Těsně před jedenáctou hodinou večer 8. prosince 1980 se John Lennon a Yoko Ono vraceli z nahrávacího studia do newyorského bytu. Ve stínu podloubí na ně čekal Mark David Chapman, který vypálil do bývalého člena Beatles čtyři rány. Čtyřicet minut na to byl Lennon v nemocnici prohlášen za mrtvého.
Chapman symbolicky ukončil jednu éru populární hudby. John a Yoko pouhé tři týdny před vraždou vydali album Double Fantasy, první Lennonův počin po pětileté pauze, v níž se věnoval výhradně výchově syna Seana. Výstřely zhatily naděje, že by tehdy čtyřicetiletý Lennon mohl navázat na své slavnější časy a ukončily spekulace i nad případným návratem Beatles, jejichž vzájemné vztahy se v druhé polovině 70. let výrazně zlepšily.
8. prosince 1980 se také definitivně uzavřely sny šedesátých let o tom, že by hudba mohla změnit svět k lepšímu. Jaké brutálnější vystřízlivění mohlo přijít než to, že přímluvce světového míru a rovnoprávnosti byl zavražděn na ulici cestou do bytu, kde chtěl políbit syna na dobrou noc? Bylo to nakonec jen potvrzení toho, že revoluční potenciál hippies se definitivně vyčerpal. Měsíc před Lennonovou smrtí si Amerika zvolila za prezidenta Ronalda Reagana, rok předtím se vlády v Británii ujala premiérka Margaret Thatcherová.
Kulky z revolveru však také pomohly vysochat z Johna Lennona "ikonu a hudebního génia". Lennon z milionů triček je symbolem angažované hudby, aniž se ví, za co bojoval. Je uctívaný jako geniální hudebník, aniž se poslouchají jeho sólové desky. Z protikapitalistického a protináboženského popěvku Imagine se stala vánoční odrhovačka, jejíž poselství se odřelo na sentiment.
V posledním rozhovoru, který vznikl pouhé tři dny před smrtí pro magazín Rolling Stone a který nyní poprvé vychází, si Lennon postěžoval, že jeho kritici nechtějí posuzovat věci v souvislostech a "nedávají právo" na vývoj ani na omyly. Zajímají je prý iluze, které si o umělcích sami vytvořili, a chtějí jen "mrtvé hrdiny".
Zůstalo z jeho odkazu něco živé i třicet let po jeho smrti, nebo jsme ho skutečně zploštili do jednoduchých floskulí? Podívejte se na pět tváří jednoho z nejslavnějších muzikantů všech dob.
Čtěte také:
Podívejte se na snímky z nové knihy John Lennon - Jeho život
Deset nejlepších pobeatlovských písní Johna Lennona
Vymydlení Beatles vstávají z hrobu a chtějí vaše peníze
USA versus John Lennon: Jakou moc měl rokenrol
| Lennon excentrik |
Beatles se definitivně rozpadli na konci roku 1970. Spory mezi dvojicí Lennon - McCartney vyostřily i jejich sólové desky - Paul vydal debut nazvaný McCartney v dubnu a v přiloženém materiálu přiznal, že žádné nahrávání s The Beatles už neplánuje. První "sólový" počin některého člena Beatles ovšem sahá už do roku 1964, kdy John Lennon vydal osmdesátistránkovou knížečku In His Own Write (Písání). Společně s o rok mladší A Spaniard in the Works (Španěl na vesnici) jsou tyto knihy první průrvou v monolitickém příběhu liverpoolského kvarteta. Publikace plná nonsensu a malůvek uvedla Lennonovu svébytnou estetiku, která v průběhu dalších desek dostávala obrysy ve skladbách jako I am the Walrus nebo Lucy in the Sky with Diamonds.
Narozdíl od klukovského šarmu zbylých tří členů kapely už v polovině 60. let pod povrchem jinocha s kulatými brejličkami probublávaly maniakální a egocentrické sklony, kterým určitě výrazně napomáhaly i drogové rauše, v nichž vznikaly ty nejbláznivější nápady.
Filmy jako Help a obzvláště Magical Mystery Tour ale ukazují také Lennonův odzbrojující cynismus (střižený nihilismem), kterým později vyvažoval politickou angažovanost. Narozdíl od vždycky trochu konzervativního McCartneyho a meditativního Harrisona se Lennon vrhal do věcí po hlavě a bez ohledu na reakce okolí a zařadil se do dlouhé tradice anglických excentriků, která začíná Oscarem Wildem a pokračuje až třeba k Davidu Bowiemu. Právě tato část osobnosti určitě může za to, že jeho sólová diskografie je ve srovnání s nahrávkami kolegů zdaleka nejodvážnější a nejrozmanitější.
| Lennon experimentátor |
Ačkoliv se aktuální reedice Lennonovy diskografie snaží tyto desky milosrdně vymazat z historie, jeho sólová kariéra začíná s trojicí experimentálních desek, které natočil s novou partnerkou Yoko Ono. Nahrávky Unfinished Music No.1: Two Virgins z roku 1968 i Unfinished Music No.2: Life with the Lions a Wedding Album z roku následujícího se skládají ze smyček a koláží nalezených zvuků, křiku, ďábelských kytarových zpětných vazeb nebo prostě jen ticha.
Jsou záměrně koncipované jako roztržka s písničkářskou tradicí Beatles, která Lennona na konci dekády začala dusit. Experimentální trilogie dodnes patří mezi nejnenáviděnější desky všech dob a pravidelně vítězí v žebříčcích nejhorších alb. Přesto mají v Lennonově diskografii nezastupitelné místo.
