Jsme tady navěky, u pumpy bagety. Krausberry hrají poetický bigbít z Hanspaulky

Jsme tady navěky, u pumpy bagety. Krausberry hrají poetický bigbít z Hanspaulky
Hutným bluesrockovým zvukem, nezaměnitelným projevem zpěváka Martina Krause, dlouhověkostí i nadšením pro koncertování připomínají Krausberry slavné The Rolling Stones. V Malostranské besedě 6. ledna 2023 zahráli stejně poctivě jako v dobách svých začátků na pražské Hanspaulce.
Na zvukovou zkoušku dorazili muzikanti z nedaleké hospody U Hrocha. Kapelník Kraus říká, že po tolika letech už během roku nezkoušejí, koncertují tak často, že to není potřeba. Každé léto mají ale soustředění v jižních Čechách, kde společně hrají a trénují nové i starší skladby.
Bubeník Štěpán Smetáček bývá na letním soustředění největší tahoun. Pořád by jen hrál a zkoušel. Také v Malostranské besedě si před koncertem dává záležet, aby měl bicí dokonale nazvučené. Hraje s mnoha českými kapelami, fanoušci ho znají z Wanastowých Vjecí, Lucie nebo Arakainu.
Přestože Krausberry během čtyř dekád několikrát proměnili sestavu, ta současná, v níž nahráli nové album Poslední nádražák, kopíruje začátek 90. let. V šatně za pódiem v Malostranské besedě se tak před koncertem srovnali kytarista Štěpán Albrecht, baskytarista Jiří "Ježek" Kredba, kytarista Mário Císař, bubeník Štěpán Smetáček, kytarista Vít Havlíček a zpěvák Martin Kraus. Zobrazit 19 fotografií
Foto: Jakub Plíhal
Vojtěch Scheinost Vojtěch Scheinost
23. 1. 2023 17:00
Čas jako by nevnímali. Na pódiu jsou muzikanti z kapely Krausberry pořád hlasití, zpěvák Martin Kraus stejně charismatický a jejich bluesrockový zvuk nezaměnitelně hutný. Po 15 letech teď vydali nové album nazvané Poslední nádražák. "Jsme tady navěky, u pumpy bagety, z plechovky Braník a nás se to netýká," hlásí v jedné písni, jak je i po čtyřech dekádách baví objíždět kluby a koncertovat.

"Bude lepší popovídat si hned," říká sedmašedesátiletý Kraus v šatně za pódiem pražské Malostranské besedy před prvním letošním koncertem. Po něm bude mít v sobě tolik piv, že neručí za to, co by vyprávěl. Kytarista Mário Císař a baskytarista Jiří Kredba řečený Ježek přicházejí rovnou z nedaleké pivnice U Hrocha. Živelní a zemitě bigbítoví jsou členové kapely už před vystoupením.

Čerstvě vydaná nahrávka čítá 11 skladeb. Kromě dvou, které se už objevily na živém albu právě z Malostranské besedy, jsou to samé novinky. "Původně jsem další desku dělat nechtěl. Každý rok ale napíšeme pár písniček, zkoušíme je a buďto je zahodíme, nebo začneme hrát na koncertech. Nakonec jsme z nich nové album udělali. Mám radost, asi to tak mělo být," říká frontman.

Hned první písní nazvanou Sára se hlásí ke kořenům. Napsal ji Ivan Hlas, parťák z pražské čtvrti Hanspaulka, kde Kraus s kamarády zkraje 80. let minulého století začínali. Na kopci posetém prvorepublikovými vilami se hudebníci přelévali z jedné kapely do druhé, potkávali u piva v zakouřené hospodě U Tyšerů nebo před zříceninou Baba a hráli muziku, která určovala směr českého bigbítu. Kromě nich se tu scházeli Ondřej Hejma, Richard a Vladimír Tesaříkovi, Petar Introvič nebo Václav Kopta. 

Právě tehdy Ivan Hlas napsal Sáru. "Prvně jsem ji slyšel, když ji jako teenager hrál v hospodě a balil holky," vzpomíná Kraus. "Furt jsem ji měl v hlavě, že je romantická a hezká. Já takový písničky psát neumím. Čtyřicet let jsem ji měl schovanou, až jsem si řekl, že ji nahrajeme. Jen jsme z ní udělali větší bigbít," popisuje. "Ivanovi se to líbit nebude, tak jako se Vladimíru Mišíkovi nelíbí náš Slunečný hrob. Majitel písničky je vždycky naštvanej, protože ji cítil jinak a ty mu ji převrtáš," připomíná další převzatý hit.

Krausberry se dali dohromady tak trochu natruc. V roce 1984, krátce poté, co je Petar Introvič vyhodil ze svých Bluesberry, na něž odkazoval i název nového uskupení. Oproti ortodoxnímu blues však Kraus s kolegy hráli tvrději a rockověji. Hanspaulka se navíc začala měnit. Kluci, kteří tu začínali, se z vilového kopce stěhovali pryč. Právě tehdy Kraus prohlásil, že Hanspaulka je "mrtvej pes a U Tyšerů se jen ohlodává mrtvola". Doteď ho za to někteří nemají rádi.

"V té hospodě se dělala dlouho skvělá muzika, ale pes po tom neštěkl. A najednou se začala Hanspaulka glorifikovat, ve chvíli, kdy z ní už muzikanti byli pryč, to mě štvalo," vysvětluje zpěvák. Místo sálu na Houtyši, jak se říkalo hospodě U Tyšerů, zrušené počátkem 90. let, kapela zakotvila v Malostranské besedě. Kromě toho hrála na dalším stěžejním místě bigbítové scény, žižkovské Chmelnici, kterou vedl jejich manažer Lubomír Schmidtmajer.

