Podle čtyřiapadesátiletého Albarna byla první skladbou Gorillaz píseň On Your Own, vydaná v létě 1997 na pátém studiovém albu jeho starší sestavy Blur. Začíná údery do kláves kmitajícími v ozvěnách po vzoru jamajského žánru dub, kytarový riff Grahama Coxona se místo zakončení pokaždé rozletí v tříštivém efektu a Dave Rowntree vyměnil bicí za automat Roland TR-606. S poťouchlým sborovým zpěvem "pá pá papá, pá pá papá" to zní, jako by se Albarn snažil z respektované stadionové kapely udělat vtip.
Londýnské kvarteto mělo tou dobou za sebou hity Parklife, Song 2, Country House nebo End of a Century, úspěšná světová turné i vítězství v pomyslných "britpopových válkách". Tak média častovala rivalitu Blur s manchesterským souborem Oasis, když prodeje singlů Country House a Roll With It proměnila v ostře sledovaný souboj ostrovní scény.
S koncem milénia však Albarn vycítil, že se rejstřík kytarové hudby vyčerpává. Hip hop se ze subkultury proměnil v mainstream, rocková tradice se zacyklila v podobě retro vlny, to zajímavé a svěží se začalo odehrávat jinde. Frontman měl navíc v šuplíku spoustu rozdělaných skic v rytmech hip hopu, dubu nebo latinskoamerické hudby, bavil ho "zakouřený" žánr trip hop z města Bristol. Jenže nic z toho se nezdálo být kompatibilní s jeho domovskou kapelou.
V roce 1998 tak začal psát první črty pro fiktivní kapelu, již vymyslel s komiksovým kreslířem Jamiem Hewlettem, svým tehdejším spolubydlícím v západním Londýně. Členové Gorillaz fyzicky neexistují: reálné hudebníky v klipech zastupují nakreslené virtuální postavy. V prvních letech Albarn s ostatními muzikanty dokonce hrál schovaný za obrazovkami s animacemi, i když později se mu podařilo dostat do studiové i koncertní sestavy například kytaristu Micka Jonese a basistu Paula Simonona, polovinu zásadní kapely The Clash.
Brána do světa
Albarn stvořil naprosto svobodnou hudební platformu svázanou pouze Hewlettovým vizuálním stylem a příběhem, který se může ubrat kamkoliv.
Kromě trendů Gorillaz reflektují také technologický vývoj. Zatímco iniciační hit nazvaný podle známého herce Clint Eastwood nahrál Albarn na přednastavený mód syntezátoru Omnichord z roku 1981, spíš hračky než skutečného nástroje, album The Fall před 13 lety téměř celé složil a vytvořil na iPadu ve volných chvílích při americkém turné.
Animované opice hrající na hudební nástroje mohly zpočátku působit jako vtip, jenže Gorillaz se podařilo to, co Blur nesvedli - svá alba dostali do americké top 10 a vyhráli Grammy. Boční projekt expandoval v alternativní vesmír, který vstřebává a občas i předjímá pohyby v populární hudbě. Nové album nazvané Cracker Island to znovu potvrdilo, když se nyní ocitlo v čele britského albového žebříčku.
Například píseň Tormenta může posluchačům posloužit jako brána do světa latinskoamerického popu, respektive žánru reggaeton, který přepisuje historii. Hostující devětadvacetiletý raper a zpěvák Bad Bunny se vloni stal nejstreamovanějším hudebníkem na Zemi, přestože zpívá španělsky - jako první narušil pozici angličtiny coby univerzálního jazyka hudebního průmyslu.
Bad Bunny zaujal nekomplikovanými tanečními písněmi, suverénním hlasem, mimo hudbu se však věnuje i společenským tématům. V jeho rodném Portoriku byl reggaeton coby "sound" mladých v letech 1995 až 2000 oficiálně zakázán a za jeho poslech hrozily vysoké pokuty.
Pro české posluchače může jeho produkce znít příliš exoticky, z perspektivy střední Evropy působí taneční rytmus reggaetonu jako laciný karneval. Jenže na nové desce Gorillaz vzletné aranžmá a snové klávesy zasazují Bad Bunnyho hlas do povědomých kulis.
Skladba Tormenta zároveň dokládá, že nabídce stát se součástí světa Gorillaz odolá málokdo. Byť i takoví se najdou: pozvání odmítl John Lydon, někdejší zpěvák Sex Pistols. Zamítavou odpověď zaslali také zpěvák Morrissey nebo Keith Richards, který byl předlohou postavy Murdoca Niccalse, satanistického virtuálního baskytaristy Gorillaz.
