Denis Bango je hudebník každým coulem. Sám s úsměvem říká, že na klavír hrál už v mámině břiše. Doma hráli Beatles, sám si našel Nirvanu. S kytarou vystupuje přes dekádu, oddané posluchače si však získal ostrými texty a temnými elektronickými podkresy. V jeho deskách je cítit smutek a vztek někoho, kdo zažil i odvrácenou stranu Slovenska. Do Prahy přijíždí s novým albem Mrtvá revolúcia.
Na Štvanici hraješ v rámci série UGOT - Underground Overtake. Kam chcete celé hnutí směřovat?
Kurátorem akce je Dušan Vlk, se kterým si i navzájem hostujeme na deskách. S kluky z Berlin Manson se už znám déle z punkových koncertů, společná energie se postupně nabalovala jako sněhová koule, jako lavina.
Když jsem zakládal Kvlt_Crew (Paris, Žakháles....), šlo nám o to nabourat status quo v rapové hudbě a vytvořit alternativu. Myslím, že se nám to už povedlo - vznikla scéna, kam můžeš přijít, když nechceš mainstream. Dříve potlačené hlasy dostávají více prostoru. Kam to půjde dál, uvidíme - budoucnost se nedá předpovídat. Třeba to celé brzy splaskne a já se vrátím do fabriky.
Jsi jinak "punkový" v kapele The Wilderness a jinak při rapu?
Punk pro mě není o formě, ale o postoji. Takové věci vnímám z filozofického hlediska. Dnes už tři akordy a rozladěná kytara nejsou tak šokující jako v roce 1977. Podvratnější mi přijde, když během rozjetého koncertu vytáhneš klavír. Je to boj na více frontách - rap je jedna zbraň, kytara jiná. Ta forma pro mě není podstatná. Nepovažuju se ani za rapera - v tom mě inspirují Beatles, kteří se postupně měnili s každým albem. Celé je to jedna velká mise.
Mysl jako spoušť, jako zbraň, jako teror
S albem vyšel na internetu a "samizdatově" také tvůj manifest. V čem se liší od těch politických, které v lidech mohou vyvolávat negativní asociace?
Musí se k tomu přistupovat jako k součásti uměleckého díla - není to akademický spis ani návod, ale má nakopnout politickou imaginaci. Ukázat, že je OK v rámci politiky zapojit představivost a nebát se narušit narativy, které máme zažité - že "to se nepatří" nebo "to je utopie". Mrtvá revoluce mluví o jakémsi podobenství - jako v křesťanství, kde Kristova smrt a zmrtvýchvstání jsou triumfem. Vypadá to jako prohra (smrt, ukřižování), ale je to výhra. Každé udusání revoluce je paradoxně důkazem, že žije. Revoluce se nedá zabít.
Dokážeš si představit, že by jeden influencer z Instagramu nebo jeden hudebník dokázal naverbovat lidi a změnit svět?
Nesmí to stát na jedné osobě - historie ukázala, že často je to cesta do pekla. Musí se změnit celková nálada ve společnosti - kolektivní změna mindsetu.
Vidíš do budoucna naději na lepší časy?
Interpretace "toho lepšího" je na každém z nás. Důležité je vnímat nespravedlnosti světa a vzdorovat jim. Čistě osobní zisk nesmí stát nad kolektivním dobrem. A i když revoluce nevyhraje, důležité je být na její straně.
