je zkratka pro intelligent dance music - působí dominantně a jednoznačně, zvukově nejintenzivněji a nejkompaktněji. Je z ní cítit silný pud sebezáchovy, agresivita i sebevědomí. Nahodilost i překvapení odrážející se v intenzivních industriálních zvucích jako by zpochybňovaly dogmata, kterými máme tendenci popisovat svět.
Například track Electra Rex domýšlí takzvaný oidipovský komplex, pojmenovaný psychoanalytikem Sigmundem Freudem jako označení náklonnosti syna k matce, a naopak agresivního vztahu k otci. Podle Arcy však princip nelze aplikovat na nebinární osoby.
Trhavé zvuky ve skladbě Rip the Slit zase ukazují nesmyslnost snahy oddělovat od sebe to, co oddělit nelze. Až zoufale bolestivě zní v Arčině podání snaha narušit autonomii, abychom rozbili celek na jednotlivé, snadno pochopitelné kategorie.
Přemýšlivě a také nejaktivističtěji vyznívá čtvrté album. Možná pátrá po různých podobách změny a po tom, co se stane, když se jí skutečně otevřeme. Najdeme tu třeba odhodlaný protestsong Queer. Do syntetizátorových, rozmazaných smyček a trapových beatů modifikovaným hlasem zpívá estonský producent Planningtorock: "Slzy moci, slzy moci / Mám queer slzy / Queer moc."
V dalším tracku Alien Inside úpí kytarový riff rozpixelovaný bzučením. A do toho se britská umělkyně Shirley Manson, známá z kapely Garbage, ptá, kdy "jsme poprvé poznali toho cizince uvnitř". Při intenzitě, s jakou poprvé vyřkne slovo "konstrukt", se nelze ubránit dojmu, že cizincem někoho nazýváme jen na základě našich vykonstruovaných představ.
Závěrečný ambientní Kick iiiii se svou odhalenou zranitelností a intimitou zdá nejpůsobivější. Najdeme na něm syntetizátorové ukolébavky hledající smíření nebo zádumčivou klavírní etudu Ether. Mihotající se zvuky ohně v instrumentálním Fireprayer, v půli proložené klavírní, až stadionově popovou melodií, působí, jako když nám při pohledu do ohně vytane náhlá vzpomínka. Když se jí přestaneme bránit, zase zmizí.
Také Arca jako by nad sebou vyhrála. Na obalu poslední nahrávky se nechala zobrazit jako živá socha, na kterou září paprsek světla. Obklopují ji zdánlivě pohřební věnce, v tomto kontextu ale symbolika smrti působí spíše jako nový začátek.
Arca cyklus nazvala podle prvotních záškubů plodu v děloze. "Ta kopnutí jsou momenty, kdy se zrodí individuum, rodiče si uvědomí, že dítě už není v jejich moci, ale že má svůj život, vlastní nevyzpytatelné impulzy oddělené od těch jejich," vysvětlila serveru i-D.
Sérií alb oslavuje nesouhlas, instinktivní projev existence, která se bez možnosti změny zdá násilná či vyprázdněná. Zamýšlí se, zda to, co máme tendenci stavět proti sobě - ženské a mužské, umělé a přirozené, domácí nebo cizí -, je vůbec možné oddělovat. A spíše říká: právě nutnost si vybrat člověka okrádá o jeho podstatu. Možná se pak snadno zařadí, možná ale jako Arca doopravdy nepozná sebe sama, natož aby se přijal.
Sedmačtyřicet skladeb Arčina odvážného zvukového dobrodružství nabízí soucit všem, kdo se pokoušejí přijmout vlastní změnu.
Autorka je hudební novinářka.
Album
Arca: KICK ii, KicK iii, Kick IIII & kiCK iiiii
XL Recordings 2021