Na novince Cracker Island hostuje sedm umělců, o dost méně než na předešlé desce nazvané Song Machine, Season One: Strange Timez. Ta však byla koncipována jako sbírka singlů s hosty, jakýsi hvězdný "jukebox" z budoucnosti, v níž si posluchači budou moct míchat své oblíbené zpěváky v aplikaci.
Těžko hledat dalšího umělce, který by s kolegy tvořil tak často a samozřejmě jako Damon Albarn. Hudbu provozuje kolektivně, během nahrávání s hosty intuitivně hledá vzájemné průsečíky. A na Cracker Islandu je často nachází.
Povznášející poslech
Albarnův cit pro výběr hostů na novince stvrzuje hned druhá píseň Oil s čtyřiasedmdesátiletou Stevie Nicksovou. Přestože v čele kapely Fleetwood Mac prožívala největší úspěch v 70. letech minulého století, její hlas na synthpopovém beatu funguje skvěle. Song zároveň tak trochu definuje náladu celého alba - dusavé bicí ženou track dopředu, melancholické klávesy a syntezátory táhnou atmosféru pocitově dolů, jenže právě vokály Albarna a Nicksové dělají z poslechu povznášející zážitek.
"Vložil jsem svoje kódy do stroje / Ale svět, který jsem našel, byl stvořen z chybných snů," uvádí skladbu Albarn. Když se připojí Nicksová, zastřený taneční kus dostává nový rozměr. "Jako propojené kazetové pumy / Jako basa a bicí, pomyslel jsem si / Zavřete otrávené studny / Naplňte je láskou," zpívají dvojhlasně, zatímco skladba s každou další vrstvou graduje do katarzního finále. Zdánlivě jednoduchá a banální píseň patří k nejlepšímu, co kdy Gorillaz vydali.
Vedle slavných jmen Albarn běžně sahá i po méně známých. Ve čtvrté Silent Running zpívá Adeleye Omotayo, jeden z hlasů sboru The Humanz Choir doprovázejícího Gorillaz na turné. Před lety byl také jedním z tančících doprovodných zpěváků Amy Winehouseové. Tomu odpovídá i charakter písně - prim hraje Albarnův hlas, Omotayo obstarává spíš nálady, barvu a finesy v pozadí. Na Cracker Island má vše své místo, vše do sebe zapadá.
Alchymista průzračného popu
Nahrávka přitom skvěle funguje i bez hostů. Kompozice Skinny Ape začíná kontemplativní akustickou kytarou, po pár taktech přejde do těžkého syntezátorového beatu. Obě polohy se střídají, až se za polovinou zlomí do zběsilého elektropunku. V podstatě jde o dvě až tři rozdílné písně tak elegantně spojené, že svár není vidět. Další moment pospolitosti a zároveň jeden z nejdivočejších kusů Gorillaz.
Některé momenty následující skladby Possession Island připomínají Albarnovo loňské album The Nearer the Fountain, More Pure the Stream Flows. Původně mělo jít o výpravný kus, kvůli lockdownům za pandemie covidu ho ale zpěvák pojal coby meditaci za klavírem při pohledu na islandskou horu Esju. Desku téměř celou nahrál sám ve svém islandském studiu.
Jeho tvorba z poslední dekády působí jako hořkosladké anestetikum, po jehož užití se svět zdá být o něco hezčí. Intuitivně klade prsty na klaviaturu a čeká, co se stane, nosné motivy rozpracovává do písní. Vystavěl si rozpoznatelný rukopis, jejž nechává "protékat" různými žánry. V tomto případě ho taví do výsostného a avantgardního popu, který se neoposlouchá a přitom dokáže plnit stadiony.
"Když jsem pracoval na rešerších pro Dr Dee, skutečně mě to změnilo," vzpomínal před lety v rozhovoru pro deník Guardian na operu o matematikovi, astronomovi a alchymistovi Johnu Deeovi, který žil přibližně v letech 1527 až 1609 a sloužil na dvoře královny Alžběty I. "Najednou jsem byl schopný artikulovat vše, co jsem instinktivně cítil. Moje psýché vždycky nesla jemný čarodějnický element. Role magie by se neměla podceňovat," vysvětluje mimoděk lehkost svých písní i kouzlo aktuálního alba.
Cracker Island nevtáhne na první poslech, aklimatizace na fiktivním ostrově trvá. Pokud jí ale posluchač dá šanci, pobyt má příjemně anestetické účinky.
Album
Gorillaz: Cracker Island
Parlophone Records 2023