Hit Šiksa a gádžo nahrála kapela na stejnojmenném albu v roce 1998. Na koncertech ho hraje dodnes. Foto: Jakub Plíhal | Video: Youtube/MrGoowee

K Chmelnici teď odkazuje obal nového alba. Přichystal ho Karel Haloun, dvorní výtvarník českého bigbítu i žižkovského klubu. Na černobílé fotce malý kluk pozoruje dlaždiče opravovat ulici. "Měl jsem bráchu Tomáše, dvojče, který před pár lety umřel. Na fotce je to právě on. Byl výpravčím v Týnci nad Sázavou a miloval železnici," popisuje Kraus, kde se vzala píseň a název alba Poslední nádražák. "Fotku jsem chtěl dát dovnitř bookletu. Jenže Karel se na mě podíval a říká: 'Co blbneš, to je jasná věc na obal,'" líčí.

Posledního nádražáka nahráli ve formaci, ve které už nějaký čas vystupují. Kromě Krause, kytaristy Císaře a baskytaristy Kredby jsou v ní kytaristé Štěpán Albrecht s Vítem Havlíčkem a bubeník Štěpán Smetáček. "Je to návrat sestavy ze začátku 90. let," vysvětluje Kraus. 

Obsazení se za čtyři dekády několikrát měnilo, skupinou prošlo mnoho tváří. Výraznou stopu poslední roky zanechali kytarista Michal Chroňák přezdívaný Růžena nebo bubeník Jiří Zelenka. V kapele působil i známý baskytarista Vladimír Kulhánek, zvaný mezi muzikanty Guma.

"Každé léto máme soustředění v jižních Čechách, zkoušíme, hrajeme, já se snažím, abychom taky zašli na pivo nebo na kolo," líčí kapelník, jak se udržují ve formě. "Štěpán Smetáček by ale makal furt. Spí do oběda a pak nás nutí hrát," jmenuje tahouna skupiny. Ten si během rozhovoru, snad aby potvrdil Krausova slova, na pódiu chystá bicí a se zvukařem až pedantsky pečlivě vychytává jejich nazvučení.

Na novém albu má bubeník píseň Struny, k níž napsal hudbu i text. "Měl by jich tu deset, kdybychom ho nechali," směje se Kraus, který je na desce jako tradičně hlavním autorem. Struny rozjímají o procházce noční Prahou. Melancholicky a zadumaně. 

Město líčí jinak než dřív. Už to není ironická Kořenová zelenina z 90. let, v jejímž textu si Kraus utahoval z nakupujících důchodkyň. "Dělali jsme tehdy s Ivanem Wünschem v prodejně zeleniny na Kulaťáku," vzpomíná na dobu, kdy jako rocker bez stálého zaměstnání pomáhal někdejšímu baskytaristovi Jasné páky a Hudby Praha. "Vždycky přišla babka, že má manžela v nemocnici a chce pro něj banány. Dal jsem jí pěkný, ale Ivan byl zkušený zelinář a tyhle triky znal. 'Neblbni,' říkal mi, 'vždyť si bába vymýšlí, jen to na tebe zkouší,'" popisuje vznik jednoho hitu kapely. 

Ta se počátkem 90. let krátce rozešla, roku 1996 se ale dala znovu dohromady, uspořádala comebackový koncert na Chmelnici a odstartovala své nejlepší období. Ke dvěma deskám vydaným ještě před pauzou přibyla jejich nejúspěšnější alba Na větvi, Šiksa a gádžo a Na Hrad z roku 2002.

"Možná jsme tehdy nebyli aktivní manažersky a směrem do médií," hodnotí Kraus fakt, že když se o nich mluví, připomínají se hanspaulské počátky, ale málokdy pozdější léta. "Bylo jasné, že Beatles z nás už nebudou, a tak se jenom hrálo. Ctižádost opadla, o to víc jsme koncertovali," říká.

Píseň Na věky složil v jižanském stylu Mário Císař, text napsal Martin Kraus. | Video: Krausberry

V roce 2007 následovalo studiové album Nálada a sedm let nato nahrávka z Malostranské besedy. Z pódia kapela téměř neslezla. Také v nové písni Na věky si teď rockerský život pochvaluje. Jsou tady pořád, u pumpy si dají bagetu, pivo z plechovky a jedou na další štaci. Text napsal Kraus, hudbu s výraznou jižanskou linkou kytarista Císař, jinak někdejší pravicový politik a do roku 2008 místopředseda Občanské demokratické aliance. 

Splín na dně piva rozhodně nemají, přestože o něm zpívali v hitu Starý časy z 90. let. "Starý časy jsou o Hanspaulce, o našich začátcích. Byla to skvělá doba, kdy se pařilo a chodilo za holkama, žilo se jenom pro muziku. Hned bych to vrátil. Být mladý a divoký nebylo špatný," shrnuje Martin Kraus. Jako by tím vystihl krédo kapely. Co na tom, že klukům zešedivěly vlasy, přibyla léta a nějaké to kilo navíc. Pořád je to parta z Hanspaulky, kterou baví bigbít.

Album

Krausberry: Poslední nádražák
100Promotion 2022

 

Právě se děje

Další zprávy