Jak je možné, že někdo, kdo pro Bílé dvojalbum napsal křehkou baladu Julia, o pár měsíců později vydává pod svým jménem neposlouchatelné kompozice sestávající z nahrávek šramotu v jeho bytě? Fanoušci Beatles samozřejmě našli viníka v japonsko-americké konceptuální umělkyni, kterou Lennon poprvé potkal v roce 1966 a která ho uvedla do světa avantgardní hudby. Yoko Ono se provinila proti rockové ortodoxii hned v několika bodech - otevřela v Johnovi feminní stránku jeho osobnosti a ukázala mu zcela jinou tvář hudby než tu, kterou kdysi začal hrát Elvis. A také mu dodala odvahu jít vlastní cestou.
Tří první přírůstky do sólové diskografie jsou pořád stejně neposlouchatelné a znepokojivé. Pro Lennona to ale byla katarze, která potvrdila, že úspěch s Beatles mu dal absolutní uměleckou svobodu. Řekněte: který popový intepret by si dnes dovolil udělat něco takového?
| Lennon revolucionář |
Give Peace a Chance z července 1969 byl první Lennonův sólový singl - i přesto, že byl vydaný pod hlavičkou Plastic Ono Band a oficiálně připsaný autorské dvojici Lennon/McCartney. Skladba vznikla jako vedlejší produkt slavného „Bed-in" protiválečného happeningu, v jehož rámci Lennon a Yoko ulehli v Amsterdamu do postele.
V polovině října ji už zpíval milion demonstrantů protestujících proti Vietnamu válce a z Lennona se přes noc stala ikona politicky angažovaného rocku. Sám ale tuto rukavici přijal až v roce 1971 s Imagine, kterou později okomentoval jako „píseň proti náboženství, konvencím, kapitalismu, která byla přijatá, protože je posypána cukrem".
Na úspěch Imagine navazuje o rok později čistě politické album Sometime in New York City, kterou uvedl singlový propadák Woman Is The Nigger of the World. Album s obalem parodujícím první stranu deníku New York Times otevírá kromě feministické agendy také irskou otázku (Sunday Bloody Sunday), boj proti drogám (John Sinclair) nebo americký rasismus - skladba Angela je věnována černošské aktivistce Angele Davisové.
Deska je nejhůře prodávaným počinem Lennonovy diskografie a on sám svoje politické období o dva roky později kritizoval slovy: „Málem mě to odrovnalo. Stal se z to žurnalismus, a ne poezie."
Přestože se angažoval v kauzách, jež mu nepřinesly popularitu ani mezi fanoušky, v roce 1980 byl na sebe ještě přísnější: „Můj radikalismus byl falešný, protože jsem všechno dělal z pocitu viny. Vždycky jsem se cítil provinile, že mám peníze, a tak jsem je musel buď rozdat nebo utratit. Nemyslím si ale, že jsem pokrytec. Když něčemu věřím, tak do morku kosti. Jsem spíš chameleón; přebírám názory lidí, s nimiž jsem."
| Lennon rockový bouřlivák |
V létě 1973 se Lennon a Yoko Ono rozhodli, že si od sebe dají na čas pauzu. Lennon se s novou milenkou May Pangovou (kterou mu vybrala Ono) přestěhoval do Los Angeles, kde si užíval života s místní muzikantskou komunitou. Ztracený víkend, jak Lennon toto osmnáctiměsíční období později nazval, byl plný opileckých excesů, ale také spousty nových setkání s hudebníky, které vyústily v komerčně úspěšné album Walls and Bridges obsahující jeho jediný americký hit číslo jedna - Whatever Gets You Thru the Night.
Dalším výsledkem "ztraceného víkendu" bylo album Rock 'n' Roll s coververzemi Lennonových oblíbenců ze začátku kariéry od Buddy Hollyho po Chucka Berryho. „Cítím se jako znovuzrozený rocker," vyhlašoval Lennon v polovině 70. let a nabitou energii zužitkoval ve spolupráci s Davidem Bowiem, kterému pomohl napsat jeho první americký hit Fame.
Když v říjnu 1975 vycházela kompilace jeho sólových hitů Shaved Fish, zdálo se, že Lennon si připravuje půdu na další atak. Jenže z obnoveného vztahu s Yoko Ono se tehdy narodil syn Sean a Lennon se rozhodl dát mu přednost před kytarou. Odmlčel se pak na dlouhých pět let. Když se pak vrátil s albem Double Fantasy v roce 1980, byl to už jiný Lennon: usedlý, spokojený sám se sebou a hrající pop-rock.
| Lennon písničkář |
Nedožité sedmdesáté narozeniny Johna Lennona si svět připomenul v říjnu a u jejich příležitosti vyšly také reedice (skoro) kompletní Lennonovy diskografie. Jedinou skutečnou novinkou je nová verze alba Double Fantasy, které Yoko Ono a producent John Douglas přemíchali a na úkol studiových triků zvýraznili Johnův hlas. Kolekce Double Fantasy Stripped Down opakuje trik desky Let It Be... Naked, která vloni zbavila poslední natočené album Beatles aranží Phila Spectora.
Syrovější zvuk Lennonovi svědčí a deska odhaluje jeho nejsilnější autorský šarm, který spočíval v minimalistické písničkářské práci. Double Fantasy Stripped Down vrací Lennona k jeho první studiové sólové desce John Lennon/Plastic Ono Band - do míst, kam by možná jednou sám znovu došel. K obyčejným písničkám, kterým vévodí jeho neopakovatelný cit pro jednoduchou melodii. Právě tento Lennon zůstává nejvíc naživu i třicet let po 8. prosinci 1980.
