Rozhovor - Ještě před čtyřmi roky byl James Blunt jen veterán z Kosova. Po druhém albu All the Lost Souls se ovšem z milovníka modelek, lamače srdcí a bolestínského kníkálka stal i veterán hitparád, jehož neúspěšnější mise s názvem "You're Beautiful" se už jen těžko zopakuje.
Zpěvák se po dvou letech vrací do Prahy; vystoupí 27. října v Tesla Areně a přijíždí jako takřka mimohudební zjevení, jako člověk, při jehož skladbě se prý mladá Angličanka probrala z komatu, i jako vítěz hitparád pohřebních ústavů.
Patosem i strojeností se James Blunt podobá novodobému trubadúrovi, který jde zasněně s kytarou od města k městu a zpívá lidem pod okny. Některé dámy by mu z okna rády hodily rukavičku a spousta jiných vychrstla vědro bramborových slupek.
| Čtěte také: Kapitán James Blunt svou druhou misi nesplnil Blunt je ideální. Na svatby i na pohřby |
A.cz: Není poněkud zvláštní, že po tak silných zkušenostech, jako bylo válečné nasazení v Kosovu, jste začal skládat milostné písně, a ne třeba texty o lidských právech a míru?
Myslím, že se pletete, vyjadřuji se ke všemu. To, že zpívám pouze o lásce, je jen mediální klišé. Když se zamyslíte nad skladbou The Same Mistake, tak ta hovoří o všech druzích chyb - politických, společenských. Dokonce i skladba I Really Want You se vztahuje ke světu, politice a náboženství. A 1973 nemá s láskou nic společného, je o životě a smrtelnosti. Já prostě beru inspiraci všude. Je to skladba o tom, jak být individualitou a nestát se ovcí ve stádu, tady žádnou spojitost s láskou nenajdete. Z dvaceti skladeb, které jsem vydal, jsou myslím tak tři čistě o lásce. Což je, myslím, docela vyvážené a prokázal byste mi velkou službu, kdybyste to mohl otisknout.
A.cz: Dají se vaše válečné zkušenosti nějak srovnat s prostředím showbyznysu? Pomáhají vám vyrovnávat se s výkyvy popularity?
Naprosto. Mám úplně jiný pohled na hudební průmysl. Často totiž vůbec nejde o hudbu, ale o to, kdo prodal víc desek, kdo je výš v hitparádách. Ovšem hudba není o konkurenci, ale o spojení. Hudební průmysl často podléhá hrátkám se slávou a štěstěnou, jenže tyhle věci jsou velice povrchní, jsou to bezvýznamné konstrukty. A právě díky armádě jsem měl možnost si to uvědomit.
A.cz: Píseň Goodbye My Lover vyhrála hitparádu nejhranějších skladeb na pohřbech, změnilo to nějak váš vztah k té písni?
Podle mě je to úžasné, že píseň, která je založená čistě na mojí zkušenosti, začne být důležitá i pro ostatní, stane se součástí jejich života v jakémkoli ohledu. Dokáží se na ni napojit v určitém okamžiku svého života a zajímavé je, že Goodbye My Lover funguje po celém světě, a nejen v anglicky mluvících zemích. To je kouzlo hudby.
A.cz: Váš debut vyšel na labelu, který patří známé skladatelce Lindě Perry, jak se k ní vaše nahrávka dostala a byla ona ta první, která vás objevila?
Myslím, že mě jako skladatele objevila už moje matka. Ale moje nahrávky poslal labelu Lindy Perry můj manager a ona byla první a jediná, která mě neodmítla. A co je zajímavé: ty ostatní mě nechtěly ne na základě hudby, ale proto, že se jim nelíbila moje image a báli se, že to komerčně nedopadne. Nakonec Linda zašla na můj koncert, aniž bych o ní věděl, a po skončení se za mnou stavila a řekla: Mám pro tebe nahrávací smlouvu, můžeš si vybrat jakéhokoli producenta, natočit s ním jakoukoli desku. To byla životní nabídka, okamžitě jsem podepsal.
A.cz: Žijete na Ibize, což je ostrov známý z minulosti jako centrum evropských hippies a následně jako mekka raveové scény, zajímá vás něco z tohoto ducha?
Ibiza je nádherné místo, má v sobě klid i krásu. Skvěle mixuje bohatou španělskou historii, hippie ideály a rave. Bylo to pro mě skvělé místo, kde jsem mohl složit skladby pro album All the Lost Souls. Našel jsem tam totiž zároveň klid i nabíjející energii.
A.cz: Kupodivu jste spolupracoval s různorodými evropskými interprety, jako je francouzský rapper Sinik nebo italská pop hvězda Laura Pausini. Táhne vás to pryč od britské scény?
Pro mě bylo oboje ohromně zajímavá spolupráce, nezajímá mě, jaký kdo dělá styl hudby, nebo odkud pochází. Musí se mi to líbit. Laura Pausini má za sebou úžasnou kariéru a Sinik je zase hodně šaramantní týpek. Má hodně pevné kořeny a ostré vidění světa, děláme sice naprosto jinou hudbu, ale to spojení vyšlo. Vzájemně jsme si hostovali na koncertech a myslím, že to byla nezapomenutelná zkušenost pro každého z nás. A další úžasná věc byla, když DJ Pete Tong zremixoval 1973 a zahrál jej na Ibize v klubu Pacha, který tu skladbu původně inspiroval. Otevírali jej v tom roce. Takovéhle věci moji práci stále obohacují a nenechají ji upadnout do nudy.
Sinik feat. James Blunt - Je réalise
