Jeho fanouškům se přezdívá Beliebers, tedy věřící v Biebera. Jsou oddaní, náruživí a mnoho z nich propadá takzvané Bieber fever, vzrušivé horečce, již zažehne například Justinův úsměv. Přesto je na světě nejspíš víc lidí, kteří sedmadvacetiletého Kanaďana považují za panáka showbyznysu a okatě jím opovrhují.
Pohrdat Justinem Bieberem bylo jednu dobu v módě a občas se na tom dá i něco málo vydělat. Například nádoby na spropitné v londýnských barech a klubech bývají opatřeny nápisem "Pokaždé, když vhodíte minci, Justin Bieber zemře". A diškrece vesele roste.
Do molochu showbyznysu vstoupil, když mu bylo čtrnáct. Svět se nejdřív rozplýval, případně ušklíbal nad jeho roztomilostí, následovalo divoké dospívání za dozoru bulvárních médií. Nyní se snaží představit jako usebraný, dospělý muž. Je jedním z nejvyhraněněji přijímaných hudebníků a na aktuálním albu Justice se snaží nastínit, jak se s takovým pocitem žije.
"Každý zná moji minulost, jako kdyby byl můj dům odjakživa ze skla / Možná to je ta cena, kterou platíš za peníze a slávu v útlém věku," zpívá Bieber v závěru alba. V baladě Lonely za doprovodu piana líčí, jak sám sebe nepoznává v zrcadle, zatímco jeho tvář zná celý svět. "Každý viděl, jak mi je zle, ale zdálo se, že je to každýmu u p*dele / Kritizovali mě za věci, které jsem udělal jako tupý děcko," pokračuje v nájezdu na refrén s melancholickým jódlem: "Jsem sám, jsem sám, jsem tak sám."
Jako žena by nepřežil
Album Justice zpěváka zastihlo v době, kdy se zotavuje ze zhroucení. Tematicky ho věnoval své manželce Hailey a Bohu, kteří ho zachránili před smrtí.
V roce 2017 kvůli vyčerpání, depresi, borelióze a dalším zdravotním problémům zrušil přes tucet zbývajících koncertů americké části turné k desce Purpose. Tou dobou byl na šňůře už rok a půl. Hvězdy jeho formátu ruší koncerty jen naprosto výjimečně, Bieber je navíc od dětství zvyklý řídit svůj život podle detailních plánů a rozpisů. Jenže itinerář posledních let ho přivedl na pokraj sebevraždy.
Kromě manželky a Boha ho dost možná zachránily ještě dva faktory - narodil se jako muž a proslavil se až v desátých letech 21. století. Právě na začátku tohoto milénia dostala bulvární média hlad po příbězích a fotografiích utrápených žen.
S rozmachem internetu čtenáři zatoužili vidět celebrity nenalíčené, ideálně s rozmazanými šminkami a nepřítomným pohledem po dlouhém večírku. Média tak kvůli poptávce eskalovala mnoho osobních krizí. Brutální praktiky bulváru nedávno připomněl dokument Osvoboďte Britney Spears, fotky zničené zpěvačky Amy Winehouse z britských novin máme stále ještě v paměti.
Bieberovi se krizi podařilo překonat, částečně možná i díky změně narativu v médiích, která začala akcentovat psychické nemoci celebrit. Zásadní změny ve svém životě oznámil loňským albem Changes. Na své páté studiové nahrávce se představil coby vyzrálý a svébytný umělec, který si urovnal život a priority.
Sbírka zaměnitelných R&B písní ale kritiky příliš nedojala a například britský deník Independent napsal, že "mnoho skladeb o jeho nové manželce Hailey Baldwinové je natolik bez nápadu, že by s nimi mohl klidně vyznávat lásku domácím spotřebičům".
Novinka Justice rozvíjí předešlá témata, vedle ozdravných účinků manželství vyzdvihuje také Bieberovu léta proklamovanou lásku k Bohu a elektronická R&B aranžmá vystřídaly různé polohy současného hitparádového popu. A pak je tu ještě Martin Luther King.
