reklama
 
 

Ed Sheeran chce být největší hvězdou světa, ambici prozrazuje nová deska

21. 7. 2019 10:39
Když britský písničkář Ed Sheeran vloni obdržel dvě ceny Grammy, na Instagramu poděkoval fotkou své kočky. Místo toho, aby se osobně vypravil na honosný ceremoniál do amerického Los Angeles, raději ten večer s přítelkyní prý šli dřív spát.

Je to typické gesto od někoho, koho si fanoušci zamilovali i kvůli jeho obyčejnosti. Před osmi lety Sheeran uhranul svět baladami nahranými jen s akustickou kytarou, od té doby si buduje veřejnou image "kluka odvedle", který chce být opakem hvězd hudebního průmyslu a nebere se příliš vážně.

Jenže Ed Sheeran už je dnes právě takovou megahvězdou - patří mezi nejstreamovanější interprety a jeho turné, na které v Praze nedávno nalákal dle pořadatelů 150 tisíc lidí za dva večery v Letňanech, se vloni stalo nejvýdělečnější šňůrou všech dob, měřeno dle tržeb za jediný rok.

Za oponou rezavého kluka s cudným úsměvem jsou také obří, byť možná ne tolik přiznávané, ambice dokázat něco, co ještě nikdo nedokázal: prodat víc desek než zpěvačka Adele nebo ovládnout singlové žebříčky jako kdysi Beatles.

Proto Ed Sheeran nyní vydal svůj dosud nejopulentnější projekt. Nová deska nazvaná jednoduše No. 6 Collaborations Project si má podmanit svět, jak se to ještě nikomu nepodařilo. A pomoci k tomu má armáda popových celebrit všech žánrů.

Od raperů Eminema a Cardi B přes zpěváky Justina Biebera a Bruno Marse až k výraznému jménu současné elektronické hudby Skrillexovi - seznam hostů nového alba vypadá jako encyklopedie Kdo je kdo v současném popu. A stejné je to s hitmakery, kteří za patnáctkou nových skladeb stojí.

Album jako by světu vzkazovalo, že Ed Sheeran si v této chvíli může dělat, co si zamane. Natočit rapový hit, svůdné latino, country baladu, elektronický pop, hard rock. Samozřejmě může a No. 6 Collaborations Project je toho důkazem. Jen není úplně jasné, proč by to všechno měl dělat a jaký to má účel. Tedy kromě toho, aby zboural rekordy.

Hudební obdoba šusťákové bundy

V první polovině dekády Ed Sheeran se svým staromilským písničkářstvím vystihl dobrý čas - podobně jako u Adele platí, že jeho hořkosladké balady zafungovaly coby hudební sedativum na komplikovanou moderní dobu.

V časech, kdy na svět dopadaly důsledky ekonomické recese, Sheeranovy jednoduché písně o lásce zastupovaly konzervativní hodnoty popu, k nimž se dalo bezpečně uchýlit. Jeho obyčejnost je pak produktem éry sociálních sítí, na nichž hvězdy předstírají, že jsou stejné jako my a můžeme s nimi navázat přímý vztah.

Sheeran se stal největší hvězdou vlny, kterou asi nejlépe popisuje slovo vypůjčené z žargonu módních blogerů - hudební normcore. Jeho balady byly obdobou šusťákové bundy a pohodlných tepláků.

V klipu k písni Beautiful People, která Sheeranovu nynější desku otevírá, se průměrný manželský pár anglických čtyřicátníků dostane mezi smetánku - jsou na jachtě, večírku v luxusním klubu nebo v soukromém tryskáči. Pořád se ale nemohou zbavit dojmu, že tam nepatří.

"Uvnitř světa krásných lidí / šampaňský a srolovaný bankovky, předmanželský smlouvy a rozpadlý rodiny / kolem jsou lidi, ale já jsem stejně sám," zpívá Sheeran a v předrefrénu dodává "tohle nejsme my, my nejsme krásní".

Je to trochu polopatické odmítnutí blyštivého světa celebrit, vůči němuž se Sheeran se svou obyčejností celou dobu vymezuje. Fanoušci mu rozumí, "obyčejný" už v popu není sprosté slovo. I to je důsledek krize - zbytky střední třídy mohou aspirovat maximálně na to, aby byly normální.

V klipu k písni Beautiful People se průměrný manželský pár anglických čtyřicátníků dostane mezi smetánku. | Video: Asylum Records

Vokál prohnaný softwarem

"Na tenhle večírek nepatřím," zpívá Sheeran v další písni Antisocial, postavené na stejném tématu, a jinou skladbu I Don’t Care začíná rovnou sloka "jsem na večírku, na kterým nechci být", aby si písničkář v refrénu úlevně oddechl: "Kdo vlastně touží po tom zapadnout?"

