Jak trávíte Vánoce?
V kruhu rodinném. Při setkání s blízkými je příležitost připomenout si smysl a důležitost Vánoc. Podstatná je pro mě i symbolika kruhu. Rodina je kruh, historie se vrací v kruhu, prstýnek jako symbol vztahu je kruh… Snad v každé kultuře na celém světě má kruh svůj význam. Je to pro mě důležitější, než se jen tak sejít u stolu a dát si společně kapra.
Nejste tedy z těch, kteří říkají, že je slaví jen kvůli dětem?
Určitě ne. Mně je vlastně líto všech, kteří si přejí, aby ty Vánoce už byly za námi. Ve chvílích vánočního klidu na každého doléhají určité existenciální myšlenky, na které v průběhu roku není čas. Někdy se jich člověk i bojí - myslet na to, odkud, kam a proč v životě jde.
Vaše album Pozdraveno budiž světlo je vánoční. Vánoční alba veřejnost ovšem často vnímá zcela materiálně, jako něco, co má jistotu prodejnosti. Nebál jste se, že z toho také budete podezřívaný?
Vůbec ne. Neřeším to. To album je pro mě důležité a považuji si ho nikoli pro to, že už se teď prodává nečekaně hodně, ale protože se nyní - my, naše kultura i celá Evropa - ocitáme v nové historické situaci.
Nemělo by lidem přinést jen pohlazení, ale hlavně probuzení toho lepšího z nás, něhy, laskavosti a lidskosti. Mělo by to asi fungovat po celý rok, ale o Vánocích na to více slyšíme.
Ona pozitivně-emotivní nálada je ale jen jedna část sdělení. Ta druhá část je "poznávací". Album obsahuje oblouk od nejstarších kořenů evropské kultury až po současnost. Připomíná smysl a podstatu Vánoc a také to, jaký význam pro naši kulturu a tradici mají. Abychom se třeba jednou v budoucnu nemuseli bát Vánoce slavit, protože se to někomu nebude líbit, neboť to bude omezovat jeho svobodu a jeho vnímání světa.
I proto jste zvolil název z Bible?
Ano, i proto jsme název převzali z evangelia sv. Jana. A proto jsme zařadili také staroslověnský text Slava v vyšnijich Bogu, který přeložili sv. Cyril a Metoděj v devátém století.
Dále album obsahuje ukázku jedné z našich nejstarších vánočních písní, Puer natus in Betlehem, dochované v renesanční tabulatuře z šestnáctého století, a na ni navazuje tatáž píseň, ale už v českém jazyce. V českých barokních kancionálech se objevuje pod názvem Děťátko se narodilo.
Další zastavení je v archivu velehradského kláštera s melodiemi z roku 1696, kantorská muzika je tu zastoupena ukázkou pastorely Josefa Ondřeje Novotného. Historický oblouk pokračuje ukázkami lidových písní ze sbírek 19. století a celý historický exkurz končí částí Sanctus z Missa brevis, kterou jsem napsal před dvaceti lety pro soprán, baryton, smíšený sbor a orchestr.
Celé album je procházkou staletími od biblických textů až po dnešek. A nechybí ani pár současných civilních folkových písniček.
Proč tam jsou?
Protože bych byl rád, aby posluchačí celé album vnímali civilně a bez předsudků. Nejde o sentimentální vnímání Vánoc, ale především o naději, víru a to lepší v každém člověku.
Souvisí s tím i to, že jedním z charakteristických znaků současnosti je narůstající strach? Strach, který často přiživují i politici, protože ustrašení lidé jsou snadněji ovladatelní.
Strach z neznámého a něčeho, co nás přesahuje, tady je a byl odjakživa. Toto téma s naším novým albem sice souvisí, ale ne prvoplánově. Bude to asi tím, že se o všem snažím přemýšlet spíš z té pozitivní strany.
Na albu jsou vedle novinek skladby letité, známé, i když nahrané v nové úpravě a jinými interprety. Podle čeho jste je zařazoval?
Kromě onoho základního filozofického sdělení "o světle, které ve tmě svítí a tma jej nepohltí" mi šlo o již zmíněný historický oblouk v naší tradici. Jako muzikant jsem pochopitelně musel ctít také zákonitosti hudební dramaturgie, aby byla deska pestrá a současně všechno dávalo logiku. Je to podobné jako u dramaturgie koncertů. I když pořadí skladeb rád a často měním přímo na místě, reaguji tím na to, jací jsou lidé a atmosféra v sále.
Čím ještě bojujete s tím, aby se pro vás vánoční koncerty, kterých hrajete opravdu hodně, nestaly všednodenností?
Hlavně tím, že se snažím jet naplno. Sahat v tom daném okamžiku na maximum sil psychických i fyzických. V čase adventním a vánočním je to náročné a musím se na to připravit už dlouho před tím. V průběhu roku můžu programy tematicky měnit a tím obměňovat i repertoár, ale při adventních a vánočních koncertech to dost dobře nejde. Tam je repertoár daný a není nevyčerpatelný.
Jste nejen kapelníkem a primášem, ale i konferenciérem vašich koncertů. Máte mluvené slovo připravené?
Částečně ano, ale vždycky improvizuji a reaguji na atmosféru v sále, vlastně ji spoluvytvářím. U adventních a vánočních koncertů je to o to složitější. Jak se datem koncertu více blížíme k Vánocům, tím méně mluvím, protože už jsem všechno řekl.
Říkat něco o naději, lásce a víře, když už jsem to jinde říkal včera, předevčírem i den předtím, prostě nejde. I proto se snažím o nejrůznější programové změny - někdy hrajeme sami, některé koncerty se symfonickými orchestry nebo se sbory či různými hosty.
Příjemné je i hraní na Slovensku, kde je repertoár třeba přizpůsobit tamějšímu publiku. Za dvacet let od rozdělení republiky jsou trochu jiní a ten rozdíl je znát.
Na albu vám hostuje hned několik dětských sborů. Filmaři rádi říkají, že děti a zvířata jsou při natáčení nejnevyzpytatelnější. Jaká je vaše zkušenost?
Děti jsou úžasné. Jsou neskutečně tvárné, a pokud chtějí, a tyhle opravdu chtěly, výsledek stojí za to.
Postupovali jsme podobně, jako když jsme kdysi nahrávali alba Hrajeme si u maminky a Studánko rubínko, tedy desky jen s dětmi a pro děti: napsal a připravil jsem repertoár, který pak s dětmi nacvičoval člen kapely David Burda. Byla to obrovská pomoc, já pak přišel až k finálnímu nahrávání.
Navíc nám na desce zpívaly i děti některých členů Hradišťanu a Slováckého komorního orchestru a ty už jsou připravené z domova.
Prozradíte, co jste si letos přál od Ježíška?
Co se týče materiálních dárků, nemám ani velká ani malá přání. Nechám se vždycky překvapit. Pro mě je největším dárkem spokojená a harmonická rodina.