Proč?
"Jakákoliv dílčí nespravedlnost je ohrožením pro spravedlnost všude na světě." Těmito slovy začíná aktuální album kanadského dívčího idolu. Jde o výňatek z otevřeného dopisu, který Martin Luther King napsal z cely alabamského Birminghamu v dubnu 1963.
Po citátu nejslavnějšího amerického občanskoprávního aktivisty a baptistického kazatele se rozezní píseň 2 Much, v níž Bieber příznivá, že city, které chová pro svou manželku, jsou někdy až příliš intenzivní. A textem "Nechci zavřít oči, bojím se, o kolik bych toho přišel / Nechci usnout, radši bych se zamiloval" nápadně připomíná největší hit Aerosmith.
Hlas Martina Luthera Kinga zazní na Justice ještě jednou a déle, track MLK Interlude má necelé dvě minuty. "Dnes ráno vám něco povím: Pokud jste nikdy nenašli něco, co je vám natolik drahé a cenné, že byste za to byli ochotni položit život, pak nejste hodni života," uvedl reverend své kázání v Atlantě v dubnu 1967.
A zatímco King vyzýval k vášnivému boji za spravedlnost - i za cenu občanské neposlušnosti -, Bieber v navazující písni Die for You zpívá: "Prošel bych žhnoucím ohněm, i kdyby mě tvůj polibek měl zabít / Ty víš, že pro tebe bych zemřel / Jo, pro tebe bych zemřel."
Text synthpopové balady místy dostává lehce lascivní podtón, takže se zdá, že Bieber by položil život za klín své milované. Jakkoliv to celé působí absurdně, mnoho jiných vysvětlení se nenabízí: Justin Bieber si zprivatizoval odkaz bojovníka za rovná práva a jeho sebeobětování zaměnil za vlastní hoření pro lásku a sex. "Na téhle planetě se k tobě budu chovat jako k matce / pojďme dělat děti," navrhuje v Love You Different.
Ani po několikátém poslechu není zřejmé, proč na nahrávce zní slova Martina Luthera Kinga. Stejně tak není jasné, proč se jmenuje Justice. Tedy pokud někoho z producentů prostě nenapadlo, že by se mohli svézt na vlně solidarity s hnutím Black Lives Matter, o němž je nyní znovu více slyšet díky probíhajícímu soudu s policistou Derekem Chauvinem, jenž čelí obžalobě z vraždy George Floyda.
Nebezpečná blízkost nebe
Jako jediná spojnice se nabízí křesťanství, k jehož konceptu rovnosti se Martin Luther King upínal a Bieber v posledních letech taktéž. Jenže s vírou pracuje kanadský idol podobně neobratně jako s odkazem slavného aktivisty.
Věřící se obrací k Bohu ve chvílích, na něž se světská rada zdá krátká. Nebo když poblíž nemají blízké. "Ty víš, že mi můžeš zavolat, když někoho potřebuješ," pasuje se Bieber do role posluchače či ochránce v Hold On, zajisté k radosti fanynek. Jenže u následujících veršů "potřebuju, abys vydržela / Nebe není tak daleko" není zřejmé, zda náhodou už neklečí nad umírajícím. Vzhledem ke svému věku by si Bieberovy fanynky měly držet nebe spíš dál od těla.
Texty na Justice jsou jako sítě utkané z klišé americké populární hudby, přesně tak, aby se do nich chytlo co nejvíc Belieberů. Zpěvákův autorský tým se často ani nenamáhá tvářit, že se snaží o něco víc. Například popěvek "Everybody needs somebody" zněl skvěle naposledy v roce 1966, kdy ho zpíval bouřlivák Wilson Pickett.
Loňská deska Changes byla podle Biebera natolik čistokrevné R&B, až si veřejně postěžoval, když ji porota cen Grammy vynechala v žánrových kategoriích a nominovala "pouze" v té hlavní pro album roku.
Justice je oproti tomu stylisticky rozkročené. Osciluje od akustického soulu a synth popu přes reggaeton a balady až ke křesťanskému rocku, místy lze dokonce zaslechnout prvky kytarové nové vlny. Nahrávka výrazně vsází také na renesanci disca, s nímž loni výrazně bodovali The Weeknd, Kylie Minogue, Dua Lipa nebo Miley Cyrus.
Žánr Justice by se dal pojmenovat jako catch-all-pop, pop pro všechny nehledě na vkus a vyznání. Přesto po této desce pravděpodobně nezbudou globální hity, které by ještě roky v rádiích testovaly trpělivost posluchačů. V rejstříku přizvaných skladatelů jsou přitom osvědčená jména: Skrillex, který se autorsky podílel například na singlu Sorry ze šest let starého alba Purpose, je nyní podepsán pod třemi skladbami.
Producent Benny Blanco se snaží navázat na kouzlo všudypřítomné klavírní balady Love Yourself, již napsal s Bieberem a Edem Sheeranem. Jejich aktuální kus Lonely je ale až příliš osobní, aby v éteru vydržel tak dlouho.
Nejúspěšnější písní alba tak nejspíš zůstane singl Peaches, který vstoupil do amerického žebříku z prvního místa a stal se tak Bieberovým sedmým "number one". Ostatně v písni, v níž si pochvaluje broskve z Georgie a marihuanu z Kalifornie, zní Bieber tak nějak nejpřirozeněji. A nejšťastněji. Nedostatek velkých hitů možná předurčila povaha alba. Zpěvák se na něm spíš stále hledá, dokazovat si už nemusí nic.
Stadionová show v garáži
Pár týdnů před vydáním zazněly čtyři skladby v rámci populární série Tiny Desk Concerts. Ta je dnes tím, čím bývala řada MTV Unplugged v 90. letech minulého století. V tomto případě nejsou výstupem ucelená alba, nýbrž videa na YouTube.
Jde o kratší a uvolněné sety ignorující formát koncertu. Muzikanti jsou namačkaní za pracovním stolem moderátora Boba Boilena a celé to působí, jako by hráli u diváků v bytě.
Zatímco většina hudebníků své písně odehrála v nečekaných a komorních aranžmá, Bieber příležitost představit se v novém světle promrhal. Jeho vystoupení sice začíná pozvolna, ve finále ale chybí snad už jen ohňostroj. Takhle opulentní rockové sólo v Tiny Desk ještě nezaznělo. Celý koncert navíc doprovází výrazné skrečování coby podivná reminiscence 90. let. Sám Bieber působí spíš soustředěně než uvolněně, hledí do země a mezi písněmi jen strojově děkuje.
Jakkoliv je takové srovnání přitažené za vlasy, když Kurt Cobain záměrně popřel své rockerství i médii živený obraz psychopatického narkomana, byl stejně starý, jako je dnes Bieber.
Zpěvák kapely Nirvana při MTV Unplugged v roce 1993 přes protesty vydavatelství vynechal hity a zahrál mnoho coververzí, dokonce říkal vtipy a smál se.
Justin Bieber se svou novou kapelou We the Band, složenou výhradně z černošských muzikantů, předvedl opulentní stadionovou show v prostoru připomínajícím garáž. Na druhou stranu - během koncertní pauzy se představil jako solidní zpěvák, jehož hlas s věkem a zkušenostmi roste.
Sláva a osobnost Justina Biebera vždy přesahovaly jeho písně a šesté studiové album na tom nic nemění. Je vlastně fascinující, jakého úspěchu lze dosáhnout s tuctovým popem, pokud je distribuovaný podle precizního marketingového plánu a zabalený do silné značky.
Navzdory vší povrchnosti, zaměnitelnosti a nesmyslným samplům Martina Luthera Kinga se Justice přesto dostalo na první příčky albových hitparád v 13 zemích, Českou republiku nevyjímaje.
Album
Justin Bieber: Justice
Def Jam Recordings 2021