Dá se ale Sheeranově srdceryvné zpovědi obyčejného losera vůbec věřit, když s ním na stejném tracku zpívá někdo jako Justin Bieber? Navíc do instrumentálního podkladu, který napsal norský hitmaker Max Martin a zní, jako když se umělá inteligence snaží vytvořit průměr všech popových hitů posledních tří let? Jak víc dnes může popová hvězda zapadnout do průměru, než když dělá žánr dancehall s prvky trapu?

Ne že by I Don’t Care, Beautiful People nebo třeba Cross Me se samplem R&B zpěváka PnB Rocka byly vyloženě špatné. Jiný track Take Me Back To London s hostujícím raperem Stormzym představuje nejlepší mix grimeu a popu, který kdo poslední dobou udělal.

Prvotřídní hitmakeři, kteří na desce pracovali, samozřejmě odvedli skvělou práci. Jen je snadné No. 6 Collaborations Project zaměnit za playlist, v němž služba Spotify představuje nejhranější písně týdně. Že je všechny spojuje hlas Eda Sheerana, je vlastně detail - mohl by tam zpívat kdokoliv.

Ostatně jeho vokál, v písních s moderními aranžmá prohnaný různými efekty, už chvílemi zní jako software na hity. Čistě je slyšet jen v Best Part of Me, jediné sheeranovské baladě klasického střihu.

Naopak ponořený ve vokodéru v Antisocial už jen hraje roli ozdoby písně, která ve skutečnosti patří někomu jinému. Obzvláště rapové tracky působí nepatřičně - třeba skladba Feels s hosty Young Thugem a J Husem je nejhorším případem takzvané dropboxové spolupráce, kdy si hudebníci patrně jen na dálku vyměňují hotové záznamy, než je spojí.

Záznam Sheeranovy skladby Best Part Of Me ze studií Abbey Road. | Video: Asylum Records

Jak dnes dělat hudbu středního proudu

Po vydání úspěšného alba nazvaného × v roce 2015 si Ed Sheeran dal chvíli pauzu. Následnou desku pojmenovanou ÷ ohlásil předloni v lednu singlem Shape of You, v němž zpívá do elektronického dancehallového podkladu, jaký posluchači mohou znát třeba od hvězdy Rihanny.

Byl to částečný úkrok od image kluka s kytarou, z hlediska kariéry nevyhnutelný. Podobně se škatulky akustické písničkářky o tři roky dříve zbavila Taylor Swiftová na desce 1989.

Také Sheeranovi krok vyšel - asi ztratil pár fanoušků, mnohem víc jich ale získal. A na desce jeho nevtíravou obyčejnost nepřekryly ani elektronické podklady.

U Sheeranových starších hitů Shape of You nebo třeba Galway Girl lze těžko popsat žánr - je to dancehall folk, country s elektronickými beaty? Žádný div, že rozhlasoví dramaturgové si je oblíbili, jedná se o ten správný nadžánrový mix, popový eintopf, který potěší hned několik posluchačských skupin dohromady. A přesně takový je dnešní popový mainstream, který do sebe bez problémů vsákl vše, co je "cool", od trapu přes folk.

Sheeranova nová deska tedy vyznívá jako zhmotněný sen všech dramaturgů popových stanic. Hrany písní jsou obroušené tak, jak potřebují, aby se vešly do playlistu.

"Je ironický, jestli si lidi mysleli, že nikdy nebudu velkej," rapuje Sheeran v otřesné kolaboraci s Eminemem a 50 Centem nazvané Remember The Name a rekapituluje svoji nepravděpodobnou cestu vzhůru.

Co ale ještě zůstalo z Eda Sheerana? Moc ne. "Víte, že chci víc než mám," říká o chvíli později a shrnuje jediný účel svého megalomanského projektu - úpornou snahu někoho, kdo touží po tom stát se největší hvězdou na světě.

Ed Sheeran: No. 6 Collaborations Project

Ed Sheeran: No. 6 Collaborations Project

Asylum Records/Atlantic 2019

Jeden čas se o Edu Sheeranovi psalo, že ho polovina světa miluje a druhá nenávidí. Pro někoho byly jeho balady prostě příliš sentimentální, uplakané, obyčejné, sebestředné - a přesně to na nich bavilo ty druhé.

Nová deska popové vaty, vymodelované podle průměrného vkusu rádiových fanoušků, je absolutním vrcholem sheeranovské saturace. Může mít jediný výsledek. Na Eda Sheerana budou mít brzy všichni stejný názor - bude jim úplně fuk.

autor: Karel Veselý | 21. 7. 2019 10:39

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama