Jasné to bylo už s úvodními tóny skladby Skills in Pills. Na pódium pražského O2 universa, jako dělaného pro středně velké hudební akce, členové skupiny nastoupili v bílých oblecích a s mrtvolně bledými nalíčenými obličeji. Působili démonicky a odosobněně, což frontman Till Lindemann podtrhl, když během téměř půldruhé hodiny trvajícího vystoupení nepronesl mezi skladbami ani slovo.
Jestliže u některých písničkářů má člověk pocit, že půlku koncertu "prokecají", tohle byl opačný extrém.
Ovšem extrémních věcí se včera odehrálo víc. Především co se týče videoprojekce, jež doprovázela v podstatě všechny písně. Už při Skills in Pills obsahovala mimo jiné nelibý detailní pohled na konečník, jenž vylučuje lékovou tabletu - a to byl teprve začátek.
V následující písni Ladyboy se objevila in natura jakási slečna obdařená penisem, ve Fat zpěvák brutálně naturalisticky poukázal na tloušťku některých lidí. Obrazově ještě nechutnější pak byla pomyslná reflexe obžerství promítaná ve skladbě Allesfresser.
Ve zpočátku folkové Knebel, která se ovšem zvrtla v agresivní nářez, "konečně" došlo i na očekávané, mládeži nepřístupné, explicitně sexuální motivy. A nejinak tomu bylo v projekci doprovázející písně Cowboy a Golden Shower, kde se to jen hemžilo dámskými přirozeními a takzvaným pissingem. Skandál? Ale kdeže.
Možná je autor tohoto textu už příliš otrlý, nesporně provokativní záběry ho ale příliš nezaskočily. Spíš to působilo poněkud prvoplánově. Byl v tom svébytný, do krajnosti vyhnaný umělecký záměr, nicméně pokud se měl dostavit šok, zůstal "viset" někde před branami haly.
Když už, nesrovnatelně víc dech vyráží čerstvý Lindemannův videoklip k písni Platz Eins, který v necenzurované verzi obsahuje regulérně pornografické scény. Na ně však včera nedošlo, frontman s ústředním parťákem, Švédem Peterem Tägtgrenem, skladbu v Praze odehráli v průhledné plastové kouli putující sálem.
Na druhou stranu: má být porno součástí velké rockové produkce? Možná to bez něj bylo lepší.
Till Lindemann, jak známo z koncertů Rammstein, není žádný tuctový rocker a neustále chce nabízet nějakou "akci", nejen obrázky za pódiem. A je ochoten podnikat neobvyklé věci, takže při písni Allesfresser do publika rozhazoval dorty a při Fish On opravdové ryby. Vrcholem bizarnosti bylo, když je diváci vzápětí začali házet po sobě navzájem. To na běžném koncertu člověk nezažije, aby mu na hlavě či rameni nečekaně přistála páchnoucí ryba.
Většinu posluchačů však víc zajímala muzika. A ta měla na každý pád rajc. Včetně přídavků Lindemann naservírovali 17 skladeb, rovnoměrně vybraných z obou dosud vydaných alb: pět let staré anglicky zpívané prvotiny Skills in Pills a loňské, v němčině vyvedené desky F&M.
Ta působí pestřeji a hudebně zajímavěji, tudíž lze litovat, že de facto celý pražský koncert se nesl ve znamení tvrdého electro metalu, postaveného na pomyslném souboji agresivních živých kytar a nasamplovaných syntezátorových spodků.
Nedošlo bohužel na "skorošanson" Schlaf ein ani na vtipnou píseň Mathematik, odkazující k někdejší německé nové vlně - a tango Ach so gern sice bylo, ale tak nabroušené, že z něj prakticky nic nezbylo.
Pravda, nejúdernější songy jako Ich weiß es nicht nebo Praise Abort na koncertech fungují. A když se k tomu přidá potřebná míra hymničnosti, což se týká především skladeb Blut a závěrečných dvou položek Steh auf a Gummi, má to ohromující sílu.
Lindemann má jako skupina zdravě našlápnuto. Bude zajímavé sledovat, zda se od toho odpíchne k ještě zářivější budoucnosti, nebo její ambice časem pozvolna vyprchají, jak tomu u podobných vedlejších projektů známých zpěváků bývá obvykle.
Lindemann
O2 universum, Praha, 10. února.
